Jindřichova Ves

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jindřichova Ves
Domy naproti kapli
Domy naproti kapli
Základní informace
Charakter sídla vesnice
Počet obyvatel 63 (2011)
Domů 64[1] (2017)
Nadmořská výška 750 m
Lokalita
PSČ 431 32
Obec Kalek
Okres Chomutov
Historická země Čechy
Katastrální území Načetín u Kalku (14,01 km²)
Zeměpisné souřadnice
Jindřichova Ves
Jindřichova Ves
Další údaje
Kód části obce 407950
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a částem obce.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jindřichova Ves (německy Heinrichsdorf) je vesnice v Krušných horáchokrese Chomutov. Stojí v katastrálním území Načetín u Kalku[2] v nadmořské výšce okolo 750 metrů patnáct kilometrů severozápadně od Chomutova a dva kilometry jihovýchodně od Kalku, jehož je součástí. Založena byla jako dřevařská osada v roce 1775, ale brzy se v ní rozšířila výroba hřebíků, která přetrvala až do dvacátého století. Po druhé světové válce se vesnice téměř vylidnila a změnila se na rekreační osadu. Severní okraj vesnice stavebně přímo navazuje na sousední Načetín.

Název[editovat | editovat zdroj]

Vesnice je pojmenována po svém zakladateli, kterým byl hrabě Jindřich František z Rottenhanu. V historických pramenech se její jméno vyskytuje ve tvarech Heinrichsdorf (1787) nebo česky Jindřichova Ves (1854).[3]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Vesnici založil roku 1775 majitel červenohrádeckého panství hrabě Jindřich z Rottenhanu jako sídlo pro lesní dělníky a uhlíře.[4] Od roku 1781 se ve vsi začaly vyrábět hřebíky a v roce 1870 zavedl Anton Heeg jejich strojovou výrobu, ale roku 1881 továrnu přestěhoval do Horní Vsi. Výroba podkovářských, kolejnicových nebo lodních hřebíků se v Jindřichově vsi udržela až do první třetiny dvacátého století.[5] Vzhledem k postupnému zavádění mechanizace se zdejší výrobci ručně kovaných hřebíků spojili do výrobního družstva a ještě v roce 1926 v Načetíně a Jindřichově Vsi působilo pět kovářů s devatenácti dělníky. Ve vesnici fungovaly také panské cihelny, které byly před uzavřeny před koncem devatenáctého století. V té doby zde kromě kováren pracovali tři výrobci hraček, truhlář, krejčí, dva ševci, pekař, dva řezníci a otevřené byly dva kupecké obchody a tři hostince.[6]

Během první světové války a krátce po ní u vesnice fungovaly malé lázně, po kterých se dochovaly pozůstatky venkovního bazénu.[7] Vojáci se u vesnice léčili i v druhé světové válce, kdy pro ně byly u samoty Nový Dům postaveny dřevěné domy. Po vysídlení Němců z Československa se vesnice téměř vylidnila a změnila se na rekreační osadu.[8] Počet obyvatel se začal zvyšovat až po roce 1991.[9][10]

Jindřichova Ves se nikdy nestala samostatnou obcí. V letech 1869 a 1880 je uváděna jako osada Kalku, později patřila k Načetínu a od roku 1961 je opět součástí Kalku.[11]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 465 obyvatel (z toho 215 mužů), z nichž byl jeden Čechoslovák, 454 Němců a deset cizinců. Kromě jednoho člověka bez vyznání a devíti evangelíků patřili ostatní k římskokatolické církvi.[12] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 422 obyvatel: devět Čechoslováků, 405 Němců a osm cizinců. Výrazně převažovala římskokatolická většina, ale žilo zde také pět evangelíků, jeden příslušník nezjišťovaných církví a pět lidí bez vyznání.[13]

