Přeskočit na obsah

Zikmund Valentin Hrzán z Harasova

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Zikmund Valentin hrabě Hrzán z Harasova
Prezident české komory
Ve funkci:
1718 – 1726
PředchůdceFrantišek Josef hrabě Šlik
NástupceFrantišek Leopold hrabě ze Šternberka
Narození1656
Úmrtí1726 (ve věku 69–70 let)
RodičeJan Adam Hrzán z Harasova a Marie Izabela z Lambergu
Profesestátní úředník
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Zikmund Valentin říšský hrabě Hrzán z Harasova (Sigmund Valentin Reichsgraf Hrzan von Harasow) (1668 – 1726) byl český šlechtic, politik a dvořan. Od mládí se uplatňoval v zemských úřadech Českého království, nakonec ve správě zemských financí zastával funkci prezidenta české komory (1718–1726). Během života vlastnil krátce řadu statků a panství v různých částech Čech, proslul především jako stavebník dvou barokních paláců v Praze, které dodnes nesou rodové jméno Hrzánů (Palác Hrzánů z Harasova v Celetné ulici a Hrzánský palác na Hradčanech).

ŽIvotopis

[editovat | editovat zdroj]
Zámek Červený hrádek se schdištěm přistavěným v roce 1697

Pocházel z českého šlechtického rodu Hrzánů z Harasova, narodil se jako nejmladší syn z druhého manželství nejvyššího lovčího Jana Adama Hrzána (1625–1681) a Marie Isabely, rozené hraběnky z Lambergu (1637–1689). V roce 1683 se zapsal ke studiu práv na Karlově univerzitě, studium ale nedokončil a absolvoval kavalírskou cestu po Evropě.[1] Později se stal císařským komorníkem a zapojil se do zemských úřadů Českého království. V letech 1704–1705 byl císařským komisařem u českého zemského sněmu[2], později se stal skutečným tajným radou a zastával post viceprezidenta české komory. Nakonec byl v letech 1718–1726 prezidentem české komory[3], z titulu této funkce zároveň členem sboru místodržících. V těchto úřadech patřil k předním osobnostem Českého království[4] Z titulu svých funkcí se v roce 1723 zúčastnil korunovace Karla VI. na českého krále, císařský pár na cestě z Vídně přivítal v Poděbradech.[5]

Hrzánský palác na Hradčanech, vstup z Loretánské ulice s erbem Hrzánů z Harasova

Byl dvakrát ženatý, jeho první manželkou byla Anna Veronika Černínová z Chudenic, dcera Jana Heřmana Černína z chudenické rodové linie.[6] Podruhé se oženil s hraběnkou Klaudií Kristinou de Souches (1673–1726), vnučkou maršála a vojevůdce třicetileté války Louise Raduita de Souches.[7] Z obou manželství měl sedm dětí, tři dcery a čtyři syny. Z nich Jan Adam převzal v roce 1727 zadlužený majetek, další informace o Zikmundově potomstvu nejsou známé.[8]

Majetek a stavební aktivity

[editovat | editovat zdroj]
Hrzánský palác na Hradčanech

Jako nejmladší syn Jana Adama původně nezdědil žádný majetek, byla mu určena jen apanáž z výnosu statků spravovaných jeho staršími bratry Ferdinandem Maxmiliánem a Arnoštem Karlem. Ti se ale časem dostali do finančních potíží a po několika transakcích získal Zikmund Valentin část panství Červený hrádek. Již v roce 1689 koupil od bratra Arnošta Karla statek Údlice s nově postaveným zámkem.[9] Nakonec v roce 1697 převzal celé červenohrádecké panství[10] a vnější podobu zámku obohatil výstavbou dvouramenného schodiště se sochařskou výzdobou Jana Brokoffa, který tehdy na Červeném hrádku prokazatelně pobýval.[11][12] Nakonec ale v roce 1707 celé panství prodal knížeti Janu Adamovi z Lichtenštejna.[13]

