Amfibolit

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Amfibolit
Amfibolitové těleso (tmavá hornina) v rule, proťatá granitoidní dajkou
Amfibolitové těleso (tmavá hornina) v rule, proťatá granitoidní dajkou
Zařazení metamorfovaná hornina
Hlavní minerály amfiboly, slídy, plagioklas, granát, pyroxen, chlorit, křemen
Akcesorie titanit, ilmenit, magnetit, apatit, pyrit
Textura jemně- až střednězrnná, masivní až břidličnatá
Barva(y) šedá, zelenošedá až tmavě šedá
Mikroskopický pohled na amfibolit pod jedním nikolem
Český amfibolit z Libodřic

Amfibolit je regionálně metamorfovaná hornina vyznačující se střední až hrubou velikostí zrna. Patří mezi krystalické břidlice. Jsou to masivní tmavěšedé horniny, nevýrazně břidličnaté, s častou lineací amfibolů. Vznikají při nízkém až středním, ale i při vysokém tlaku okolo 1,0 – 1,2 GPa, při teplotě 500 – 700 °C[1]. Je hlavním představitelem amfibolitové facie, typické pro regionální metamorfózu.

Název amfibolit je odvozen od převládajícího minerálu amfibolu, zavedl jej v roce 1813 Alexandre Brongniart[2]. Někdy jsou jako amfibolity nesprávně označovány i vyvřelé horniny tvořené převážně amfiboly, které mají být správně označovat hornblendity nebo amfibolovce. Barva horniny bývá nejčastěji zelená až černá.[3] Amfibolit má většinou páskovaný charakter, což způsobuje ukládání vrstev tmavého amfibolu a světlého plagioklasového živce. To bývá nejčastěji důsledek vrstevnatosti původních hornin jako jsou v tomto případě čedičové tufy.

Složení[editovat | editovat zdroj]

Složení amfibolitu je poměrně pestré. Hlavními minerály jsou amfiboly a plagioklasy. Konkrétně se jedná o různé druhy amfibolu (nad 50 % objemu, hornblendit, aktinolit a tremolit), živec, biotit, granát (almandin).[4] Velké množství krystalů amfibolu způsobuje v některých případech až břidličnatost horniny.

Vznik[editovat | editovat zdroj]

Amfibol vzniká většinou regionální metamorfózou magmatických hornin, především čedičů a andezitů. Do přeměňovaných hornin se řadí také jejich hlubinné ekvivalenty jako jsou gabro a diorit. Jejich vznik při teplotách 500-700 °C je doprovázen širokým rozsahem tlakových podmínek. Tyto podmínky nastávají v hloubkách 10 až 30 km pod povrchem Země.

Makroskopický pohled na amfibolit

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Amfibolit je velmi rozšířený ve všech metamorfovaných terénech celého světa, kde byla výchozí hornina čedič nebo andezit. Amfiboly mají velmi složitou strukturu, a proto jsou mnohými geology nazývány odpadkové koše nebo mořské houby.[zdroj?] Na skalním útvaru z amfibolitu, který vyčnívá z rulového území, je postaven hrad Kámen.

Využití[editovat | editovat zdroj]

Vysoká pevnost a mimořádná odolnost této horniny jsou předpoklady pro kvalitní drcené kamenivo, používající se v silničářství. Historicky byl využíván patrně i na výrobu brousků.[5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Putiš, M.; Petrografia metamorfovaných hornín. Univerzita Komenského, Bratislava, 2004, 131 s.
  2. http://www.geologie.estranky.cz přístup 20. 12- 2018
  3. Cojeco.cz - amfibolit [online]. Cojeco.cz [cit. 2008-08-09]. Dostupné online. 
  4. P12 - AMFIBOLIT [online]. Geofyzikální ústav Akademie věd České republiky [cit. 2008-08-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-06-06. 
  5. http://lokality.geology.cz/337

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]