Zásada u Málkova

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Zásada
Místo, kde vesnice stávala
Místo, kde vesnice stávala
Lokalita
Charakterzaniklá vesnice
ObecMálkov
OkresChomutov
KrajÚstecký kraj
Historická zeměČechy
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Katastrální územíAhníkov (4,49 km²)
Nadmořská výška370 m n. m.
Zásada
Zásada
Další údaje
Zaniklé obce.cz107
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zásada (k odlišení od Zásady u Kadaně též Zásada u Málkova, německy Sosau) je zaniklá vesnice v okrese Chomutov. Stála necelý jeden kilometr jihozápadně od Málkova v nadmořské výšce 370 metrů. Vesnice zanikla v roce 1985 z důvodu rozšiřování hnědouhelného Lomu Nástup.

Název[editovat | editovat zdroj]

Socha svatého Donáta u Blahuňova pochází ze Zásady

Původní podoba a význam jména vesnice je nejasná. Bývá odvozováno z německého slova sāƽe (sídlo), nebo z českého tvaru, který začínal slabikou Sáz- a později se změnil na tvar Zásada. V historických pramenech se jméno vesnice vyskytuje ve tvarech: Zazow (1361), Saßa (1413), Zaasada (1518), Malkov a Sosu (1533), w Sazadie (1543), Sosnou (1544), Sazawu ginak Soza (1623), Sozawu jinak Sozu (1638), Hoza (1654), Sosau (1787 a 1846) a Zásada nebo Sosau (1848).[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Zásada byla založena nejspíše ve druhé polovině třináctého století, ale první písemná zmínka o ní pochází z roku 1361, kdy vesnice patřila grünhainskému klášteru. Roku 1405 ji však od kláštera získal, spolu s Račicemi, Bedřich ze Šumburka a připojil ji k hasištejnskému panství. Roku 1418 se majitelem panství stal Mikuláš Chudý z Újezda a jeho potomkům poté vesnice patřila až do první čtvrtiny šestnáctého století. Po smrti Mikuláše III. z Lobkovic v roce 1510 si jeho synové rozdělili rodový majetek, a Zásada byla rozdělena mezi Mikuláše IV. a Václava z Lobkovic.[2]

Mikuláš svou část roku 1527 prodal kadaňskému měšťanu Václavu Worschovi a další majitelé se často střídali. Patřili k nim jakýsi člen rodu z Vidpachu (1539), Šebestián z Veitmile (1548), Brykcí Šmohař z Rochova (1550) a od roku 1554 bratři Job, Jan a Jaroslav ze Šmohař a na Kralupech.[3] Druhá část vesnice patřila k prunéřovskému statku. Spojit obě části se podařilo roku 1615 Linhartovi ze Štampachu, který sídlil v Ahníkově. Zásada od té doby patřila k ahníkovskému panství až do zrušení poddanství.[4]

Po třicetileté válce v Zásadě podle berní ruly z roku 1654 žili dva sedláci, jedenáct chalupníků a jeden poddaný bez pozemkového majetku. Sedláci a chalupníci dohromady vlastnili deset potahů, 21 krav, šestnáct jalovic, jednu ovci, jedno prase a šest koz. Dva lidé se živili jako řemeslníci (bečvář, krejčí) a fungoval zde mlýn s jedním kolem. Majitel panství Maxmilián Valentin z Martinic zvýšil počet robotních dnů o patnáct, takže podle urbáře panství z roku 1678 muselo čtrnáct poddaných ze Zásady odpracovat 24 dnů roboty při žních. Podle popisu panství z roku 1794 se poddaní mohli z robotních povinností vyplatit částkou ve výši téměř 189 zlatých.[4]

Koncem devatenáctého století se Zásada výrazně změnila. V důsledku těžby hnědého uhlí v okolí ustoupil zemědělský charakter vesnice. V zástavbě převládly nové rodinné domy, které nakonec dosáhly až k okraji Málkova. Po druhé světové válce byla většina německých obyvatel vysídlena. Zůstat směly jen dvě rodiny. Noví obyvatelé se přistěhovali z Kladenska. Většina jich pracovala v dolech, ale zemědělci na začátku padesátých let dvacátého století založili jednotné zemědělské družstvo, které bylo po šesti letech existence zrušeno a začleněno do státního statku.[5]

Zásada stála v dolovém poli tehdejšího Lomu Merkur, a proto bylo rozhodnuto o jejím zrušení.[5] V roce 1981 ve vsi žilo 89 obyvatel. Z třiceti rodiny se většina odstěhovala do bytů v Chomutově, Málkově a Klášterci nad Ohří. Tři rodiny dostaly rodinný dům na Chomutovsku, tři se odstěhovaly do vzdálenějších míst, dva lidé během řízení zemřeli a jedna rodina se vystěhovat odmítla. Vesnice definitivně zanikla k 1. červenci 1985.[6]

Přírodní poměry[editovat | editovat zdroj]

Krajina v místech zaniklé vesnice

Zásada stávala v katastrálním území Ahníkov asi šest kilometrů jihozápadně od Chomutova a jeden kilometr jihozápadně od Málkova[7] v nadmořské výšce okolo 370 metrů.[2] Oblast se nachází v západní části Mostecké pánve, resp. v jejím okrsku Březenská pánev, jejíž povrch byl výrazně přeměněn povrchovými lomy.[8]

