Větrná růžice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Vetrná růžice

Větrná růžice, nověji též kompasová růžice či směrová růžice (nebo také hvězdný kříž ve tvaru čtyřcípé hvězdy) je grafické znázornění směrů světových stran. Bývá umístěna v kompasu, na mapách nebo na místech, kde umožňují určení světových stran.

Výraz větrná růžice se také používá v meteorologii pro označení grafu směrů větru.

Původ výrazu[editovat | editovat zdroj]

Původním cílem bylo určovat směr větru (zejména při námořní plavbě na plachtenici). Proto je název odkazující na vítr obvyklý nejen v češtině, ale i v mnoha dalších jazycích.

Praktické užití (příklady)[editovat | editovat zdroj]

Větrná růžice na kompasu[editovat | editovat zdroj]

Kompas s osmiramennou růžicí zorientovanou na sever dle střelky

Kompasová růžice je součástí kompasu a dělí kružnici na 8, případně 16 nebo 32 dílů. Při rozdělení na 8 dílů vyznačuje hlavní a vedlejší světové strany (sever, severovýchod, východ, jihovýchod, jih, jihozápad, západ a severozápad). Dvaatřicetidílná stupnice dělí kružnici na tzv. body neboli čárky, odpovídající 11 1/4°, které mohou být dále děleny.[1]

Současně je vyobrazena azimutová stupnice dělená na 360°. Růžice slouží k přibližnému odečítání azimutu, který je přesněji zjišťován pomocí úhlové stupnice; úhel se odečítá od severu po směru hodinových ručiček, takže severovýchodní vítr odpovídá 45°, severozápadní odpovídá 315° ap.

Větrná růžice na mapách[editovat | editovat zdroj]

Větrná růžice ve veřejném prostoru[editovat | editovat zdroj]

Větrná růžice v meteorologii[editovat | editovat zdroj]

  • Jednoduchý meteorologický přístroj určující směr větru je horizontálně otočná větrná korouhvička umístěná na stejné ose s pevnou větrnou růžicí.
  • Termín větrná růžice je v užším smyslu slova vyhrazen pro graf znázorňující převládající směry větru, ale též pro znázornění jeho režimu obecně. V agrometeorologii se využívají „výběrové“ růžice[2] (podmíněná větrná růžice[3]), které zachycují četnost směrů větru v souvislosti s libovolnými meteorologickými jevy (nejčastěji s teplotou nebo vlhkostí vzduchu). Větrné růžice jsou zobrazovány obvykle jako plošné a sloupcovité diagramy[4], ale též jako rozložené grafy. Na meteorologických mapách bývá směr větru označen šipkou. Špička takové větrné šipky ukazuje ten směr, kterým vítr vane.

Netradiční provedení[editovat | editovat zdroj]

Některé větrné růžice nejsou označeny názvy světových stran. Větrná růžice na Svatopetrském náměstí ve Vatikánu je rozdělena na 16 dílů. Názvy základních osmi směrů pocházejí ze středověkých, tzv. portolánových map: S Tramontana / SZ Maestro / SV Greco / Z Ponente / V Levante / JZ Libeccio / JV Scirocco / J Ostro. Jednotlivé směry s názvy větrů jsou vyznačeny v dlažbě náměstí mramorovými deskami, vloženými do dlažby okolo roku 1852. Střed tvoří tzv. Vatikánský obelisk.[5]

[editovat | editovat zdroj]

Větrná růžice je častou součástí loga různých institucí, např.:

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ottův slovník naučný 14. Praha: J. Otto, 1899. Dostupné online. Kapitola Kompas, s. 656. 
  2. Uhlíř, P.: Meteorologie a klimatologie v zemědělství. 1. vyd. Československá akademie zemědělských věd, Praha, 1961. 402 s.
  3. Sobíšek, B.: Meteorologický slovník výkladový a terminologický. Ministerstvo životního prostředí České republiky, Praha, 1993. ISBN 80-85368-45-5
  4. Nosek, M.: Metody klimatologie. Academia, Praha, 1972. 434 s.
  5. The Wind Rose [online]. St. Peter's Basilica.info [cit. 2022-03-31]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]