Organosol

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Organosol je referenční třída půd v Taxonomickém klasifikačním systému půd České republiky.[1] Organosoly jsou organické, rašelinné půdy. Tvoří na organogenních substrátech – rašelinách. Rašelinný horizont T musí být mocnější než 50 cm. Do referenční třídy organosoly náleží půdní typ organozem.

Organozem OR[editovat | editovat zdroj]

Organozem neboli rašeliništní půda vzniká na organických substrátech a vyznačuje se vysokým podílem organických humózních látek, které vznikají nedokonalým rozkladem odumřelých organických zbytků pod vodou (tzv. rašeliněním). Vlastní půda vzniká aktivizací a osídlením vrchních vrstev rašeliny vegetací. Organozemě se vyznačují silně kyselým pH, nedostatkem minerálních látek a prosycením vodou. Hlavním půdotvorným procesem je hromadění rašeliny. Rašelinné půdy můžeme rozdělit na subtypy:

  • slatinové, nacházející se v zamokřených prohlubních; jsou jen mírně kyselé nebo neutrální, nasycené a minerálně bohaté,
  • vrchovištní, jež jsou vázány převážně na horské oblasti a vyznačují se vysokým stupněm kyselosti a nízkým obsahem minerálních látek,
  • přechodné, které jsou vytvořené pod rašelinnými loukami, kde se již uplatňuje vliv povrchové nebo podzemní vody.

Stratigrafie půdního profilu: T 1 – T 2 – Cg

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. NĚMEČEK, Jan; ROHOŠKOVÁ, Marcela; MACKŮ, Jaromír; VOKOUN, Jiří; VAVŘÍČEK, Dušan; NOVÁK, Pavel. Taxonomický klasifikační systém půd České republiky. Praha: Česká zemědělská univerzita, 2008. 95 s. Dostupné online. S. 44. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • NĚMEČEK, Jan; TOMÁŠEK, Milan. Geografie půd ČSR. Praha: Academia, 1983. 98 s. 
  • NĚMEČEK, Jan; SMOLÍKOVÁ, Libuše; KUTÍLEK, Miroslav. Pedologie a paleopedologie. Praha: Academia, 1990. 546 s. ISBN 80-200-0153-0. 
  • NĚMEČEK, Jan; ROHOŠKOVÁ, Marcela; MACKŮ, Jaromír; VOKOUN, Jiří; VAVŘÍČEK, Dušan; NOVÁK, Pavel. Taxonomický klasifikační systém půd České republiky. Praha: Česká zemědělská univerzita, 2008. 95 s. Dostupné online.