Kojetín (Radonice)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Kojetín
Severní strana hlavní ulice
Severní strana hlavní ulice
Základní informace
Charakter sídla malá vesnice
Počet obyvatel 32 (2011)
Domů 27 (2016)
Nadmořská výška 465 m
Lokalita
PSČ 432 01
Obec Radonice
Okres Chomutov
Historická země Čechy
Katastrální území Kojetín u Radonic (3,22 km²)
Zeměpisné souřadnice
Kojetín
Kojetín
Další údaje
Kód části obce 182435
Zaniklé obce.cz 7279
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a částem obce.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kojetín (německy Kojetitz) je malá vesnice, část obce Radonice v okrese Chomutov. Nachází se asi čtyři kilometry na západ od Radonic. V roce 2016 zde bylo evidováno 27 adres.[1]

Kojetín leží v katastrálním území Kojetín u Radonic o rozloze 3,22 km².[2]

Název[editovat | editovat zdroj]

Původní název vesnice zněl Kojetice a tvar Kojetín vznikl pravděpodobně chybou při zápisu. Název Kojetice je odvozen z osobního jména Kojata ve významu ves lidí Kojatových. V historických pramenech se jméno vyskytuje ve tvarech: Kogeticz (1352), de Cogieticz (1394), in villa Cogetyn (1404), in villa Kogytin (1409), in Kogetinie (1447), Kogeticze (1543), Coyditzs (1634), Khajditz (1664) Koetitz (1787 a Kojetín nebo Kojetitz (1848).[3]

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1352 a je v ní zmiňován farní kostel. Vesnice tehdy patřila zemanům z Kojetína. Po roce 1411 ji však spolu s dalšími vesnicemi získal od krále Václava IV. Vlašek z Kladna, ale již o čtyři rok později se nacházela v držení Ojířů z Očedělic. V první polovině šestnáctého století Kojetín koupili Šlikové a připojili ho k vintířovskému panství. V roce 1654 zde podle berní ruly stálo osmnáct domů, ve kterých žilo pět sedláků a devět chalupníků. Zbylé čtyři domy byly obecní. Obyvatelé dohromady měli osm potahů, deset krav, dvanáct jalovic a šestnáct prasat.[4]

Od roku 1850 byl Kojetín samostatnou obcí a patřily k němu místní části Ratiboř, RůžováVlkaň. V roce 1953 byl zahrnut mezi obce, které se stanou součástí Vojenského újezdu Hradiště. Zatímco osady Ratiboř a Růžová zcela zanikly, Kojetín a Vlkaň byly pouze z větší části vysídleny, zdemolovány a jako místní části připojeny k Radonicím.[4]

Přírodní poměry[editovat | editovat zdroj]

Asi 700 metrů severovýchodně od vesnice vyvěrá kyselý minerální pramen zmiňovaný již v roce 1785.[4] Kyselka, která vyvěrá z málo vydatného zdroje, obsahuje 1580 mg.l−1 oxidu uhličitého a její celková mineralizace je 0,7 g.l−1.[5]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 264 obyvatel (z toho 147 mužů) německé národnosti a římskokatolického vyznání.[6] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 229 obyvatel: 228 Němců a jednoho cizince. Kromě jednoho evangelíka se všichni hlásili k římskokatolické církvi.[7]

Vývoj počtu obyvatel a domů mezi lety 1869 a 2011[8][9]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Obyvatelé 257 298 283 283 241 264 229 100 75 72 44 20 26 32
Domy 49 49 54 54 53 52 50 25 . 17 11 19 16 16
Počet domů z roku 1961 zahrnuje domy Vintířova. V letech 1980 a 1991 zahrnuje tabulka údaje Vlkaně.

Náboženský život[editovat | editovat zdroj]

Farní vsí zůstal Kojetín až do konce osmnáctého století, kdy byl přičleněn k radonické farnosti,[4] u které setrval až do roku 2012. Od 1. ledna 2013 patří do římskokatolické farnosti v Mašťově.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Ve vsi stával barokní kostel svatého Bartoloměje z roku 1747. Byl zlikvidován armádou v roce 1969.[4] Na okraji vesnice se u cesty k zaniklé Ratiboři nachází smírčí kříž[10] a u domu čp. 55 podstavec kříže z roku 1847.[4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2016-03-18 [cit. 2016-03-19]. Dostupné online. 
  2. Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. [cit. 2016-03-19]. Dostupné online. 
  3. PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách: Jejich vznik, původní význam změny (CH–L). Svazek II. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1949. 706 s. S. 279. 
  4. a b c d e f VALEŠ, Vladimír. Radonice, Mašťov a okolí. Chomutov: Okresní muzeum v Chomutově, 2001. 96 s. Kapitola Kojetín, s. 63–67. 
  5. KAČURA, Georgij. Minerální vody Severočeského kraje. 1. vyd. Praha: Ústřední ústav geologický, 1980. 170 s. S. 34–35. 
  6. Státní úřad statistický. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Čechy. 2. vyd. Svazek I. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 247. 
  7. Státní úřad statistický. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Země česká. Svazek I. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 131. 
  8. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 380, 381. 
  9. Český statistický úřad. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 293. 
  10. Seznam.cz. Turistická mapa [online]. Mapy.cz [cit. 2016-03-19]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]