Zásada u Kadaně

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Zásada u Kadaně
Střed vesnice s kaplí
Střed vesnice s kaplí
Základní informace
Charakter sídla malá vesnice
Počet obyvatel 11 (2011)
Domů 8 (2009)
Nadmořská výška 310 m
Lokalita
PSČ 432 01
Obec Kadaň
Okres Chomutov
Historická země Čechy
Katastrální území Zásada u Kadaně (1,5 km²)
Zeměpisné souřadnice
Zásada u Kadaně
Zásada u Kadaně
Další údaje
Kód části obce 61824
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a částem obce.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zásada u Kadaně (do roku 2002 Zásada u Rašovic, německy Sosau) je malá vesnice, část města Kadaňokrese Chomutov. Leží v údolí Donínského potoka na pravém břehu řeky Ohře asi tři kilometry západně od Kadaně v nadmořské výšce 310 metrů. Katastrální území Zásada u Kadaně má rozlohu 1,5 km²[1] a nachází se v něm také samota Meziříčí. V roce 2011 v Zásadě u Kadaně žilo v pěti domech jedenáct obyvatel a v roce 2015 bylo evidováno 11 adres.[2]

Název[editovat | editovat zdroj]

Původ názvu vesnice je nejasný. Slovo zásada označovalo místo, kde lovci číhali na kořist. Ve staročeštině také existovalo sloveso zasaditi se ve významu někde se usadit, popř. ve významu zasaditi hranice, tj. označit hranici mezníky. V historických pramenech se jméno vesnice vyskytuje ve tvarech: Zasada (1454 a 1460), Zasadie (1488), Saza (1489), z Zásady (1508), zur Sosa (1583), Soza (1654), Sosau (1787), Sosau nebo Sossau (1846) a Zásada nebo Sosau (1848).[3]

Původní název vesnice zněl pouze Zásada, ale od 1. července 1960 se pro její odlišení od zaniklé Zásady u Málkova, změnil na Zásada u Rašovic.[4] Od roku 2002[zdroj?] se jméno znovu změnilo na Zásada u Kadaně.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Statek ve východní části vsi
Domek nad potokem

První písemná zmínka pochází z roku 1454, kdy patřila k panství blízkého hradu Egerberk a později přešla do majetku kadaňských měšťanů. Její vlastník, Franz Peck, byl obviněn ze zrady krále Jiřího z Poděbrad a odsouzen ke ztrátě majetku. Novým majitelem se stal kadaňský purkmistr Zikmund Leymer. Následovalo období rychlého střídání majitelů, až ji roku 1610 získala Kadaň a připojila ji ke svému milžanskému panství.[4]

V té době v Zásadě stálo šest usedlostí, hospodářský dvůr a krčma. Nejméně od roku 1604 byl zřízen přívoz přes Ohři. Ve druhé polovině 17. století byl jeden ze tří zásadských mlýnů přestavěn na papírnu. Papírna fungovala až do roku 1845[5] (jiné zdroje uvádí až rok 1867[4]), kdy byl její provoz pro malý odbyt ukončen a budova byla přestavěna zpět na mlýn. V roce 1707 byla v okolí Zásady zahájena těžba seladonitu neboli kadaňské hlinky, která se používala pro výrobu zelených venkovních nátěrů.[6] Jeden ze dvou mlýnů mlel obilí místních obyvatel a druhý směl mlít obilí jen pro okolní vesnice. Hospodářský dvůr byl během vlády Josefa II. zrušen a rozparcelován.[4]

Od roku 1850 byla Zásada připojena ke Kadaňské Jeseni, u které zůstala více než sto let. V krátkém období let 1960–1962 patřila k Rašovicím a od roku 1963 je místní částí Kadaně.[4]

Přírodní poměry[editovat | editovat zdroj]

