Zvoníčkov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Zvoníčkov
Poslední stojící dům
Poslední stojící dům
Lokalita
Charakter zaniklá vesnice
Obec Kadaň
Okres Chomutov
Kraj Ústecký kraj
Historická země Čechy
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Katastrální území Úhošťany (12,21 km²)
Nadmořská výška 525 m n. m.
Zvoníčkov
Zvoníčkov
Další údaje
Zaniklé obce.cz 110
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zvoníčkov (německy Männelsdorf[1]) je zaniklá vesnice v okrese Chomutov. Nacházela se dva kilometry jižně od Úhošťan podél silnice č. III/22423 do VlkaněKojetína v nadmořské výšce okolo 525 m. Zanikla v roce 1963 vysídlením.[2] Na jejím místě dosud stojí zříceniny několika domů.[3]

Název[editovat | editovat zdroj]

Název vesnice je odvozen z německého příjmení Männel (zdrobnělina s českým ekvivalentem Mužík) ve významu Mänlova ves. V historických pramenech se jméno vesnice vyskytuje ve tvarech: Mensdorf (1460), in Manelsdorffie (1488), Mendlstorff (1593), Mennelsdorff (1653), Mennelsdorf (1787), Mannelsdorf (1846) a Männelsdorf (1854).[4] Český název Zvoníčkov byl stanoven podle příjmení předsedy místní správní komise J. Zvoníčka v roce 1947.[5]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Silnice a turistický přístřešek
Zřícenina domu u silnice v horní části vesnice

Vesnice byla poprvé zmíněna roku 1460 jako součást panství hradu Egerberk, když jej Ilburkové prodávali Bossovi z Fictumu.[5] Fictumové panství vlastnili do roku 1557, kdy je od nich koupil Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic. Dalším majitelem se roku 1591 stal Linhart Štampach ze Štampachu, který sídlil v Ahníkově. Za účast na stavovském povstání Štampachové přišli o majetek a Egerberk s příslušenstvím se roku 1623 stal částí rozsáhlého kláštereckého panství Kryštofa Šimona Thuna, k němuž Zvoníčkov patřil až do roku 1850.[6]

Podle urbáře z roku 1572 žilo ve vesnici sedm poddaných, kteří hospodařili na sedmnácti hektarech půdy, z čehož většinu tvořily pastviny a les. Berní rula z roku 1654 ve vsi uvádí tři sedláky, pět chalupníků a čtyři rodiny bez pozemků. Sedláci vlastnili dohromady pět potahů a chovali tři krávy, čtyři jalovice, jedno prase a pět koz. Chalupníci měli devět potahů, čtyři krávy, dvanáct jalovic a sedm koz. Dva bezzemci se živili jako zedník a truhlář a oba chovali po jedné krávě a koze.[6]

Johann Gottfried Sommer ve svém díle z roku 1846 ve Zvoníčkově uvádí dvacet domů, ve kterých žilo 105 obyvatel. Obyvatelé se živili především zemědělstvím, ale někteří pracovali jako horníci při těžbě seladonitu – zelené hlinky používané k výrobě barviv. Na polích se pěstovalo žito, v menší míře ječmen a z dalších plodin byly významné hrách, čočka, brambory a ovoce.[6]

Až do konce první světové války ve vsi žili pouze Němci. V roce 1904 byl založen sbor dobrovolných hasičů. Elektřina byla do vsi zavedena až v roce 1938. Po druhé světové válce došlo k vysídlení Němců z Československa, ale vesnici se nepodařilo zcela dosídlit novými obyvateli. Roku 1963 vesnice úředně zanikla.[7]

Přírodní poměry[editovat | editovat zdroj]

Vodní nádrž u turistického přístřešku
Potok

Vesnice stávala ve východní části Doupovských horokrsku Jehličenská hornatina. Nacházela se v nadmořské výšce okolo 525 metrů v závěru údolí drobného přítoku Úhošťanského potoka. Geologické podloží v jejím okolí tvoří třetihorní vulkanické horniny zastoupené různými druhy čediče, tefritu a jim podobnými, na kterých se vyvinul půdní typ kambizem eutrofní.[8]

