Vrchnice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Vrchnice
Smírčí kříž z Vrchnice přemístěný do Strupčic
Smírčí kříž z Vrchnice přemístěný do Strupčic
Lokalita
Charakter zaniklá vesnice
Obec Kadaň
Okres Chomutov
Kraj Ústecký kraj
Historická země Čechy
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Katastrální území Tušimice (20,88 km²)
Nadmořská výška 285 m n. m.
Vrchnice
Vrchnice
Další údaje
Zaniklé obce.cz 103
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vrchnice (německy Würgnitz) je zaniklá vesnice v okrese Chomutov. Nacházela se asi čtyři kilometry severovýchodně od Kadaně na pravém břehu Lužického potoka. Vesnice zanikla v roce 1972 v souvislosti s těžbou hnědého uhlí v lomu Nástup.

Název[editovat | editovat zdroj]

Název vesnice vznikl zpodstatněním přídavného jména vrchní ve spojení vrchní ves. V historických pramenech se jméno vesnice vyskytuje ve tvarech: Wuerchnicz (1536), Wurchnicz (1556), Wurgnicz (1573), Würchnütz (1595),[1] Virknice (1654),[2] Wirgnitz (1787) nebo Würgnitz (1846).[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Krajina v povodí Lužického potoka byla řídce osídlena už v pravěku, ale k výraznějšímu přílivu obyvatel došlo až v období mladšího eneolitu. Sídliště bylanské kultury u Vrchnice stávalo také v době halštatské a v prvním až čtvrtém století před naším letopočtem zde stávala také germánská osada. V té době zde probíhalo zpracování železné rudy. Velká spotřeba dřeva při tavení železa vedla k odlesnění, v jehož důsledku deště spláchly úrodnou půdu do koryta potoka. To vedlo ke změně průběhu toku, a nakonec i k dvě stě let dlouhému vylidnění oblasti během doby stěhování národů.[3]

První písemná zmínka o Vrchnici pochází z roku 1536.[1] Vesnice tehdy patřila městu Kadaň, které ji spravovalo prostřednictvím svého milžanského statku, a pro obyvatele vsi proto platilo kadaňské městské právo. Po stavovském povstání v roce 1547 město přišlo o majetek, ale roku 1561 si Vrchnici koupilo zpět. Podruhé o ni přišlo roku 1621 za účast na stavovském povstání v letech 1618–1620. Vzhledem k velkému zadlužení města ji však královská komora dne 13. dubna 1628 vrátila zpět. Z roku 1609 pochází zmínka o vrchnickém pivovaru.[4]

Podle berní ruly z roku 1654 ve vsi žili čtyři sedláci a osm chalupníků, z nichž pět žilo na městských šosovních usedlostech. Sedláci měli dohromady třináct potahů, dvanáct krav, čtyři jalovice, 34 ovcí a jedenáct prasat. Chalupníkům patřilo 21 potahů, 26 krav, dvacet jalovic, 21 ovcí a 45 prasat. Pěstování pšenice a žita na úrodných polích spolu s chovem dobytka představovaly hlavní zdroj obživy obyvatel.[4]

Roku 1685 město Vrchnici oddělilo od Milžan jako samostatný šosovní statek, ale už o deset let později patřily čtyři vrchnické selské usedlosti opět k Milžanům. Podle tereziánského katastru z roku 1748 tvořily vrchnický šosovní statek dva selské a šest chalupnických gruntů a ve vsi byl násadní rybník.[4]

Vrchnice zanikla roku 1972 v důsledku rozšiřování těžby hnědého uhlí v Lomu Nástup – Tušimice.[5]

Přírodní poměry[editovat | editovat zdroj]

Vrchnice se nacházela v katastrálním území Tušimice.[6] Okolní krajina je součástí Mostecké pánve. Vesnice stávala na rozhraní dvou geomorfologických podcelků. Severní část zasahovala do Březenské pánve v podcelku Chomutovsko-teplická pánev a jižní do Čeradické plošiny v podcelku Žatecká pánev.[6] Reliéf krajiny zde byl přeměněn povrchovou těžbou hnědého uhlí.[7] Vesnice stála v nadmořské výšce okolo 285 metrů na pravém břehu Lužického potoka, který ji odděloval od sousedních Přezetic.[5]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 79 obyvatel (z toho 36 mužů), z nichž bylo třináct Čechoslováků a 66 Němců. Všichni byli římskými katolíky.[8] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 76 obyvatel: šest Čechoslováků, 66 Němců a čtyři cizince. Kromě sedmi evangelíků a jednoho člověka bez vyznání se hlásili k římskokatolické církvi.[9]

Vývoj počtu obyvatel a domů[10]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961
Obyvatelé 64 121 123 93 80 79 76 27 35
Domy 14 11 14 14 12 10 10 11 .

Obecní správa[editovat | editovat zdroj]

Po zrušení poddanství se Vrchnice roku 1850 stala samostatnou obcí,[4] ale od sčítání lidu roku 1869 je uváděna jako osada obce Prahly. Od roku 1961 (1960[4]) patřila jako část obce k Tušimicím a dne 4. února 1972 úředně zanikla.[11]

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Před zánikem vesnice z ní byly odvezeny tři drobné památky. Boží muka byla znovu vztyčena u křižovatky silnic z Malého Března do Všestud.[4] Dva kříže, jeden smírčí a druhý cyrilomětodějský, stojí u strupčického kostela svatého Václava.[12][13]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c PROFOUS, Antonín; SVOBODA, Jan. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek IV. S–Ž. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1957. 868 s. Heslo Vrchnice, Wirgnitz, s. 632. 
  2. SVOBODA, Jan; ŠMILAUER, Vladimír. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek V. Dodatky. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1960. 676 s. Heslo Vrchnice, s. 301. 
  3. SMRŽ, Zdeněk. Archeologický výzkum v údolí Lužického potoka na Kadaňsku. Památky, příroda, život. 1984, roč. 16, čís. 2, s. 34, 37. 
  4. a b c d e f BINTEROVÁ, Zdena. Zaniklé obce Chomutovska. Díl II. V povodí Lužického a Prunéřovského potoka. Chomutov: Okresní muzeum v Chomutově, 1996. 44 s. Kapitola Vrchnice, s. 45–47. 
  5. a b BINTEROVÁ, Zdena. Zaniklé obce okresu Chomutov. Památky, příroda, život. 1995, roč. 27, čís. 2, s. 43. ISSN 0231-5076. 
  6. a b CENIA. Katastrální mapy, II. vojenské mapování, geomorfologická mapa ČR [online]. Praha: Národní geoportál INSPIRE [cit. 2020-11-03]. Dostupné online. 
  7. Seznam.cz. Historická mapa z 19. století [online]. Mapy.cz [cit. 2015-07-14]. Dostupné online. 
  8. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 248. 
  9. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 133. 
  10. Retrospektivní lexikon obcí Československé socialistické republiky 1850–1970. Díl 1. Praha: Federální statistický úřad, 1978. S. 464, 465. 
  11. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Abecední přehled obcí a částí obcí [PDF online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2019-07-13]. S. 637. Dostupné online. 
  12. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2020-11-03]. Identifikátor záznamu 127444 : Smírčí kříž. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  13. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2020-11-03]. Identifikátor záznamu 158935 : Smírčí kříž. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [2]. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]