Roháč obecný

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxRoháč obecný
alternativní popis obrázku chybí
Roháč obecný - samec
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenčlenovci (Arthropoda)
Třídahmyz (Insecta)
Řádbrouci (Coleoptera)
Podřádvšežraví (Polyphaga)
Čeleďroháčovití (Lucanidae)
Rodroháč (Lucanus)
Binomické jméno
Lucanus cervus
(Linné, 1758)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Roháč obecný (Lucanus cervus (Linné, 1758)) je nejznámější představitel brouků z čeledi roháčovitých a největší brouk Evropy.[1][2]

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Žije v dutinách starých stromů a v mrtvých pařezech v lesích a hájích. S odstraňováním starých stromů a pařezů mizí i přirozené prostředí a zdroj obživy tohoto brouka. Snižuje se tak populace roháče obecného, ale i ostatních druhů brouků žijících ve stejném prostředí a roháč obecný se tak dostává na světový seznam ohrožených druhů.

V České republice byl rozšířen v listnatých lesích po celém území, dnes je však jeho výskyt lokalizován do několika oblastí. Nejhojněji se pak vyskytuje na jižní Moravě.[3]

Biologie[editovat | editovat zdroj]

Larva[editovat | editovat zdroj]

Larvy, které mají tvar podobný písmeni „C“, jsou slepé a živí se rozkládajícím se dřevem pařezů, starých stromů a keřů, hnijících kůlů plotů v kompostových hromadách a listovkách. Larvy mají měkké, krémově zbarvené průsvitné tělo se šesti oranžově zabarvenýma nohama a oranžovou hlavou, na které se vyjímají ostrá, hnědě zbarvená kusadla.

Na svých nohách mají larvy kartáčky, které používají pro komunikaci (tzv. stridulaci) s ostatními larvami stejného druhu. Larva prochází několika fázemi vývoje a po 4 až 6 letech se zakukluje. Entomolog Charlie Morgan koncem 70. let objevil, že kukla roháče žije asi tři měsíce v půdě a v létě se vylíhne dospělý brouk, který se odlétá pářit s jedincem opačného pohlaví.

Dospělci[editovat | editovat zdroj]

Nákresy larev a dospělců

Dospělí jedinci se objevují od konce května do začátku srpna a jsou nejvíce aktivní ve večerních hodinách. Samičky roháče kladou svá vajíčka do rozkládajícího se dřeva. Dospělí brouci žijí pouze několik měsíců a živí se nektarem a šťávou rostlin. Létají za soumraku a jejich pomalý let je doprovázen charakteristickým hluboce bzučivým zvukem. Samci létají mnohem častěji než samice.

U roháče obecného se projevuje pohlavní dimorfismus, který spočívá v tom, že samci mají větší kusadla a jsou i celkově větší než samice. Ačkoliv samčí kusadla vypadají hrozivěji, jsou příliš slabá na to, aby ublížila. Naopak menší kusadla samice mohou způsobit bolestivé kousnutí. Samčí kusadla se podobají paroží jelena a brouci je používají stejně jako jeleni k zápasu mezi sebou a tato podoba dala tomuto brouku vědecké i obecné jméno v mnoha jazycích.

Nepřátelé[editovat | editovat zdroj]

Přirozenými nepřáteli roháčů jsou straky, sojky, jezevci, lišky, ježci, kočky a hlavně datlové.

Ochrana[editovat | editovat zdroj]

Lucanus cervus je zapsán ve druhém dodatku směrnic lokalit Evropské unie z roku 1992, která požaduje, aby členské státy stanovily zvláštní území ochrany přírody pro ohrožené druhy. Druh je též zapsán ve třetím dodatku „Dohody o ochraně evropských živočichů a přírodních nalezišť“ (Bernská dohoda z roku 1982).

Seznam poddruhů[editovat | editovat zdroj]

Nejznámějšími poddruhy jsou:

  • Lucanus cervus cervus
samci: 35–92 mm, samice: 35–45 mm
Výskyt: Evropa
  • Lucanus cervus akbesianus
samci: 50–100 mm, samice: 40–45 mm
Výskyt: Sýrie, Turecko
  • Lucanus cervus judaicus
samci: 50–100 mm, samice: 40–50 mm
Výskyt: Sýrie, Turecko
  • Lucanus cervus turcicus
samci: 35–75 mm, samice: 35–40 mm
Výskyt: Bulharsko, Řecko, Turecko

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lucanus cervus na anglické Wikipedii.

  1. Lucanus cervus cervus 91 mm [online]. insectnet.proboards.com [cit. 2013-04-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-08-18. (anglicky) 
  2. Huijbregts H. Vliegend hert Lucanus cervus (Linnaeus, 1758) [online]. Nederland: 2004. Dostupné online. (nizozemsky) 
  3. Biomonitoring.czoficiální stránky Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Bernhard Klausnitzer: Die Hirschkäfer (Lucanidae). [Die Neue Brehm-Bücherei Bd. 551]. Westarp & Spektrum, Magdeburg, Heidelberg, Berlin und Oxford 1995, ISBN 3-89432-451-1

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]