Mezilesí (Kryštofovy Hamry)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Mezilesí
Základní informace
Charakter sídla osada
Počet obyvatel 2 (2011)
Domů 6 (2009)
Nadmořská výška 780 m
Lokalita
PSČ 431 91
Obec Kryštofovy Hamry
Okres Chomutov
Historická země Čechy
Katastrální území Dolina (5,21 km²)
Zeměpisné souřadnice
Mezilesí
Mezilesí
Další údaje
Kód části obce 136191
Zaniklé obce.cz 54
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a částem obce.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mezilesí (německy Orpus, po roce 1949 Mezilesí u Přísečnice[1]) je osada, část obce Kryštofovy Hamry v okrese Chomutov. Nachází se asi 5 km na jihozápad od Kryštofových Hamrů. V roce 2009 zde bylo evidováno 6 adres.[2]

Mezilesí leží v katastrálním území Dolina o rozloze 5,21 km2.[3]

Název[editovat | editovat zdroj]

Původní německý název je pravděpodobně silně zkomolenou variantou výrazu Arpuse Wassermelone, a v tom případě by šlo o příjmení nějakého usedlíka. V historických pramenech se jméno vesnice vyskytuje ve tvarech: Orpes, Orpis, Orpus (1787) a Orpus (1846).[4]

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1712.[5]

Mezilesí bývalo významným centrem železnorudného hornictví již od konce 17. století. Doly zde dobývaly ložiska magnetitu uložená na skarnové čočce. První doly jsou nepřímo doloženy existencí hamrů již v polovině 14. století, které vlastnili páni ze Šumburka. Prvním písemně doloženým dolem je Dorota (1644) a roku 1688 jsou zmiňovány další doly: Gabriela, Slečna, Sedm bratříMarie pomocná. V letech 17891791 byl uveden do provozu důl Pomoc boží. V polovině 18. století mezileské doly produkovaly okolo 1500 tun rudy ročně (téměř polovinu produkce všech dolů na Chomutovsku). Většina získané rudy se zpracovávala v železárnách v Perštejně, Kovářské, Gabrielině HutiKalku. Menší část se odvážela do Saska. Po zániku okolních železáren, které nebyly schopné konkurovat větším podnikům v KladněOstravě, zdejší těžba postupně zeslábla, a nakonec zcela ustala.[6]

Doly byly odvodňovány přísečnickou dědičnou štolou Dům rakouský, ze které k Mezilesí vedla odbočka zvaná Lederburská čelba. Po skončení sedmileté války potřebovala habsburská monarchie posílit hospodářskou základnu země, a proto byla štola udržována na náklady státu.[6]

Největším z uvedených dolů byla Dorota, která v období 17941846 produkovala přes 1000 tun magnetitu ročně. Ostatní doly fungovaly s různě dlouhými přestávkami, a přestože dosahovaly větších hloubek, byla jejich produktivita výrazně nižší. Posledním podnikem severně od Mezileší byl důl Fischer s několika šachtami, kterými se z hloubek až 55 m dobýval magnetit. Během 19. století poskytoval 200–1100 tun rudy ročně. Po roce 1880 byl jen udržován a znovuotevření se dočkal na počátku 20. století. Tehdy v něm pracovalo několik desítek horníků. Definitivně uzavřen byl v roce 1913.[6] Ve druhé polovině dvacátého století se v měděneckém dole pokusně těžilo blízké ložisko Václav a z odvalu dolu Fischer bylo získáno 15 000 tun železné rudy.[7] Kromě železné rudy se u Mezilesí dobývaly také vzácné kovy (bismut).[8]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 83 obyvatel (z toho 35 mužů), z nichž byl jeden Čechoslovák, 78 Němců a čtyři cizinci. Všichni byli římskými katolíky.[9] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 96 obyvatel: 94 Němců a dva cizince, kteří se hlásili k římskokatolické církvi.[10]

Vývoj počtu obyvatel a domů[11]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Obyvatelé 81 77 91 94 98 83 96 15 11 1 . . 1 2
Domy 13 14 14 17 18 16 16 19 . 1 . 3 1 3

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Vyhláška ministerstva vnitra č. 3/1950 Sb., o změnách úředních názvů míst v roce 1949. Dostupné online.
  2. Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2009-10-10 [cit. 2009-10-22]. Dostupné online. 
  3. Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné online. 
  4. PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách: Jejich vznik, původní význam a změny (M–Ř). Svazek III. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1951. 632 s. S. 286. 
  5. RŮŽKOVÁ, Jiřina; ŠKRABAL, Josef. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 378, 379. 
  6. a b c BÍLEK, Jaroslav; JANGL, Ladislav; URBAN, Jan. Dějiny hornictví na Chomutovsku. Chomutov: Vlastivědné muzeum v Chomutově, 1976. 192 s. S. 20–23, 41–41. 
  7. URBAN, Michal, kolektiv. Horní města Krušných hor. Ústecký kraj. 1. vyd. Svazek 2. Sokolov: Fornica Publishing, 2015. 328 s. ISBN 978-80-87194-49-2. Kapitola Důl Měděnec, s. 168–174. 
  8. ELZNIC, Antonín; ZELENKA, Oldřich. Geologické a mineralogické vycházky po západní části severočeského kraje. Teplice: Krajské muzeum Teplice, 1979. 
  9. Státní úřad statistický. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Čechy. 2. vyd. Svazek I. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 255. 
  10. Státní úřad statistický. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Země česká. Svazek I. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 294. 
  11. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2016-12-11]. Kapitola Chomutov. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]