Vývoj počtu obyvatel a domů mezi lety 1869 a 2011[9][10]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Obyvatelé 506 599 567 583 642 465 422 102 54 57 38 17 44 63
Domy 43 49 51 53 55 55 55 58 . 16 13 7 20 23
Počet domů z roku 1961 je zahrnut v celkovém počtu domů obce Kalek.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Do Jindřichovy Vsi vede jediná silnice třetí třídy č. 25213, která v Načetíně odbočuje ze silnice III/25215. Silnice ve vesnici končí a dále pokračuje pouze jako účelová komunikace.[14] Autobusová linková doprava do vesnice nezajíždí a nejbližší zastávka se nachází v Načetíně asi 500 metrů daleko. Nejbližší pravidelně obsluhované železniční stanice a zastávky jsou Jirkov na trati Chomutov–Jirkov a Chomutov zastávka na trati Ústí nad Labem – Chomutov. Vesnicí nevede žádná turisticky značená trasa ani cyklotrasa.[15]

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Ve středu osady je kaple z roku 1892. Původně byla zasvěcená Matce Boží a náklady na její postavení dosáhly 800 zlatých, z nichž část zaplatili majitelé Červeného hrádku a zbytek byl získán ze sbírky mezi místními obyvateli.[6] V roce 1997 byla kaple opravena a zasvěcena svaté Anně.[7] Asi dva kilometry jihovýchodně od vesnice stojí na úbočí vrchu Kamenná hůrka sloup se sochou svaté Anny z roku 1623.[16] Podle pověsti jej nechal postavit řezník, který se s výdělkem vracel z Blatna do Saska, když jej v lese přepadli tři lupiči. Lupiče zahnal řezníkův pes, který navíc přinesl zpět ukradenou peněženku.[17]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2017-04-14 [cit. 2017-04-15]. Dostupné online. 
  2. Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2017-04-15]. Dostupné online. 
  3. PROFOUS, Antonín; SVOBODA, Jan. Místní jména v Čechách: Jejich vznik, původní význam a změny (S–Ž). Svazek IV. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1957. 868 s. S. 507. 
  4. BINTEROVÁ, Zdena. Od Kalku po Boleboř a Blatno. Chomutov: Okresní muzeum Chomutov, 2000. 128 s. ISBN 80-238-6410-6. Kapitola Jindřichova Ves, s. 18. Dále jen Binterová 2000. 
  5. Binterová 2000, s. 19
  6. a b Binterová 2000, s. 20
  7. a b Binterová 2000, s. 21
  8. Binterová 2000, s. 22
  9. a b Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 378, 379. 
  10. a b Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 291. 
  11. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Abecední přehled obcí a částí obcí [online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2017-03-17]. S. 212. Dostupné online. 
  12. Státní úřad statistický. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Čechy. 2. vyd. Svazek I. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 208. 
  13. Státní úřad statistický. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Země česká. Svazek I. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 98. 
  14. Ředitelství silnic a dálnic ČR. Silniční a dálniční síť ČR (veřejná aplikace) [online]. Geoportál ŘSD [cit. 2017-04-17]. Dostupné online. 
  15. Seznam.cz. Turistická mapa [online]. Mapy.cz [cit. 2017-04-17]. Dostupné online. 
  16. POCHE, Emanuel. Umělecké památky Čech. T/Ž. Svazek IV. Praha: Academia, 1982. 640 s. Kapitola Kalek, s. 494. 
  17. Binterová 2000, s. 24

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BINTEROVÁ, Zdena. Od Kalku po Boleboř a Blatno. Chomutov: Okresní muzeum Chomutov, 2000. 128 s. ISBN 80-238-6410-6. Kapitola Jindřichova Ves, s. 18–24. 
  • BINTEROVÁ, Zdena, kolektiv. Obce chomutovského okresu. Chomutov: Okresní muzeum v Chomutově, 2002. 302 s. ISBN 80-7277-173-6. Kapitola Jindřichova Ves, s. 105–106. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]