Atmosférický tlak

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Torricelliho pokus

Atmosférický tlak je síla, kterou působí atmosféra planety (obvykle chápána Země) na jednotkovou plochu v daném místě.

Atmosférický tlak dosahuje nejvyšších hodnot při hladině moře (popř. povrchu planety) a s rostoucí výškou klesá. Atmosférický tlak není stálý, ale kolísá na daném místě zemského povrchu kolem určité hodnoty. V historii Země byl menší než dnes.[1]

Tlak menší než barometrický (průměrný atmosférický tlak) se nazývá podtlak, tlak větší než barometrický se nazývá přetlak. Prostor s takřka nulovým tlakem se nazývá vakuum.

Atmosférický tlak má velký význam v meteorologii.

Barometrická rovnice[editovat | editovat zdroj]

Vzhledem k velké stlačitelnosti plynů není barometrický tlak lineární funkcí výšky, jako je tomu například u kapalin (viz hydrostatický tlak). Mění-li se hustota s tlakem podle Boyleova-Mariottova zákona, lze v atmosféře vymezit vrstvu vzduchu o hustotě , která se nachází ve výšce . Ze vztahu pro hydrostatický tlak lze pro tlakový rozdíl ve vrstvě psát

Podle Boyleova–Mariottova zákona při stálé teplotě platí

,

kde a označuje nějakou známou (základní) hustotu a tlak.

Z předchozích vztahů vznikne

odkud po integraci a úpravě vyjde vztah

Tento vztah se označuje barometrická rovnice.

Pro závislost hustoty vzduchu na výšce podobně vychází

Normální tlak[editovat | editovat zdroj]

Na tuto kapitolu je přesměrováno heslo Normální tlak.

Tlak vzduchu je závislý na nadmořské výšce, na velikosti tíhového zrychlení, na mocnosti, teplotě a hustotě atmosféry v daném místě. Z důvodu snazšího porovnávání výsledků různých měření barometrického tlaku byl stanoven normální tlak vzduchu (normální atmosférický tlak) pn (též p0 ), zavedený jako průměrná hodnota tlaku vzduchu při mořské hladině na 45° s. š. při teplotě 15 °C a tíhovém zrychlení gn = 9,80665 ms-2. Je definovaný přesnou hodnotou:

Pomocí normálního tlaku vzduchu byla definována jednotka fyzikální atmosféra (značka atm):[2]

Normální tlak v jiných zastaralých jednotkách (milibary, torry, technické atmosféry):

Měření[editovat | editovat zdroj]

meteorologii se tlak měří nejčastěji pomocí rtuťových tlakoměrů, aneroidů a barografů.

V meteorologii se atmosférický tlak vyjadřuje nejčastěji jednotkou hektopascal (hPa). Při použití rtuťových barometrů se stále užívá jednotka torr (milimetr rtuťového sloupce), která se dále přepočítává na hektopascaly.

Použití[editovat | editovat zdroj]

Měření atmosférického tlaku má velký význam v meteorologii, neboť atmosférický tlak (a především jeho změny a rychlost těchto změn) jsou důležité pro předpověď počasí. Například zvýšení atmosférického tlaku obvykle znamená příchod slunečného počasí s malou oblačností, zatímco pokles tlaku ohlašuje příchod oblačnosti a deštivého počasí. Pro srovnatelnost údajů se pak používá, obdobně jako u výškoměrů, tlak přepočtený na hladinu moře (QNH či QFE). Nejvyšší tlak přepočtený na hladinu moře byl roku 2001 zaznamenán v Mongolsku a to 1085 hPa[zdroj?]. Nejvyšší atmosférický tlak v daném místě bývá v Mrtvém moři.[zdroj?]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://phys.org/news/2016-05-early-earth-air-today-atmosphere.html - Early Earth's air weighed less than half of today's atmosphere
  2. Adjustace konstant CODATA 2014. Standard atmosphere. Dostupné online. NIST, 2014 (anglicky)

Související články[editovat | editovat zdroj]