Čermníky

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Čermníky
Chybí zde svobodný obrázek
Základní informace
Charakter sídla zaniklá vesnice
Zeměpisné souřadnice
Čermníky
Čermníky
Zaniklé obce.cz 7
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a částem obce.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Čermníky (německy Tschermich) jsou zaniklá vesniceokrese Chomutov. Ležely 9 km východně od Kadaně při ústí Lužického potoka do řeky Ohře. Bývaly místní částí Čachovic. Zanikly v roce 1967 zatopením v důsledku výstavby vodní nádrže Nechranice.[1]

Název[editovat | editovat zdroj]

Jméno vesnice je odvozeno z příjmení významného obyvatele ve významu osada Čermníkovy rodiny, Čermníků a ve 14. století se vyskytovalo pouze v jednotném čísle. V pramenech se objevuje ve tvarech Czrmnicze, Czrmnik, Cžermik aj.[2]

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1330 ve spojení … in Czirmnicze medietatem ville.[2]

Čermníky leží na okraji pětipeské hnědouhelné pánve, ale zdejší uhelná sloj je rozdělena jílovitými proplástky do čtyř souvrství. Uhlí má navíc malou výhřevnost a obsahuje mnoho popela. Přesto zde v polovině 19. století vznikly čtyři doly: František, Bedřich Jan, KarelTerezie. Zanikly nejpozději v 70. letech 19. století během hospodářské krize. Na jejich konci byl otevřen již jen důl Oskar, který dodával uhlí pouze na lokální trh. U vesnice také vyvěral hořce chutnající sirnatý pramen, který v okolí vývěru vytvářel sintrové usazeniny.[3]

Z let 18421854 se dochovaly zprávy o zdejším kamenečném dole Marie Terezie a huti, které navázaly na starší tradici výroby kamence z Čachovic.[4]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 161 obyvatel (z toho 83 mužů), z nichž bylo třináct československé a ostatní německé národnosti. Všichni patřili k římskokatolické církvi.[5] Při sčítání lidu v roce 1930 měla vesnice 174 obyvatel. Kromě jedenácti Čechů a dvou lidí s neuvedenou národností byli všichni Němci. Jeden z nich byl evangelík, dva židé, jeden bez vyznání a ostatní se hlásili k římskokatolické církvi.[6]

Vývoj počtu obyvatel a domů[7]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950
Obyvatelé 173 183 157 160 130 161 174 86
Domy 28 30 28 32 32 31 31 22

Obecní správa a politika[editovat | editovat zdroj]

Při volbách do obecních zastupitelstev konaných 22. května 1938 v Čermníkách žilo 87 voličů. Volby však neproběhly, protože kandidátní listinu podala pouze Sudetoněmecká strana, která se tak automaticky stala vítězem voleb.[8]

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Ve vesnici stávala socha Piety z první poloviny osmnáctého století.[9]

Zajímavost[editovat | editovat zdroj]

Čermíkit z obce v Mineralogickém muzeu v Bonnu

Názvem obce v roce 1853 pojmenoval Franz von Kobell minerál čermíkit (německy tschermigit)[10] nalezený na území obce. Typová lokalita tohoto minerálu ležela na katastru obce, byla ale zatopena při napouštění vodního díla Nechranice.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. BINTEROVÁ, Zdena. Zaniklé obce okresu Chomutov. Památky, příroda, život. 1995, roč. 27., čís. 2, s. 44. ISSN 0231-5076. 
  2. a b PROFOUS, Antonín; SVOBODA, Jan. Místní jména v Čechách: Jejich vznik, původní význam a změny (díl I. A–H). Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1957. 
  3. BÍLEK, Jaroslav; JANGL, Ladislav; URBAN, Jan. Dějiny hornictví na Chomutovsku. Chomutov: Vlastivědné muzeum v Chomutově, 1976. 192 s. S. 96, 143–144, 155. Dále jen Dějiny hornictví. 
  4. Dějiny hornictví, str. 76
  5. Státní úřad statistický. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Čechy. 2. vyd. Svazek I. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 209. 
  6. Státní úřad statistický. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Země česká. Svazek I.. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 98. 
  7. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2016-12-11]. Kapitola Chomutov. Dostupné online. 
  8. RŮŽEK, Vlastislav. „Přijde den“ (Es Kommt der Tag…). Památky, příroda, život. 1994, roč. 26, čís. 1, s. 10, 14. ISSN 0231-5076. 
  9. POCHE, Emanuel, a kol. Umělecké památky Čech: A/J. Svazek I. Praha: Academia, 1977. 644 s. Heslo Čermníky, s. 182. 
  10. 8 nejslavnějších mineralogických lokalit aneb Kam v Česku za kameny?, 21. století

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]