Načetínský potok

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Načetínský potok
Načetínský rybník, kterým potok protéká
Načetínský rybník, kterým potok protéká
Základní informace
Délka toku17,9 km
Plocha povodí84,2 km²
Průměrný průtok1,1 m³/s
SvětadílEvropa
Hydrologické pořadí1-15-03-042
Pramen
Ústí
Protéká
ČeskoČesko Česko (Ústecký kraj – okres Chomutov – okres Most)
NěmeckoNěmecko Německo (Sasko)
Úmoří, povodí
Atlantský oceán, Severní moře, Labe, Mulda, Freiberská Mulda, Zschopau, Flájský potok
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Načetínský potok je hraniční vodní tok mezi Českou republikou a Německem v Krušných horáchÚsteckém kraji. Pramení v okrese Chomutov v národní přírodní rezervaci Novodomské rašeliniště západně od Jeleního vrchu v nadmořské výšce 825 m n. m. Potok měří 17,9 km, jeho povodí má rozlohu 84,2 km² a průměrný průtok v ústí je 1,1 m³/s.[1]

Od pramene potok teče asi 1,5 km k severu a potom se obrací na severovýchod. Protéká Načetínským rybníkem a za Načetínem se stává hraničním tokem, kterým je až ke svém ústí. Ze severu obtéká Kalek a potom pokračuje severním až severovýchodním směrem k zaniklé vsi Gabrielina Huť, ze západu míjí Brandov a v zaniklém Zeleném Dole se vlévá do Flájského potoka v nadmořské výšce 475 metrů.

Pojmenovanné pravostranné přítoky jsou Bílý potok v Kalku, Luční potok, Kovářský potok, Bystřička a Telčský potok v Gabrielině Huti, který je z nich největší.

V údolí potoka mezi Kalkem a Brandovem stojí na německé straně několik starých průmyslových objektů. Na přelomu 13. a 14. století stával u Brandova na strmé Loupežnické skále blíže neznámý brandovský hrad.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. VLČEK, Vladimír. Zeměpisný lexikon ČSR. Vodní toky a nádrže. Praha: Academia, 1984. 316 s. S. 188. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ŠTEFÁNEK, Stanislav. Encyklopedie vodních toků Čech, Moravy a Slezska. Praha: Baset, 2008. 744 s. ISBN 978-80-7340-105-4. Kapitola Načetínský potok, s. 401–402. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]