Brančíky

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Brančíky
Chybí zde svobodný obrázek
Lokalita
Charakter zaniklá vesnice
Obec Březno
Okres Chomutov
Kraj Ústecký kraj
Historická země Čechy
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Katastrální území Březno u Chomutova (37,3 km²)
Nadmořská výška 290 m n. m.
Brančíky
Brančíky
Další údaje
Zaniklé obce.cz 3
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Brančíky (německy Prenzig) jsou zcela zaniklá vesnice v okrese Chomutov. Stála asi 2 km západně od Března, ke kterému jako místní část patřila. O zániku vesnice bylo rozhodnuto v roce 1981 spolu se sousedními Brany, ale těžba hnědého uhlílomu Nástup zde začala až po roce 2010.[1]

Vesnice stála v nadmořské výšce 290 m n. m. a podél jejího jižního okraje protékala říčka Hutná. Na severu sousedila se Spořicemi, na západě s Brany, na východě s Březnem a dále na jihu stály Tušimice.[2]

Název[editovat | editovat zdroj]

Německý název Prenzig mohl vzniknou poněmčením českého výrazu Branečky, který byl zdrobnělinou jména nedalekých Bran. Alternativním původem názvu je odvození z osobního jména Brančík ve významu vesnice Brančíkových lidí. V průběhu dějin se objevoval ve tvarech Prenczik (1541), Branczyk (1606) nebo Prenzig (1787) aj.[3]

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1541,[4][3] ale Jaroslav Pachner uvádí již rok 1440 uvedený v privilegiu Plichty ze Žerotína, které upravovalo povinnosti místních ke kostelu v Březně. V sedmdesátých letech 16. století získal ves Bohuslav Felix Hasištejnský z Lobkovic jako součást věna jeho manželky Anny z Fictumu. Od roku 1606 byly Brančíky součástí panství Linharta ze Štampachu, který o ně však již v roce 1620 přišel v rámci pobělohorských konfiskací. Od královské komory je o šest let později koupil Florián Jetřich ze Žďáru. Po roce 1671 byla vesnice připojena k ahníkovskému panství Jaroslava Bořity z Martinic. Na konci 18. století stálo ve vesnici jedenáct domů s 41 obyvateli, mlýn a cihelna.[1]

V 70. letech 19. století byl 1,3 km severně od vesnice otevřen důl Anna, kde se několika šachtami těžilo asi deset tisíc tun uhlí ročně a celková produkce dosáhla téměř sto tisíc tun. Ke konci stejného desetiletí byl otevřen také důl Pankrác, ve kterém se dvěma šachtami hlubokými dvacet až třicet metrů těžilo nekvalitní uhlí, a proto byl tento závod uzavřen již po vytěžení dvaceti tisíc tun uhlí.[5]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 96 obyvatel (z toho 47 mužů), kteří byli kromě dvou Čechů německé národnosti a všichni patřili k římskokatolické církvi.[6] Podle sčítání z roku 1930 měla vesnice 103 obyvatel (dvanáct české a 91 německé národnosti). Kromě jednoho evangelíka a sedmi lidí bez vyznání byli římskými katolíky.[7]

Vývoj počtu obyvatel a domů[8]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980
Obyvatelé 74 86 86 90 92 96 103 50 34 24 1
Domy 11 13 14 16 16 14 19 10 . 7 1

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

U železniční zastávky stávala na sloupu s kompozitní hlavicí socha Piety z roku 1712.[9]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b PACHNER, Jaroslav. Spořice 2010. Spořice: Obec Spořice, 2010. 110 s. Kapitola Brančíky, s. 104–107. 
  2. Seznam.cz. Historická mapa z 19. století [online]. Mapy.cz [cit. 2015-05-30]. Dostupné online. 
  3. a b PROFOUS, Antonín; SVOBODA, Jan. Místní jména v Čechách: Jejich vznik, původní význam a změny (A–H). Svazek I.. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1957. S. 142. 
  4. Retrospektivní lexikon obcí Československé socialistické republiky 1850–1970 (1. díl). Svazek 1. Praha: Federální statistický úřad, 1978. S. 458, 459. 
  5. BÍLEK, Jaroslav; JANGL, Ladislav; URBAN, Jan. Dějiny hornictví na Chomutovsku. Chomutov: Vlastivědné muzeum v Chomutově, 1976. 192 s. Kapitola Přehled hnědouhelných dolů: Chomutovská oblast, s. 132. 
  6. Státní úřad statistický. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Čechy. 2. vyd. Svazek I. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 209. 
  7. Státní úřad statistický. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Země česká. Svazek I.. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 98. 
  8. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2016-12-11]. Kapitola Chomutov. Dostupné online. 
  9. POCHE, Emanuel, a kol. Umělecké památky Čech: A/J. Svazek I. Praha: Academia, 1977. 644 s. Heslo Brančíky, s. 115. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]