Gabrielina Huť

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Gabrielina huť
Zřícenina domu
Základní informace
Charakter sídla zaniklá osada
Počet obyvatel 0
Domů 0
Nadmořská výška 590 m
Lokalita
Obec Kalek
Okres Chomutov
Historická země Čechy
Katastrální území Gabrielina Huť (11,93 km²)
Zeměpisné souřadnice
Gabrielina Huť
Gabrielina Huť
Další údaje
Kód ZSJ 62138
Zaniklé obce.cz 19
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a částem obce.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gabrielina Huť (německy Gabrielahütten, lidově Gabrielka)[1] je název zaniklé osady v okrese ChomutovÚsteckém kraji. Nacházela se v Krušných horách v nadmořské výšce 590 m n. m. v údolí Telčského potoka. Nacházela se necelé 4 km severovýchodně od Kalku. Její katastr má rozlohu 1 193 ha.[2] Po odsunu Němců po druhé světové válce nebyla dosídlena a v roce 1955 byla úředně zrušena.[3]

Název[editovat | editovat zdroj]

Název vesnice vznikl spojením slov huť (železárna) a křestního jména dcery hraběte Jindřicha z Rottenhanu, který železárnu založil. V historických pramenech se jméno vyskytuje ve tvarech Gabriela Hütten (1787), Gabrielahütten (1846) nebo Gabrielčina huť (1854).[4]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Osada byla založena roku 1779, podle některých pramenů stávala na stejném místě dříve osada Telč, která mohla dát jméno Telčskému potoku, který bývalou osadou protéká.[5]

Detail struskové cihly ve zřícenině domu
Vodní nádrž na Telčském potoce

V letech 17781780 zde vybudoval hrabě Jindřich Rottenhan, majitel Červeného Hrádku, železárnu. Na počest své dcery Gabriely nazval huť Gabrielinou Hutí a tento název přenesl i na vznikající vesnici. Do té doby zde bylo jen pár roztroušených domků uhlířů a lesních dělníků. Od roku 1869 byla vesnice osadou Kalku.[3] Téhož roku vznikla Thunská silnice do Rudolic v Horách, v roce 1833 vznikla silnice do Brandova.[5]

Poměrně dlouho zde byl jen jeden hamr na zpracovávání železa. Pak se výroba začala rozšiřovat, zvláště když se majitelkou po smrti otce stala Gabriela, provdaná za hraběte Jiřího Buquoye. Postupně zde vznikla vysoká pec, drtírna rudy, tři tyčové hamry a plechařský hamr.[6] Na počátku 19. století byly všechny zdejší hamry přeměněny na plechařské. Roku 1835 byla zřízena také válcovna plechů a výroba byla velmi úspěšná. Pobočka v Kalku byla roku 1842 rozšířena ještě o cínovnu na výrobu leštěných anglických plechů.[6]

V roce 1859 patřily k huti tři hamry se třemi nadhazovacími kladivy a třemi vodními koly, válcovna plechů se třemi žhavícími výhněmi na dřevo a hnědé uhlí a dvěma nůžkami, válcovna na leštění plechu, pudlovací pec a válcovna tyčí. K pohonu sloužil parní stroj s výkonem 36 koňských sil a pětice vodních kol o celkovém výkonu 65 koňských sil.[7] Roku 1857 byl již zaveden parní buchar a k vytápění pecí sloužil Siemensův generátor.[5] Po polovině 19. století železárny vyráběly až 1538 tun surového železa a litinového zboží a ve válcovně se vyrobilo přes dvanáct tisíc metrů litinových rour.[6]

Gabrielina Huť neměla kostel ani hřbitov, pouze od roku 1838 jednotřídní školu, kterou z větší části platila až do roku 1874 vrchnost. Farou i poštou patřila ke Kalku. Dříví pro hutě sem bylo plavené po potoce. Roku 1858 nechal hraběcí lesní úřad instalovat stroj na výrobu šindelů poháněný vodním kolem. Konkurence nových železáren nakonec přivodila konce zdejší železárny, která měla nejen špatné dopravní cesty, ale i přísun málo bohatých surovin. V roce 1871 prodala hraběnka Trattmannsdorfová, poté co roku 1867 ukončila zdejší výrobu, železárnu Krušnohorské železářské a ocelářské společnosti v Chomutově.[6] Ani ta však neuspěla a provoz byl zastaven v roce 1874. Poté se noví majitelé šest let marně pokoušeli provoz obnovit a výroba roku 1882 definitivně skončila.[7]

V roce 1890 zde byla místo hutě zřízena Karlem EngelhartemRübenau továrna na dřevitou lepenku. Byla poháněna vodní turbínou. Byla zde také dílna na výrobu dřevěných pažeb k dětským puškám. Tehdy byly ve vsi dva hostince, jejichž majitelé měli i řeznictví a byl zde jeden kramář. V té době byla Gabrielina Huť oblíbeným místem letních bytů. Celá vesnice však byla závislá na průmyslu, a když zanikl, lidé odsud odcházeli.[7]

Z původních domů se zachovaly jen zbytky základů, terénní nerovnosti a několik doposud stojících zbytků zdí postavených z cihel a z modré strusky. Zaniklou obec také připomíná obnovená vodní nádrž s kamennou hrází na Telčském potoce.[1]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 141 obyvatel (z toho 68 mužů), z nichž byli dva Čechoslováci, 132 Němců a sedm cizinců. S výjimkou osmi evangelíků patřili k římskokatolické církvi.[8] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 151 obyvatel: šest Čechoslováků, 137 Němců a osm cizinců. Kromě jednoho člověka bez vyznání a deseti evangelíků se hlásili k římskokatolické církvi.[9]

Vývoj počtu obyvatel a domů mezi lety 1847 a 1950[1]
1847 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1938 1950
Obyvatelé 275 217 194 166 184 176 141 151 122 0
Domy 16 16 15 17 18 17 16 16 15 20

Slavní rodáci[editovat | editovat zdroj]

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c LYSÁK, Jakub. Gabrielina Huť [online]. Rev. 2002-10-16 [cit. 2014-11-17]. Dostupné online. 
  2. Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 2013-01-01 [cit. 2014-11-17]. Dostupné online. 
  3. a b BINTEROVÁ, Zdena. Gabrielina Huť [online]. Zaniklé obce a objekty po roce 1945, 2005-04-15 [cit. 2014-11-17]. Dostupné online. 
  4. PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách: Jejich vznik, původní význam a změny (A–H). Svazek I. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1947. 728 s. S. 713. 
  5. a b c Informační tabule na místě bývalé osady
  6. a b c d BÍLEK, Jaroslav; JANGL, Ladislav; URBAN, Jan. Dějiny hornictví na Chomutovsku. Chomutov: Vlastivědné muzeum v Chomutově, 1976. 192 s. S. 56. 
  7. a b c NEUHÖFER, Lub. Gabrielina Huť. Památky, příroda, život. 1979, roč. 11., čís. 1, s. 28–32. 
  8. Státní úřad statistický. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Čechy. 2. vyd. Svazek I. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 211. 
  9. Státní úřad statistický. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Země česká. Svazek I.. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 101. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BINTEROVÁ, Zdena; VACHATA, Zdeněk. Zaniklé obce Chomutovska IV: V bývalém soudním okrese Jirkov. Chomutov: Okresní muzeum v Chomutově, 1998. 59 s. 
  • BÍLEK, Jaroslav; JANGL, Ladislav; URBAN, Jan. Dějiny hornictví na Chomutovsku. Chomutov: Vlastivědné muzeum, 1976. 192 s. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]