Teplá fronta

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Schematické znázornění teplé fronty: relativně teplejší vzduch (červeně)

Teplá fronta je rozhraní mezi dvěma vzduchovými hmotami, které se liší teplotou a vlhkostí, přičemž fronta se přemísťuje na stranu relativně chladnější vzduchové hmoty.[1]

Relativně teplejší vzduchová hmota se nasouvá na studenou, dochází k jejímu vyklouzávání a tvorbě oblaků. Podle teorie přenosových pásů může za vznik oblačnosti z velké části hlavně teplý přenosový pás.[2] Pro pozorovatele je přechod teplé fronty spojen s postupným pozorováním oblaků druhu cirrus a cirrostratus, z nichž srážky až k zemi nevypadávají, později pozoruje oblaky druhu altostratus, stratus a nimbostratus, v této fázi se již zpravidla vyskytují atmosférické srážky, většinou mírnější intenzity, avšak delšího trvání. Srážky obvykle vypadávají před frontální čarou.[2] Při přechodu teplé fronty atmosférický tlak vzduchu pozvolna poklesne, teplota vzduchu mírně stoupne.

V počátečním stádiu vývoje cyklóny a tvorby teplé fronty mohou být výstupné proudy natolik silné, že dochází ke vzniku oblaků druhu cumulonimbus. S tím mohou být spojeny i intenzivnější srážky.[3]

V létě se teplé fronty nad pevninami obyčejně podstatně liší od typického schématu a systém oblaků druhu altostratus – nimbostratus není velmi rozvinutý.[4]

Pro Česko je teplá fronta typická pro chladnější pololetí, kdy je pevnina chladnější než oceán a když teplý oceánský vzduch pronikne na pevninu, jedná se o teplou frontu. Pro letní měsíce je v Česku mnohem častější výskyt studené fronty.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Netopil et al., 1984, s. 98.
  2. a b Česká meteorologická společnost. Elektronický meteorologický slovník výkladový a terminologický (eMS) [online]. [cit. 2021-10-17]. Heslo fronta teplá. Dostupné online. (česky) 
  3. Zverev, 1986, s. 240.
  4. Zverev, 1986, s. 241.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ZVEREV, Alexej Semionovič. Synoptická meteorológia. Překlad Eva Hrouzková. Bratislava: Alfa, 1986. S. 238–243. (slovensky) 
  • DVOŘÁK, Petr. Letecká meteorologie. 1. vyd. Cheb: Svět křídel, 2012. 481 s. ISBN 978-80-86808-85-7. Kapitola Teplá fronta, s. 180–188. (česky) 
  • NETOPIL, Rostislav, a kol. Fyzická geografie I. 1. vyd. Praha: SPN, 1984. 273 s. Kapitola Teplá fronta, s. 98–99. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]