Donínský potok ve vesnici

Katastrální území Zásady u Kadaně leží na severním úpatí Doupovských hor. Na severu je ohraničeno řekou Ohře, do které se zprava vlévá Donínský potok. V geologickém podloží převažují třetihorní vulkanoklastika bazaltových hornin, které se zejména ve vyšších partiích nad levým břehem Donínského potoka mění na olivinické bazalty a jiné výlevné horniny. V místech soutoku potoka s Ohří do katastru okrajově zasahují předvariské metamorfované horniny.[7]

Nadmořská výška území stoupá od severu k jihu. Nejnižší bod se nachází u hladiny Ohře přibližně ve výšce 290 metrů a nejvyšší na severním výběžku hřebene Nedíl v nadmořské výšce kolem 450 metrů. Geomorfologicky je oblast součástí Krušnohorské soustavyPodkrušnohorské oblasti. Nachází se v celku a podcelku Doupovské hory na rozhraní okrsků Rohozecká vrchovina v severní a Jehličenská hornatina v jižní části území. Hranice mezi okrsky probíhá podél silnice z Rašovic do Pokutic.

Z půdních typů zcela převažují kambizemě, pouze v úzkém pásu podél části západní hranice katastru se nachází oblast výskytu antropozemí.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 97 obyvatel (z toho 45 mužů), z nichž bylo pět Čechoslováků a 92 Němců. Všichni patřili k římskokatolické církvi.[8] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice sto obyvatel německé národnosti a římskokatolického vyznání.[9]

Vývoj počtu obyvatel a domů mezi lety 1869 a 2011[10][11]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Obyvatelé 111 95 102 81 74 97 100 42 43 14 2 6 11
Domy 21 20 21 21 19 18 19 13 . 5 2 5 5
Počet domů z roku 1961 je zahrnut v celkovém počtu domů Pokutic.

Hospodářství a doprava[editovat | editovat zdroj]

Vesnicí prochází silnice třetí třídy č. III/1985.[12] U odbočky ze silnice je umístěna zastávka autobusové dopravy. Po pravém břehu Ohře vede cyklostezka, po které jsou značeny cyklotrasy č. 6 a 35, které se silnicí propojuje místní komunikace. Údolím Donínského potoka a po silnici prochází červeně značená turistická trasa z Kadaně do Klášterce nad Ohří.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. Rev. 2013-05-29 [cit. 2015-01-03]. Dostupné online. 
  2. Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. Rev. 2015-01-02 [cit. 2015-01-03]. Dostupné online. 
  3. PROFOUS, Antonín; SVOBODA, Jan. Místní jména v Čechách: Jejich vznik, původní význam a změny (S–Ž). Svazek IV. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1957. 868 s. S. 734. 
  4. a b c d e RAK, Petr. Rokle, Pokutice, Zásada u Rašovic. Chomutov: Okresní muzeum Chomutov, 2001. 40 s. Kapitola Zásada u Rašovic, s. 35–36. 
  5. STÜBIGER, Gerhard. K dějinám papíren na Chomutovsku. Památky, příroda, život. 1989, roč. 21, čís. 3, s. 73. 
  6. BÍLEK, Jaroslav; JANGL, Ladislav; URBAN, Jan. Dějiny hornictví na Chomutovsku. Chomutov: Vlastivědné muzeum v Chomutově, 1976. 192 s. S. 90. 
  7. CENIA. Geologická, geomorfologická a půdní mapa ČR [online]. Praha: Národní geoportál INSPIRE [cit. 2015-01-04]. Dostupné online. 
  8. Státní úřad statistický. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Čechy. 2. vyd. Svazek I. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 246. 
  9. Státní úřad statistický. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Země česká. Svazek I. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 131. 
  10. Český statistický úřad, a kol. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 378, 379. 
  11. Český statistický úřad, a kol. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 291. 
  12. Ředitelství silnic a dálnic. Silniční a dálniční síť ČR [online]. 2014-07-01 [cit. 2015-01-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-04-05. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]