Zikmund Valentin byl celý život zároveň věřitelem i dlužníkem a většina jeho obchodních transakcí měla spekulační charakter. V roce 1691 uzavřel smlouvu na nákup panství Zásadka a Chocnějovice s hraběnkou Benediktovou Bredovou. Protože ale z předepsané kupní ceny 85 000 zaplatil jen necelou polovinu a doléhali na něj věřitelé, obě panství prodal již v roce 1695 se ziskem 20 000 zlatých. Novým majitelem se stal Arnošt Josef z Valdštejna, který usiloval o zaokrouhlení svého majetku na Mladoboleslavsku i za cenu toho, že Hrzánovi zaplatil mnohem více peněz.[14] Není vyloučeno, že až po tomto zisku koupil Hrzán výše zmíněný statek Údlice, jak uvádí August Sedláček.[15] Po ztrátě hlavního rodového majetku na Červeném hrádku a nákladných stavebních aktivitách v Praze se Zikmund Valentin dostal znovu do finančních potíží, jeho další nákupy byly opět zacíleny na zisk. V roce 1714 koupil od Svatovítské kapituly statek Hostouň na Kladensku (již předtím vlastnil pozemky v nedaleké Unhošti). Hostouň koupil za 5 000 zlatých a v roce 1717 ji prodal za 10 000 zlatých. Z pozůstalosti svého tchána Jana Heřmana Černína z Chudenic koupil v roce 1719 statek Ježovy na Klatovsku a v roce 1725 jej prodal Morzinům, kteří jej připojili k panství Merklín[16]. K menším akvizicím patřil nákup Proškova mlýna v Malých Kyšicích u Unhoště, kde je jako majitel uváděn v roce 1713.[17] V roce 1701 získal palác v Praze v Celetné, kde o rok později zahájil přestavu podle projektu G. B. Alliprandiho (1702–1723)[18] V roce 1708 získal jako věřitel Jana Františka Krakovského z Kolovrat dva domy v Loretánské ulici v Praze na Hradčanech. Také zde podnikl přestavbu a oba bývalé měšťanské domy sjednotil do podoby honosného paláce, který se z Loretánské ulice jeví jako nenápadná přízemní stavba, díky značnýn výškovým rozdílům směrem k ulici Úvoz má však pět pater.[19] Vzhledem ke svízelné finanční situaci ještě před smrtí o jedno ze svých pražských sídel přišel (palác v Celetné ulici koupili v roce 1723 Kinští). Také druhý palác v Loretánské ulici prošel po Zikmundově smrt řadou majetkových změn, dnes patří státu a slouží jako reprezenteční prostor vlády České republiky

Byl také mecenášem katolické církve a podílel se na financování křížové cesty v Kadani.[20]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ STROUHALOVÁ, Marcela: Jan Adam Hrzán z Harasova. Zrození barokního kavalíra (bakalářská práce); Fakulta filozofická Univerzity Pardubice, 2010; s. 40 dostupné online
  2. ↑ MAŤA, Petr: Komisaři k českému zemskému sněmu (1627–1740) in: Per saecula ad tempora nostra (sborník prací k šedesátým narozeninám prof. Jaroslava Pánka, Historický ústav Akademie věd České republiky, Praha, s. 309–318 ISBN 978-80-7286-116-3 dostupné online
  3. ↑ PALACKÝ, František: Přehled současný nejvyšších důstojníků a úředníků; Praha, 1941 (edice Jaroslav Charvát); s. 398 dostupné online
  4. ↑ VOKÁČOVÁ, Petra: Příběhy o hrdé pokoře. Aristokracie českých zemí v době baroka; Nakladatelství Academia, Praha, 2014; s. 428 ISBN 978-80-200-2364-3
  5. ↑ VÁCHA, Štěpán a kolektiv: Karel VI. a Alžběta Kristýna. Česká korunovace 1723; Národní galerie Praha, 2009; s. 97, 104 ISBN 978-80-7432-002-6
  6. ↑ Rodokmen Černínů z Chudenic
  7. ↑ TRMAČ, Miloslav: Jean Louis Raduit de Souches, úspěšný obhájce Brna proti Švédům, jeho původ, potomci a dědicové na Moravě in: Listy genealogické a heraldické společnosti, Praha, 1976, s. 39 dostupné online
  8. ↑ Ottův slovník naučný, díl XI.; Praha, 1897 (reprint 1998); s. 812–813 (heslo Hrzán z Harasova) ISBN 80-7185-057-8
  9. ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl III. Severní Čechy, Praha, 1984; s. 485
  10. ↑ STROUHALOVÁ, Marcela: Jan Adam Hrzán z Harasova. Zrození barokního kavalíra (bakalářská práce); Fakulta filozofická Univerzity Pardubice, 2010; s. 42–43 dostupné online
  11. ↑ KUČA, Karel: Města a městačka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, II. díl; Praha, 1997; s. 728 ISBN 80-85983-14-1
  12. ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl III. Severní Čechy, Praha, 1984; s. 76
  13. ↑ KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, II. díl; Praha, 1997; s. 727 ISBN 80-85983-14-1
  14. ↑ HRBEK, Jiří: Barokní Valdštejnové v Čechách 1640–1740; NLN, Praha, Národní památkový ústav Ústí nad Labem, 2013; s. 134 978-80-7422-233-7
  15. ↑ SEDLÁČEK, August: Hrady, zámky a tvrze Království Českého. Litoměřicko a Žatecko, Svazek XIV., Praha, 2000; s. 273
  16. ↑ VALENTA, Aleš: Rodinný archiv Černínů-Morzinů, Vrchlabí (1535) 1562–1944; Státní oblastní archiv Zámrsk, 2012; s. 84 dostupné online Archivováno 9. 8. 2021 na Wayback Machine.
  17. ↑ ZDRAŽILOVÁ, Hana: Vývoj významu Proškova vodního mlýna v osadě Poteplí od konce 19. století po současnost (bakalářská práce), Fakulta humanitních studií Univerzity Karlovy Praha, 2017; s. 29 dostupné online
  18. ↑ Palác Hrzánů z Harasova na webu Národního památkového ústavu dostupné online
  19. ↑ Hrzánský palác na webu Národního památkového ústavu dostupné online
  20. ↑ HLAVÁČEK, Petr: Sedm pádů Kristových aneb barokní křížová cesta v Kadani; Kadaň, 2014; ISBN 978-80-87884-01-0
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Zikmund_Valentin_Hrzán_z_Harasova&oldid=24063810“