Amfibolit
| Amfibolit | |
|---|---|
 | |
| Zařazení | metamorfovaná hornina |
| Hlavní minerály | amfiboly, slídy, plagioklas, granát, pyroxen, chlorit, křemen |
| Akcesorie | titanit, ilmenit, magnetit, apatit, pyrit |
| Textura | jemně- až střednězrnná, masivní až břidličnatá |
| Barva | šedá, zelenošedá až tmavě šedá |
Amfibolit je regionálně metamorfovaná hornina vyznačující se střední až hrubou velikostí zrna. Patří mezi krystalické břidlice. Jsou to masivní tmavě šedé horniny, nevýrazně břidličnaté, s častou lineací amfibolů. Vznikají při nízkém až středním, ale i při vysokém tlaku okolo 1,0 – 1,2 GPa, při teplotě 500 – 700 °C[1]. Je hlavním představitelem amfibolitové facie, typické pro regionální metamorfózu.
Název amfibolit je odvozen od převládajícího minerálu amfibolu, zavedl jej v roce 1813 Alexandre Brongniart[2]. Někdy jsou jako amfibolity nesprávně označovány i vyvřelé horniny tvořené převážně amfiboly, které mají být správně označovat hornblendity nebo amfibolovce. Barva horniny bývá nejčastěji zelená až černá.[3] Amfibolit má většinou páskovaný charakter, což způsobuje ukládání vrstev tmavého amfibolu a světlého plagioklasového živce. To bývá nejčastěji důsledek vrstevnatosti původních hornin jako jsou v tomto případě čedičové tufy.
Složení[editovat | editovat zdroj]
Složení amfibolitu je poměrně pestré. Hlavními minerály jsou amfiboly a plagioklasy. Konkrétně se jedná o různé druhy amfibolu (nad 50 % objemu, hornblendit, aktinolit a tremolit), živec, biotit, granát (almandin).[4] Velké množství krystalů amfibolu způsobuje v některých případech až břidličnatost horniny.
Vznik[editovat | editovat zdroj]
Amfibolit vzniká většinou regionální metamorfózou magmatických hornin, především čedičů a andezitů. Do přeměňovaných hornin se řadí také jejich hlubinné ekvivalenty jako jsou gabro a diorit. Jejich vznik při teplotách 500-700 °C je doprovázen širokým rozsahem tlakových podmínek. Tyto podmínky nastávají v hloubkách 10 až 30 km pod povrchem Země.
Výskyt[editovat | editovat zdroj]
Amfibolit je velmi rozšířený ve všech metamorfovaných terénech celého světa, kde byla výchozí hornina čedič nebo andezit. Amfiboly mají velmi složitou strukturu, a proto jsou mnohými geology nazývány odpadkové koše nebo mořské houby.[zdroj?] Na skalním útvaru z amfibolitu, který vyčnívá z rulového území, je postaven hrad Kámen.
Využití[editovat | editovat zdroj]
Vysoká pevnost a mimořádná odolnost této horniny jsou předpoklady pro kvalitní drcené kamenivo, používající se v silničářství. Historicky byl využíván patrně i na výrobu brousků a sekeromlatů.[5]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Putiš, M.; Petrografia metamorfovaných hornín. Univerzita Komenského, Bratislava, 2004, 131 s.
- ↑ http://www.geologie.estranky.cz přístup 20. 12- 2018
- ↑ Cojeco.cz - amfibolit [online]. Cojeco.cz [cit. 2008-08-09]. Dostupné online.
- ↑ P12 - AMFIBOLIT [online]. Geofyzikální ústav Akademie věd České republiky [cit. 2008-08-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-06-06.
- ↑ http://lokality.geology.cz/337
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Amfibolit na Wikimedia Commons 
Slovníkové heslo amfibolit ve Wikislovníku
