Navigace

Sextant, přístroj používaný k navigaci

Moderní sextant, schéma

Navigace je postup a činnost, jimiž lze kdekoliv na zeměkouli stanovit svou polohu a nalézt cestu ke stanovenému cíli, která je podle zvolených kritérií nejvhodnější (například nejrychlejší, nejkratší atd.).

Obsah

1 Etymologie
2 Historie navigování
3 Způsoby navigace
4 Odkazy
- 4.1 Literatura
- 4.2 Související články
5 Externí odkazy

Etymologie[editovat | editovat zdroj]

Termín je odvozen z latinského navigare (plavit se na lodi), jehož význam se metonymicky přenesl na zjišťování polohy a směru a na volbu trasy a metaforicky rozšířil na další druhy dopravy a další činnosti.

Historie navigování[editovat | editovat zdroj]

Dějiny navigace souvisí s migrací lidí a objevováním nových zemí pomocí mořeplavby. Některé národy se zabývaly objevováním v takové míře, že tím vstoupily do dějin. Patří mezi ně Egypťané, Féničané, staří Řekové, Arabové, Vikingové, Portugalci, Španělé, Holanďané, Francouzi, Angličané, Polynésané či Mikronésané.

Způsoby navigace[editovat | editovat zdroj]

Navigace může být prováděna například těmito způsoby:

osobním dorozumíváním (osoba znalá místa, průvodce)
pomocí orientačního značení (dopravní značení, turistické značení, označování ulic, označování domů, vlastní značení atd. )
srovnávací navigací – porovnávaní terénu a mapy
terestricky pomocí kompasu (magnetický nebo gyroskopický), logu, hloubkoměru, námořní mapy
astronavigace pomocí polohy Slunce, Měsíce a hvězd – pomocí úhloměru a přesných hodin
radionavigačními přístroji – pomocí radiomajáků (NDB, VOR), měřiče vzdálenosti DME a radiokompasu
pozemním navigačním systémem – např. LORAN, OMEGA
globálním družicovým polohovým systémem pomocí umělých družic – např. systémy GPS, GLONASS nebo Galileo