V rámci Quittovy klasifikace podnebí Zásada stála v teplé oblasti T2,[7] pro kterou jsou typické průměrné teploty −2 až −3 °C v lednu a 18–19 °C v červenci. Roční úhrn srážek dosahuje 550–700 milimetrů, počet letních dnů je 50–60, počet mrazových dnů se pohybuje mezi 100–110 a sněhová pokrývka zde leží průměrně 40–50 dnů v roce.[9]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 159 obyvatel (z toho 82 mužů), kteří byli kromě dvou cizinců německé národnosti. S výjimkou dvou evangelíků patřili k římskokatolické církvi.[10] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 252 obyvatel: jednoho Čechoslováka, 250 Němců a jednoho cizince. Mimo dvou lidí bez vyznání byli římskými katolíky.[11]

Rozdělení vesnice mezi dvě panství se projevilo i ve farní a školské příslušnosti a přetrvalo až do devatenáctého století. Jedna část vsi patřila ke krbické farnosti, zatímco lidé z druhé části chodili do kostela svatého Vavřince a Štěpána v Račicích. Teprve od roku 1835 byla celá Zásada přičleněna ke kralupské farnosti, k níž patřil i filiální kostel v Račicích.[5] Ve dvacátém století se Zásada nacházela v obvodu farnosti Krbice.[12]

Vývoj počtu obyvatel a domů[13]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Obyvatelé 101 116 120 113 118 159 252 178 192 139 92 . 31 62
Domy 20 21 21 22 22 23 39 42 . 35 32 . 10 15

Obecní správa a politika[editovat | editovat zdroj]

Po zrušení patrimoniální správy se Zásada stala osadou obce Zelená.[5] Při sčítání lidu v letech 1880–1950 bývala samostatnou obcí a v letech 1961–1985 patřila k Málkovu.[14]

Dne 22. května 1938 se konaly volby do obecních zastupitelstev. Z rozdělených 167 hlasů v Zásadě získaly 140 hlasů Sudetoněmecká strana a 27 hlasů Německá sociální demokracie.[15]

Školství[editovat | editovat zdroj]

Zásadské děti chodily od roku 1824 do školy v Krbicích. Vlastní školu v Zásadě otevřeli až roku 1871. Vyučovalo se v soukromém domě a školní budova byla postavena až v roce 1875.[5] Základní a mateřská škola fungovala ještě ve druhé polovině dvacátého století, a navštěvovaly ji také děti z Ahníkova, Málkova a Zelené.[6]

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Východně od Blahuňova stojí socha svatého Donáta přemístěná ze Zásady.[16] Ve vesnici stávala kaple Panny Marie z konce osmnáctého století se zkosenými nárožími a patrový mlýn z let 1793–1794 s přízemím zaklenutým valenou klenbou. Nad portálem domu čp. 7 bývala socha svatého Jana Nepomuckého z roku 1729 od C. J. Weitzmanna.[17]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. PROFOUS, Antonín; SVOBODA, Jan. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek IV. S–Ž. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1957. 868 s. S. 734. 
  2. a b BINTEROVÁ, Zdena. Zaniklé obce Chomutovska. Díl I. V povodí říčky Hutné. Chomutov: Okresní muzeum v Chomutově, 1995. 56 s. Kapitola Zásada, s. 48. Dále jen Binterová (1995). 
  3. Binterová (1995), s. 49.
  4. a b Binterová (1995), s. 50.
  5. a b c d e Binterová (1995), s. 51.
  6. a b Binterová (1995), s. 52.
  7. a b Přírodní poměry. Geomorfologie, klimatické oblasti [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2020-11-28]. Dostupné online. 
  8. BÍNA, Jan; DEMEK, Jaromír. Z nížin do hor. Geomorfologické jednotky České republiky. 1. vyd. Praha: Academia, 2012. 344 s. ISBN 978-80-200-2026-0. Kapitola IIIB-3B Chomutovsko-teplická pánev, s. 122–123. 
  9. VONDRÁKOVÁ, Alena; VÁVRA, Aleš; VOŽENÍLEK, Vít. Climatic regions of the Czech Republic. Quitt's classification during years 1961–2000. S. 427. Journal of Maps [PDF online]. Katedra geoinformatiky Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého, 2013-05-13 [cit. 2020-07-22]. Čís. 3, s. 427. Dostupné online. DOI 10.1080/17445647.2013.800827. (anglicky) 
  10. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 210. 
  11. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 100. 
  12. MACEK, Jaroslav. Katalog litoměřické diecéze AD 1997. Litoměřice: Biskupství litoměřické, 1997. 430 s. Kapitola Přehled jednotlivých farností diecéze, s. 100. 
  13. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2016-12-11]. Kapitola Chomutov. Dostupné online. 
  14. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Abecední přehled obcí a částí obcí [PDF online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2019-07-13]. S. 660. Dostupné online. 
  15. RŮŽEK, Vlastislav. „Přijde den“ (Es Kommt der Tag…). Památky, příroda, život. 1994, roč. 26, čís. 1, s. 10, 13. ISSN 0231-5076. 
  16. Obce chomutovského okresu. Příprava vydání Zdena Binterová. Chomutov: Okresní muzeum v Chomutově, 2002. 302 s. ISBN 80-7277-173-6. Kapitola Blahuňov, s. 169. 
  17. Umělecké památky Čech. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek IV. T/Ž. Praha: Academia, 1982. 640 s. Heslo Zásada, s. 339. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]