Roháč obecný

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxRoháč obecný
alternativní popis obrázku chybí
Roháč obecný - samec
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen členovci (Arthropoda)
Třída hmyz (Insecta)
Řád brouci (Coleoptera)
Podřád všežraví (Polyphaga)
Čeleď roháčovití (Lucanidae)
Rod roháč (Lucanus)
Binomické jméno
Lucanus cervus
L., 1758
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Roháč obecný (Lucanus cervus Linné, 1758) je nejznámější představitel brouků z čeledi roháčovitých a největší brouk Evropy.[1][2]

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Žije v dutinách starých stromů a v mrtvých pařezech v lesích a hájích. S odstraňováním starých stromů a pařezů mizí i přirozené prostředí a zdroj obživy tohoto brouka. Snižuje se tak populace roháče obecného, ale i ostatních druhů brouků žijících ve stejném prostředí a roháč obecný se tak dostává na světový seznam ohrožených druhů.

V České republice byl rozšířen v listnatých lesích po celém území, dnes je však jeho výskyt lokalizován do několika oblastí. Nejhojněji se pak vyskytuje na jižní Moravě.[3]

Biologie[editovat | editovat zdroj]

Larva[editovat | editovat zdroj]

Larvy, které mají tvar podobný písmeni „C“, jsou slepé a živí se rozkládajícím se dřevem pařezů, starých stromů a keřů, hnijících kůlů plotů v kompostových hromadách a listovkách. Larvy mají měkké, krémově zbarvené průsvitné tělo se šesti oranžově zabarvenýma nohama a oranžovou hlavou, na které se vyjímají ostrá, hnědě zbarvená kusadla. Na svých nohách mají larvy kartáčky, které používají pro komunikaci (tzv. stridulaci) s ostatními larvami stejného druhu. Larva prochází několika fázemi vývoje a po 4 až 6 letech se zakukluje. Entomolog Charlie Morgan koncem 70. let objevil, že kukla roháče žije asi tři měsíce v půdě a v létě se vylíhne dospělý brouk, který se odlétá pářit s jedincem opačného pohlaví.

Dospělci[editovat | editovat zdroj]

Nákresy larev a dospělců

Dospělí jedinci se objevují od konce května do začátku srpna a jsou nejvíce aktivní ve večerních hodinách. Samičky roháče kladou svá vajíčka do rozkládajícího se dřeva. Dospělí brouci žijí pouze několik měsíců a živí se nektarem a šťávou stromů a rostlin. Létají za soumraku a jejich pomalý let je doprovázen charakteristickým hluboce bzučivým zvukem. Samci létají mnohem častěji než samice.

U roháče obecného se projevuje pohlavní dimorfismus, který spočívá v tom, že samci mají větší kusadla a jsou i celkově větší než samice. Ačkoliv samčí kusadla vypadají hrozivěji, jsou příliš slabá na to, aby ublížila. Naopak menší kusadla samice mohou způsobit bolestivé kousnutí. Samčí kusadla se podobají paroží jelena a brouci je používají stejně jako jeleni k zápasu mezi sebou a tato podoba dala tomuto brouku vědecké i obecné jméno v mnoha jazycích.

Nepřátelé[editovat | editovat zdroj]

Přirozenými nepřáteli roháčů jsou straky, sojky, jezevci, lišky, ježci, kočky a hlavně datlové.

Ochrana[editovat | editovat zdroj]

Lucanus cervus je zapsán ve druhém dodatku směrnic lokalit Evropské unie z roku 1992, která požaduje, aby členské státy stanovily zvláštní území ochrany přírody pro ohrožené druhy. Druh je též zapsán ve třetím dodatku „Dohody o ochraně evropských živočichů a přírodních nalezišť“ (Bernská dohoda z roku 1982).

Seznam poddruhů[editovat | editovat zdroj]

Nejznámějšími poddruhy jsou:

  • Lucanus cervus cervus
samci: 35–92 mm, samice: 35–45 mm
Výskyt: Evropa
  • Lucanus cervus akbesianus
samci: 50–100 mm, samice: 40–45 mm
Výskyt: Sýrie, Turecko
  • Lucanus cervus judaicus
samci: 50–100 mm, samice: 40–50 mm
Výskyt: Sýrie, Turecko
  • Lucanus cervus turcicus
samci: 35–75 mm, samice: 35–40 mm
Výskyt: Bulharsko, Řecko, Turecko

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lucanus cervus na anglické Wikipedii.

  1. Lucanus cervus cervus 91 mm [online]. insectnet.proboards.com, [cit. 2013-04-15]. [1]. (anglicky) 
  2. Huijbregts H.. Vliegend hert Lucanus cervus (Linnaeus, 1758) [online]. 2004. [2]. (nizozemsky) 
  3. Biomonitoring.czoficiální stránky Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Bernhard Klausnitzer: Die Hirschkäfer (Lucanidae). [Die Neue Brehm-Bücherei Bd. 551]. Westarp & Spektrum, Magdeburg, Heidelberg, Berlin und Oxford 1995, ISBN 3-89432-451-1

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]