Lužice (Kadaň)
| Lužice | |
|---|---|
,_historick%C3%A1_ortofotomapa_(50._l%C3%A9ta).jpg) Letecký snímek vesnice z 50. let 20. století | |
| Lokalita | |
| Charakter | zaniklá vesnice |
| Obec | Kadaň |
| Okres | Chomutov |
| Kraj | Ústecký kraj |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 50°23′3″ s. š., 13°21′40″ v. d. |
| Základní informace | |
| Katastrální území | Tušimice (20,88 km²) |
| Nadmořská výška | 273 m n. m. |
  Lužice | |
| Další údaje | |
| Zaniklé obce.cz | 47 |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Lužice (německy Luschitz) je zaniklá vesnice v okrese Chomutov. Nacházela se v nadmořské výšce 273 m[1] asi 6,5 kilometru východně od Kadaně. Nejbližší sousední vesnicí byly Tušimice, které se nacházely asi o půl kilometru dál na severovýchod[2] a ke kterým Lužice jako část obce patřila. Vesnice zanikla v roce 1972 v souvislosti s těžbou hnědého uhlí v prostoru lomu Nástup.
Název[editovat | editovat zdroj]
Název vesnice je odvozen jako zdrobnělina ze slova lůžě, louže. V historických pramenech se jméno vesnice vyskytuje ve tvarech: Luzicz (1454), Lusycz (1536), Luschicz (1561) Luchitz (1787) nebo Luschitz (1846).[3]
Historie[editovat | editovat zdroj]
První písemná zmínka o Lužici pochází z roku 1239. Vesnice bývala královským lénem, které roku 1352 získali páni ze Šumburka. Dalšími majiteli byli v 16. století Fictumové a na počátku 17. století Volf z Wolfsberku, který roku 1604 Lužici prodal městu Kadaň. Město ji poté spravovalo prostřednictvím svého milžanského statku.[4]
V polovině 17. století byla Lužice v důsledku třicetileté války ve špatném stavu. Podle berní ruly z roku 1654 ve vsi byly tři šosovní statky, ale jejich dvory byly pusté. Tři zdejší sedláci měli čtyři potahy, tři krávy, pět jalovic a sedm prasat. Na polích se pěstovala pšenice. Roku 1694 město Lužici vyčlenilo jako samostatný statek, ke kterému patřil rybník a přibližně 370 strychů půdy. Rybník i pozemky byly odděleny od Vadkovic.[4]
Od roku 1756 patřil lužický statek kadaňskému Bratrstvu svatého Růžence. Po jeho zrušení se majitelé často střídali. Roku 1787 vesnici koupil hrabě František Xaver z Auersperku, po něm ji postupně vlastnilo několik kadaňských měšťanů a v roce 1818 byl majitelem Ignác Schreiter ze Schwarzenfeldu. Od jeho syna Adolfa statek koupil hrabě Karel z Wolkenstein-Trostburku, kterému patřil mimo jiné ahníkovský zámek. Hrabě nechal v letech 1870–1872 v Lužici postavit novogotický zámek.[4]
Mezi vesnicí a Tušimicemi se nacházely štěrkové lomy, ve kterých se sbíraly porcelánové jaspisy.[5] V 19. století se v okolí rozšířilo ovocnářství a ve správním území obce roku 1860 rostlo 13 806 stromů. Mnoho jich pomrzlo během zimy na přelomu let 1928 a 1929, kdy teploty klesly až na −35 °C.[4]
Lužický velkostatek patřil k Ahníkovu až do roku 1880, kdy jej koupila Marie Procházková a od ní v roce 1893 hrabě Bedřich z Westphalen-Fürstenbergu. Daroval jej jako věno své dceři, která se provdala za Alfreda Hoyose a jejich rodina jej vlastnila až do roku 1945. Bývalý zámeček v padesátých letech 20. století sloužil jako budova politické školy a koncem téhož desetiletí byl upraven na internátní učňovskou školu, kterou provozoval kralupský důl Ludmila. V té době se už k vesnici přibližovaly povrchové hnědouhelné lomy, kvůli kterým vesnice roku 1972 zanikla.[4]
Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]
Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 118 obyvatel (z toho 60 mužů), z nichž bylo patnáct Čechoslováků, 92 Němců a jedenáct cizinců. Kromě devíti evangelíků byli římskými katolíky.[6] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 104 obyvatel: 21 Čechoslováků, 82 Němců a jednoho cizince. S výjimkou devíti evangelíků se hlásili k římskokatolické církvi.[7]
| 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Obyvatelé | 106 | 120 | 107 | 126 | 118 | 118 | 104 | 72 | 62 | 27 |
| Domy | 13 | 13 | 16 | 16 | 12 | 12 | 11 | 8 | . | 5 |
Obecní správa[editovat | editovat zdroj]
Po zrušení poddanství se Lužice roku 1850 stala samostatnou obcí, kterou zůstala až do roku 1953, kdy byla připojena k Tušimicím.[4] Úředně byla jako část obce zrušena 4. února 1972.[8]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Retrospektivní lexikon obcí Československé socialistické republiky 1850–1970 (1. díl). Svazek 1. Praha: Federální statistický úřad, 1978. S. 462, 463.
- ↑ Seznam.cz. Historická mapa z 19. století [online]. Mapy.cz [cit. 2015-07-14]. Dostupné online.
- ↑ PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam změny. Svazek II. CH–L. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1949. 706 s. S. 700–701.
- ↑ a b c d e f BINTEROVÁ, Zdena. Zaniklé obce Chomutovska. Díl II. V povodí Lužického a Prunéřovského potoka. Chomutov: Okresní muzeum v Chomutově, 1996. 44 s. Kapitola Lužice, s. 19–21.
- ↑ BÍLEK, Jaroslav; JANGL, Ladislav; URBAN, Jan. Dějiny hornictví na Chomutovsku. Chomutov: Vlastivědné muzeum v Chomutově, 1976. 192 s. S. 89.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 247.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 132.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Abecední přehled obcí a částí obcí [PDF online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2019-07-13]. S. 309. Dostupné online.