Milžany

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Milžany
Socha Piety přemístěná z Milžan do Údlic
Socha Piety přemístěná z Milžan do Údlic
Základní informace
Charakter sídla zaniklá vesnice
Počet obyvatel 0
Domů 0
Nadmořská výška 293 m
Lokalita
Obec Kadaň
Okres Chomutov
Historická země Čechy
Katastrální území Tušimice (20,88 km²)
Zeměpisné souřadnice
Milžany
Milžany
Další údaje
Zaniklé obce.cz 57
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a částem obce.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Milžany (německy Milsau) jsou zaniklá vesnice v okrese Chomutov. Stály asi 3,5 km severovýchodně od Kadaně[1] v nadmořské výšce 293 m.[2] Zanikly v roce 1970 v důsledku těžby hnědého uhlí v lomu Nástup. V době zániku byly místní částí Tušimic.[3]

Název[editovat | editovat zdroj]

Původní název vesnice zněl Mlžany ve významu ves Mlžanů (lidí, kteří žijí v mlze). Vesnice ho pravděpodobně dostala podle polohy v místech s častými výskyty mlh. V historických pramenech se jméno vesnice vyskytuje ve tvarech: von Milsan (1314), z Milzan (1508), z Milzau (1543), Milsan (1570), ve vsi Mylsen (1608), Milsau (1631), Milza (1654), Milsau (1787) nebo Milsau a Mílsa (1846).[4]

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1314.[2]

Těžba hnědého uhlí v okolí Prunéřova a Milžan začala už před rokem 1780, kdy zde bylo v provozu několik obecních dolů. Ty se na rozdíl od dolů v okolí Pětipes udržely poměrně dlouho, protože měly podstatně lepší geologické podmínky: kvalitní uhlí bylo většinou uloženo až na výjimky v hloubkách do 10–20 m a mocnost sloje přesahovala 3–6 m. V roce 1780 došlo u vesnice k samovznícení uhlí, a vypukl podzemní požár, který byl uhašen až po třiceti letech zavedením vody z Prunéřovského potoka do dolů. Část podniků byla sice uzavřena během hospodářské krize po roce 1873, ale jiné ji překonaly a během první světové války došlo k opětovnému rozvoji podnikání. V té době byly také otevírány první velké povrchové lomy.[5]

Významným podnikem 1 km severovýchodně od Milžan byl důl Merkur. Původně malý důl zvaný Josef Karolina František a později Josef byl sice opuštěn, ale v roce 1904 byl jeho provoz obnoven a roku 1912 ho přejmenovali na Merkur. Pracovalo zde až 170 horníků, kteří dobývali 8,5 m mocnou sloj v hloubce do 80 m. Kvalitní uhlí se odváželo lanovkou k železniční trati PrunéřovBřezno. Důl byl uzavřen počátkem 30. let 20. století s celkovou produkcí 900 000 tun uhlí. Druhým významným dolem byla Anna Karolina, na jehož dolovém poli před ním existovaly menší doly Anna, František a Karolina, které těžily do 700 tun ročně. V dole Anna Karolina se ročně těžilo asi 15 000 tun a jeho provoz trval do roku 1908. Po několik změnách majitelů zde byl v roce 1918 otevřen povrchový lom Ella. Přestože lom poskytoval kvalitní uhlí, byl v roce 1923 pro potíže s odbytem uzavřen. Celkem se za dobu dolování v jeho oblasti vytěžil až jeden milión tun uhlí.[5]

Menšími doly u Milžan byly doly Bernard (19041911) a Prokop, který byl otevřen od konce první světové války do roku 1928. Na prvním z nich bylo vytěženo maximálně 30 000 tun a na druhém asi 60 000 tun kvalitního uhlí. Kromě nich jsou známy také malé doly Leopold, Václav, Kazimír, Archanděl Gabriel aj.[5]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 344 obyvatel (z toho 181 mužů), z nichž bylo 21 Čechoslováků, 315 Němců a osm cizinců. Až na devět evangelíků patřili k římskokatolické církvi.[6] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 350 obyvatel: deset Čechoslováků, 330 Němců a deset cizinců. Kromě patnácti evangelíků a osmi lidí bez vyznání se všichni hlásili k římskokatolické církvi.[7]

Vývoj počtu obyvatel a domů[8]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970
Obyvatelé 252 292 279 288 300 344 350 140 110 66
Domy 30 40 42 41 43 46 50 38 . 10

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Na návsi stával jednopatrový pozdně barokní panský dům z konce osmnáctého století, který býval označovaný jako zámek. Ze stejného období pocházely pozdně barokní domy čp. 4 a 5 s branami zdobenými sochami svatého Floriánasvatého Antonína. Naproti nim stálo sousoší Piety z roku 1741 od Karla Waitzmanna (přemístěna k údlickému kostelu Povýšení svatého Kříže[9]) a na okraji vesnice stávala socha svatého Jana Nepomuckého z roku 1834.[10]

Kromě toho se na návsi nacházela čtvercová kaple, ke které byla z jedné strany přistavěna hasičská zbrojnice. Kaple měla stanovou střechu s věžičkou.[11] Na jihozápadním okraji vesnice byla dvojice zděných výklenkových kapliček, z nichž jedna stála u odbočky ze silnice k Bystřici.[12][13]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Seznam.cz. Historická mapa z 19. století [online]. Mapy.cz [cit. 2015-07-14]. Dostupné online. 
  2. a b Retrospektivní lexikon obcí Československé socialistické republiky 1850–1970 (1. díl). Svazek 1. Praha: Federální statistický úřad, 1978. S. 462, 463. 
  3. BINTEROVÁ, Zdena. Zaniklé obce okresu Chomutov. Památky, příroda, život. 1995, roč. 27., čís. 2, s. 43. ISSN 0231-5076. 
  4. PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách: Jejich vznik, původní význam a změny (M–Ř). Svazek III. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1951. 632 s. S. 86. 
  5. a b c BÍLEK, Jaroslav; JANGL, Ladislav; URBAN, Jan. Dějiny hornictví na Chomutovsku. Chomutov: Vlastivědné muzeum v Chomutově, 1976. 192 s. S. 134–140. 
  6. Státní úřad statistický. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Čechy. 2. vyd. Svazek I. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 247. 
  7. Státní úřad statistický. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Země česká. Svazek I. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 132. 
  8. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2016-12-11]. Kapitola Chomutov. Dostupné online. 
  9. BINTEROVÁ, Zdena. Umělecké památky okresu Chomutov. Památky, příroda, život. 1985, roč. 17, čís. 2, s. 55–57. 
  10. POCHE, Emanuel, a kol. Umělecké památky Čech: K/O. Svazek II. Praha: Academia, 1978. 580 s. Heslo Milžany, s. 392. 
  11. Kaple [online]. Poškozené a zničené kostely, kaple a synagogy v České republice [cit. 2016-07-02]. Dostupné online. 
  12. Kaplička [online]. Poškozené a zničené kostely, kaple a synagogy v České republice [cit. 2016-07-02]. Dostupné online. 
  13. Kaplička [online]. Poškozené a zničené kostely, kaple a synagogy v České republice [cit. 2016-07-02]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]