V rámci Quittovy klasifikace podnebí se okolí vesnice nachází na rozhraní mírně teplých oblastí MT3 a MT7.[9] Pro chladnější oblast MT3 jsou typické průměrné teploty −3 až −4 °C v lednu a 16–17 °C v červenci. Roční úhrn srážek dosahuje 600–750 milimetrů, počet letních dnů je 20–30, počet mrazových dnů se pohybuje mezi 130–160 a sněhová pokrývka zde leží 60–100 dnů v roce.[10]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 107 obyvatel (z toho 53 mužů) německé národnosti a římskokatolického vyznání.[11] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 93 obyvatel se stejnou národnostní a náboženskou strukturou.[12]

Vývoj počtu obyvatel a domů[13]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961
Obyvatelé 90 106 114 101 106 107 93 24 .
Domy 20 21 21 22 19 19 17 7 .

Obecní správa[editovat | editovat zdroj]

Po zrušení poddanství se Zvoníčkov stal v roce 1850 obcí v okrese Kadaň. Při sčítání lidu v letech 1869–1910 ke Zvoníčkovu patřily osady Brodce, Dlouhý Luh, Donín a Pastviny.[14] Dlouhý Luh u obce zůstal až do poloviny dvacátého století.[7] Při sčítáni lidu roku 1950 byl Zvoníčkov osadou Úhošťan,[14] ale podle Zdeny Binterové k nim byl připojen až v roce 1953.[7]

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

V roce 1718 se ve Zvoníčkově narodil stavitel Jan Václav Kosch.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Výnos ministra vnitra č. 494/1947 Ú.l., o stanovení nových úředních názvů míst.
  2. BINTEROVÁ, Zdena. Zaniklé obce okresu Chomutov. Památky, příroda, život. 1995, roč. 27, čís. 2, s. 45. ISSN 0231-5076. 
  3. Seznam.cz. Turistická a letecká mapa [online]. Mapy.cz [cit. 2015-10-25]. Dostupné online. 
  4. PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek III. M–Ř. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1951. 632 s. S. 22. 
  5. a b BINTEROVÁ, Zdena. Úhošťany. Kadaň: Město Kadaň, 1998. 40 s. Kapitola Zvoníčkov, s. 34. Dále jen Binterová (1998). 
  6. a b c Binterová (1998), s. 35.
  7. a b c Binterová (1998), s. 36.
  8. CENIA. Katastrální mapy, geologická, geomorfologická a půdní mapa ČR [online]. Národní geoportál INSPIRE [cit. 2020-01-04]. Dostupné online. 
  9. Přírodní poměry – Klimatické oblasti [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2020-01-04]. Dostupné online. 
  10. VONDRÁKOVÁ, Alena; VÁVRA, Aleš; VOŽENÍLEK, Vít. Climatic regions of the Czech Republic. Quitt's classification during years 1961–2000. Journal of Maps [online]. 2013-05-13 [cit. 2019-05-16]. Čís. 9, s. 425–430. Dostupné online. DOI:10.1080/17445647.2013.800827. 
  11. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 247. 
  12. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 132. 
  13. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2016-12-11]. Kapitola Chomutov. Dostupné online. 
  14. a b Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Abecední přehled obcí a částí obcí [PDF online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2019-12-27]. S. 40, 83, 104, 646, 670. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BINTEROVÁ, Zdena. Úhošťany. Kadaň: Město Kadaň, 1998. 40 s. Kapitola Zvoníčkov, s. 34. Dále jen Binterová (1998). 
  • BINTEROVÁ, Zdena. Zaniklé obce Chomutovska a Kadaňska od A do Z. Chomutov: Oblastní muzeum Chomutov, 2006. 95 s. ISBN 80-239-7630-3. Kapitola Zvoníčkov – Männelsdorf, s. 91. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]