Barometrické měření výšky

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Letecký barometrický výškoměr

V praxi se využívá mnoho přístrojů založených na změně barometrického tlaku. Nepostradatelným přístrojem používaným zejména v letectví je barometrický výškoměr. Pro matematickou interpretaci změny tlaku v závislosti na výšce aplikované na modelovou atmosféru se vychází z několika předpokladů:

  • Skutečná teplota T se nahrazuje průměrnou teplotou Ts celé atmosféry mezi dvěma hladinami, z nichž v dolní je tlak p0 a v horní pz.

kde ts je průměrná teplota vrstvy [°C].

kde je zeměpisná šířka, h je nadmořská výška, gn je tíhové zrychlení na 45° z.š. na hladine moře. Tíhové zrychlení směrem k rovníku a se stoupající nadmořskou výškou klesá.


Laplaceův barometrický vzorec[editovat | editovat zdroj]

kde

z je výška nad výchozí hladinou
18464 je barometrický koeficient pro střední Evropu
je koeficient teplotní roztažnosti vzduchu,
t je teplota vzduchu [°C]
p0 je tlak vzduchu ve výchozí hladině
p je tlak vzduchu ve výšce z

Laplaceův vzorec se velice často používá ve zkrácené formě bez členů udávajících změnu tíhového zrychlení.

Babinetův vzorec[editovat | editovat zdroj]

Za předpokladu, že rozdíl uvažovaných výškových hladin není příliš velký, lze použít Babinetův vzorec:

kde

tm je průměrná teplota mezi dvěma hladinami [°C]
a p0 > p1

Vzorec odvodil kolem roku 1850 francouzský fyzik J. Babinet. Přesnost vzorce je nepřímo úměrná vzdálenosti uvažovaných hladin. Z tohoto důvodu lze tento vzorec uspokojivě použít pouze v případech, kdy vzdálenost obou hladin nepřekračuje 1000 m.

Související články[editovat | editovat zdroj]