Sondážní raketa

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Raketa Black Brant XII startuje z kosmodromu na ostrově Wallops.
Průřez sondážní raketou

Sondážní raketa je raketa, která nese přístroje sloužící k provádění vědeckých pokusů a k měření během suborbitálního letu. Rakety většinou dosahují vrcholu dráhy ve výšce 50 až 1500 km nad Zemí,[1] což je oblast mezi maximální výškou dosažitelnou pro meteorologické balony (asi 40 km) a minimální výškou pro satelity (asi 120 km).[2] Některé sondážní rakety, jako například Black Brant X a XII, mají apogeum neboli vrchol dráhy letu mezi 1000 a 1500 kilometry, což je nejvíc v této třídě.

Sondážní rakety často používají nadbytečné vojenské raketové motory.[3] NASA pro své vylepšené rakety Orion vysílané s nákladem 270–450 kg do exoatmosféry (100–200 km) běžně používá motory Terrier Mk 70.[4]

Koncepce[editovat | editovat zdroj]

Schéma suborbitálního letu, A – start, B – přistání, G – těžiště Země, S – stratosféra, 1 – vzlet, 2 – mikrogravitace, 3 – návrat. Setrvačný let probíhá po elipse, v jejímž ohnisku se nachází těžiště Země.

Sondážní raketa se obvykle skládá z rakety s motorem na tuhé palivo a užitečného, vědeckého, nákladu. Let probíhá po eliptické oběžné dráze protínající povrch Země, s vertikální poloosou. Dosažení vrcholu – apogea – nastává za méně než 30 minut, obvykle mezi 5. až 20. minutou letu. Raketa se po spotřebování paliva v prvním stupni oddělí a odpadne, zatímco náklad pokračuje v letu samostatně a po dosažení apogea a návratu do stratosféry přistane na zemi pomocí padáku.

Výhody[editovat | editovat zdroj]

Sondážní rakety jsou výhodné pro svoji nízkou cenu,[2] krátkou dobu přípravy startu (někdy méně než 6 měsíců)[3] a schopnost provádět výzkum v oblastech (výškách), jež nejsou dosažitelné pro horkovzdušné balony či orbitální satelity. Používají se též k testování konstrukcí a zařízení, jež mají být použity v dražších orbitálních satelitech a raketách.[2] Menší rozměry sondážních raket umožňují jejich start z dočasných základen, čímž umožňují vědecká bádání na odlehlých stanovištích, dokonce i uprostřed oceánu, kde je lze odpalovat z lodí.[5]

Využití[editovat | editovat zdroj]

Sondážní rakety se běžně používají k:

  • Výzkumu, který vyžaduje přímé měření v horních vrstvách atmosféry.
  • Ultrafialové a rentgenové radioastronomii, jež vyžadují měření nad hustou atmosférou.
  • Mikrogravitačnímu výzkumu, který využívá několik minut v čase od vypnutí motoru po návrat do stratosféry, kdy je zařízení ve stavu podobném mikrogravitaci – beztížnému stavu.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Sounding rocket na anglické Wikipedii a Sondážna raketa na slovenské Wikipedii.

  1. nasa.gov NASA Sounding Rocket Program Handbook, June 2005, p. 1.
  2. a b c NASA Sounding Rocket Program Overview [online]. NASA, 24 July 2006 [cit. 2006-10-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b MARCONI, Elaine M. What is a Sounding Rocket? [online]. NASA, 12 April 2004 [cit. 2006-10-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. NASA Sounding Rocket Handbook
  5. General Description of Sounding Rockets [online]. [cit. 2006-10-10]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]