Zelený Důl

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
O osadě v místní části Lhota obce Čistá v okrese Rakovník pojednává článek Zelený Důl (Čistá).
Zelený Důl
Pohled na německý Grünthal. Flájská dráha (Flöhatalbahn) přechází Flájský potok. Zaniklá obec je mimo pohlednici vpravo
Pohled na německý Grünthal. Flájská dráha (Flöhatalbahn) přechází Flájský potok. Zaniklá obec je mimo pohlednici vpravo
Základní informace
Charakter sídla zaniklá osada
Lokalita
Obec Brandov
Zeměpisné souřadnice
Zelený Důl
Zelený Důl
Zaniklé obce.cz 5487
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a částem obce.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zelený Důl (německy Grünthal) je název zaniklé osady, která ležela asi kilometr severním směrem od obce Brandov v okrese Most v Ústeckém kraji. Rozkládala se na soutoku Načetínského a Flájského potoka, zhruba v místech dnešní tržnice u hraničního přechodu Brandov/Olbernhau. Zelený Důl se nacházel přímo na hranicích a od stejnojmenné saské vsi Grünthal ji odděloval pouze Načetínský potok, který tvoří státní hranici i dnes. Na rozdíl od českého Zeleného Dolu německý Grünthal nezanikl a dnes je částí města Olbernhau.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o Zeleném Dole pochází až z roku 1606, kdy byla ves součástí panství Červený Hrádek u Jirkova. Původní kolonisté, kteří se živili především jako dřevorubci, pocházeli převážně ze Saska a proto byli protestanté. Chodili tedy na bohoslužby do saského Olbernhau. Po rekatolizaci museli přestoupit na katolickou víru a navštěvovali kostel v Brandově.

V roce 1786 byl Zelený Důl majetkem pražského měšťana F. X. Glasera z Glasersbergu. V roce 1811 měšťan Glaser prodal statek a ves Zelený Důl a své další statky Hořany, Stránce a Slatinice svobodným pánům z Ottlilienfeldu, kteří uvedené vsi vlastnili do roku 1848. Od roku 1850 až do svého zániku byl Zelený Důl osadou Brandova.

Ve vsi stával panský dům s poplužním dvorem. Zástavba byla situována kolem návsi v místech dnešní tržnice, podél cesty do Brandova a podél cesty k tzv. Svídnickému mlýnu. V roce 1847 měl Zelený Důl 30 domů a 235 obyvateli, na konci 19. století zde stálo 32 domů, dva mlýny a celnice. Počet obyvatel i domů se zvýšil do roku 1930, kdy zde žilo 363 obyvatel převážně německé národnosti ve 37 domech. Po druhé světové válce měl Zelený Důl obdobný osud jako mnoho jiných obcí v pohraničí. Původní německé obyvatelstvo bylo vysídleno, domy postupně chátraly a byly v rámci ochrany hranic demolovány. Samotná osada zanikla roku 1963. V roce 1995 zde byl otevřen hraniční přechod pro pěší, o něco později vznikla v oblasti někdejší návsi tržnice.

Dnes zůstala z původní vsi jen torza základů několika domů jižně od tržnice a bývalý hřbitov založený v roce 1852 na návrší půl kilometru jižně od vsi po pravé straně cesty ze Zeleného Dolu do Brandova. Hřbitov i domy jsou v současné době zarostlé lesem.

Ke statku v Zelenému Dolu patřil také zmiňovaný Svídnický mlýn, který ležel asi kilometr jihozápadně od vsi u soutoku Flájského potoka a Svídnice. Vlastní mlýn zanikl již v 19. století, ale jeho jméno se přeneslo na továrnu (hamr) postavenou na jeho místě. Patřila podnikateli F. A. Langemu, který ji získal v roce 1883. Zřídil zde válcovnu plechu, drátovnu a další zařízení na zpracování mědi a jejích slitin. V továrně byla zaměstnána velká část zelenodolských obyvatel. Zbytek obyvatel se živil např. domáckou výrobou dřevěných hraček a prací v lese. Podnik v roce 1934 koupila Zbrojovka Brno a zavedla zde výrobu nábojnic. Továrna zanikla po druhé světové válce a dnes zde stojí jen torzo jedné z budov.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 382 obyvatel (z toho 172 mužů), z nichž bylo 282 Němců a sto cizinců. Kromě 94 evangelíků patřili k římskokatolické církvi.[1] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 363 obyvatel: sedm Čechoslováků, 278 Němců a 78 cizinců. S výjimkou 83 evangelíků a osmi lidí bez vyznání se ostatní hlásili k římskokatolické církvi.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Státní úřad statistický. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Čechy. 2. vyd. Svazek I. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 208. 
  2. Státní úřad statistický. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Země česká. Svazek I.. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 222. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Philipp, Erich, Erinnerungsbuch der Gemeinden Gebirgsneudorf, Katharinaberg, Brandau, Einsiedl, Kleinhan, Rudelsdorf, Deutschneudorf, Deutscheinsiedel, Deisenhofen 1995, s. 128–131
  • Philipp, Erich, Grenz-Heimat. Beiderseits der Schweinitz, Deisenhofen 2000, ISBN 3-00-006396-X, s. 142

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]