Letecká meteorologie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Pracoviště leteckých meteorologů na letišti Václava Havla v Praze-Ruzyni.

Letecká meteorologie (též aeronautická meteorologie) je odvětvím aplikované meteorologie. Oblastí zájmu letecká meteorologie jsou jevy, procesy a meteorologické prvky ovlivňující bezprostředně či vzdáleně letový provoz a leteckou techniku. Zabývá se též aplikacemi získaných poznatků z ostatních oborů meteorologie, které využívá ke zdokonalení předpovědí, zefektivnění provozu a zvýšení bezpečnosti.

V České republice zajišťuje civilní leteckou meteorologickou službu Odbor letecké meteorologie Českého hydrometeorologického ústavu. Ta podléhá auditu leteckého meteorologického úřadu, jímž je Úřad pro civilní letectví.

Meteorologické zprávy[editovat | editovat zdroj]

Úkolem letecké meteorologie je nepřetržité monitorování počasí na letištích a v příslušné letové informační oblasti; na základě těchto skutečností pak vydávání pravidelných či mimořádných zpráv o počasí, dále předpovědí, výstrah a varování. Meteorologické informace jsou distribuovány různými komunikačními kanály a v různých formátech, např. jako grafické mapy nebo textové soubory, obvykle v kódu (např. SYNOP). V České republice se pravidla vydávání meteorologických informací řídí předpisem L3 Meteorologie, vydávaným Ministerstvem dopravy, který vychází z evropského předpisu Annex 3. Předpis L3 stanovuje kritéria meteorologických prvků, jejichž překročení směrem nahoru anebo dolů musí být v informaci zahrnuto, a v případě, že k takové změně došlo, ale v předpovědi to popsáno není, musí být vydána opravná předpověď.

  • METAR – pravidelná zpráva,
  • SPECI – mimořádná zpráva,
  • TAF – předpověď pro letiště,
  • ARFOR – oblastní předpověď,
  • ROFOR – předpověď pro let nebo trať,
  • ARMET – předpověď výškového větru a teplot ve výšce,
  • GAFOR – všeobecná letecká předpověď a dalších.

Zprávy letecké meteorologie pomáhají posádkám letadel i službám řízení letového provozu získat přehled o aktuálním či očekávaném vývoji počasí, a přizpůsobit tomu lety. Podle zaměření lze leteckou meteorologii dále dělit na plachtařskou meteorologii a meteorologii civilního a vojenského letectví.

Celosvětová spolupráce[editovat | editovat zdroj]

Sídlo WMO v Ženevě

Letecká meteorologie jako odvětví aplikované meteorologie využívá především poznatků z oboru synoptické meteorologie, termodynamiky atmosféry, fyzikální meteorologie, dynamické meteorologie a statiky atmosféry, ale též klimatologie.

Celosvětovou spolupráci a společné postupy při rozvoji letecké meteorologie je zajišťují organizace při OSN:

  • Světová meteorologická organizace (WMO) – zaštiťuje Komisi pro leteckou meteorologii (CAeM), která spolupracuje s ICAO na pracovních metodách, vývoji organizace a dalším celkovém rozvoji letecké meteorologie.
  • Mezinárodní organizace civilního letectví (ICAO) – ve smyslu letecké meteorologie se především zaměřuje na vypracovávání, rozvoj a standardizaci postupů.

Základním dokumentem o mezinárodním civilním letectví je Konvence o civilním letectví (en:Convention on International Civil Aviation), přijatá smluvními státy ICAO v Chicagu roku 1944 a doplněná v roce 1968 v Buenos Aires. Konvence obsahuje patnáct příloh (Annex 1 až Annex 15), kde jsou napsány mezinárodní standardy a doporučené postupy pro jednotlivé obory a odvětví civilního letectví. Standardy a doporučené postupy pro odvětví meteorologie jsou popsány v Annex 3.

Dalším důležitým dokumentem ICAO jsou Postupy pro letecké služby – Meteorologie (Procedures for Air Navigation Services – Meteorology, zkráceně PANS-Met). Tento dokument obsahuje hlavně:

  • rozsahy odpovědnosti jednotlivých meteorologických pracovišť,
  • přísné postupy pro meteorologická pozorování a pro pozorování z letadel za letu,
  • stanovení jednotlivých druhů meteorologických informací jejich uživatelům,
  • vzory obsahů a tvarů meteorologických informací, a
  • požadavky na přesnosti pozorování a předpovídání meteorologických prvků.

Odchylky národních předpisů od obsahu mezinárodních dokumentů ICAO musejí být zveřejňovány pro uživatele ostatních států. Tuto funkci v ČR zastává Letecká informační služba při Řízení letového provozu České republiky. Všechny Přílohy ke Konvenci o civilním letectví si můžete přečíst zde (Příloha 3-Meteorologie).

Poskytování letecké meteorologické služby v ČR je, dle zákonného pověření Ministerstva dopravy a spojů, Český hydrometeorologický ústav.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • FÖRCHTGOTT, Jiří. Letecká meteorologie. Praha : Průmyslové vydavatelství, 1952.
  • HÁZA, Ladislav; KOSTKA, Oldřich. a kol. Meteorologie pro sportovní letce. Praha : Naše vojsko, 1960.
  • LEXMANN, Eugen. Meteorológia pre športového pilota. Bratislava : Alfa, 1986.
  • SOBÍŠEK, Bořivoj a kol. Meteorologický slovník výkladový a terminologický. Praha : MŽP, 1993. ISBN 80-85368-45-5.
  • DVOŘÁK, Petr. Meteorologie pro plachtaře. Praha : Grada, 1998. 165 s. ISBN 80-7169-687-0.
  • DVOŘÁK, Petr. Termika. Cheb : Svět křídel, 2002. 304 s. ISBN 978-80-87567-06-7.
  • DVOŘÁK, Petr. Letecká meteorologie. Cheb : Svět křídel, 2004. 221 s. ISBN 80-86808-09-2.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]