Světová strana

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Světové strany

Světové strany jsou čtyři základní směry, podle kterých se určuje na zemském povrchu směr. Tyto čtyři základní směry se shodují se směrem rovnoběžek a poledníků.

  • Poledník je pomyslná čára, která spojuje severní a jižní pól
  • Rovnoběžka, je rovnoběžka, která vede východo-západně ve směru zemské rotace

V některých kulturách (indiánské nebo buddhistické) byl tento koncept rozšířen na šest základních světových stran – další dvě strany jsou směry nahoru a dolů.[zdroj?]

Jednotlivé světové strany[editovat | editovat zdroj]

Čtyři světové strany se označují písmeny S nebo N (Sever, Nord, North), V, O nebo E (Východ, Ost, East), J nebo S (Jih, Süd, South) a Z nebo W (Západ, West). Strany se používají k určování směrů, navigaci a k základní orientaci map. Pokud není řečeno jinak, horní okraj mapy vždy leží na severu.

Sever[editovat | editovat zdroj]

Geografický sever a magnetický sever ukazovaný kompasem
Podrobnější informace naleznete v článku Sever.

Sever nebo také geografický sever je směr vedoucí k geografickému severnímu pólu. Prodloužená zemská osa ukazuje svým koncem k severu.

V navigaci se používají i jiné „severní směry“, především „magnetický sever“. To je směr, ke kterému ukazuje střelka magnetického kompasu a který se od geografického severu liší o magnetickou deklinaci. V satelitní navigaci se používají další souřadnicové systémy.

Jih[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Jih.

Jih leží v přesně v opačném směru než sever.

Východ[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Východ.

Východ je směr otáčení Země kolem své osy. Pro pozorovatele na Zemi se východ jeví jako směr, ve kterém vychází Slunce (na rovníku). Dříve (před rozšířením kompasu) byl význam východu srovnatelný s dnešním severem; často byly mapy orientovány na východ, samo slovo orientace pochází od latinského označení východu oriens. Na východ jsou také obvykle orientovány kostely.

Západ[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Západ.

Západ je směr, ve kterém zapadá Slunce.

Čtyři vedlejší směry[editovat | editovat zdroj]

Pro přesnější určení směru se používají ještě vedlejší směry, které leží mezi směry hlavními. Jsou to severovýchod, jihovýchod, jihozápad a severozápad. Stejně jako hlavní směry, jsou tyto směry k sobě kolmé a přesně půlí úhel mezi hlavními směry. Společně s hlavními směry tvoří na kompasu takzvanou větrnou růžici. Jednotlivé směry spolu svírají úhel 45 stupňů. Větrná růžice se v tomto stavu používá již od dob antiky.

Zajímavé je, že v některých jazycích jsou i pro vedlejší směry samostatné názvy, neodvozené z názvů základních směrů – srovnání dvou blízkých baltofinských jazyků (za povšimnutí stojí i „prohození“ výrazů pro jih a jihozápad v obou jazycích):

  • finsky
    pohjoinen – sever, itä – východ, etelä – jih, länsi – západ
    koillinen – severovýchod, luode – severozápad
    kaakko – jihovýchod, lounas – jihozápad
  • estonsky
    põhi – sever, ida – východ, lõuna – jih, lääs – západ
    kirre – severovýchod, loe – severozápad
    kagu – jihovýchod, edel – jihozápad

Směrová růžice[editovat | editovat zdroj]

Větrná růžice
Podrobnější informace naleznete v článku Větrná růžice.

K přesnějšímu určování směru používají námořníci ještě jemnější dělení. Větrná růžice má pak 16 směrů, které spolu svírají úhel 22,50 stupně. Tento díl se nazývá čárka. Můžeme se pak setkat i s termínem půl čárky.

Pravidla pro pojmenování směrů jsou následující

  • čtyři hlavní směry mají svou vlastní zkratku – S, V, J, Z
  • názvy vedlejších směrů se odvozují od směrů hlavních, slovo sever a jih je vždy před slovem východ a západ: severozápad, severovýchod, jihozápad, jihovýchod, zkratky SZ, SV, JZ, JV.
  • další dělení se pojmenovává podle nejbližší osminy a příslušného směru. Např. ZSZ je západo-severozápad, JJZ je jiho-jihozápad.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]