Důl Měděnec
| Důl Měděnec | |
|---|---|
 | |
| Základní údaje | |
| Typ díla | hlubinný důl |
| Maximální hloubka | 279 m |
| Těžba | železo, měď, stříbro |
| Hornina | skarn |
| Minerály | magnetit, chalkopyrit, muskovit, granát |
| Poloha | |
| Stát |  Česko |
| Kraj | Ústecký |
| Okres | Chomutov |
| Obec | Měděnec |
| Souřadnice | 50°25′36,29″ s. š., 13°6′16,02″ v. d. |
  Důl Měděnec | |
| Provozní údaje | |
| Zaměstnanci | 265 |
| Období těžby | 1968–1997 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Důl Měděnec je uzavřený železnorudný důl v Měděnci v Krušných horách (okres Chomutov, Ústecký kraj). Mezi lety 1968 a 1992, kdy byl v provozu, se v něm vytěžilo přibližně 2,7 miliónů tun rubaniny, což představuje asi 936 tisíc tun železa. Po určitou dobu se v něm získávaly také rudy mědi a stříbra. Po ukončení těžby kovových rud ještě krátkou dobu probíhala těžba muskovitu a granátů. Definitivně byla těžba zastavena v roce 1997 a v letech 2021–2022 byl areál dolu zbořen.
Historie
[editovat | editovat zdroj]
V letech 1955–1966 probíhal v okolí Měděnce magnetometrický průzkum, který na základě geomagnetických anomálií odhalil několik skrytých magnetitových ložisek. Už v roce 1958 Ministerstvo hutního průmyslu rozhodlo o výstavbě nového důlního závodu, který se měl stát součástí národního podniku Železorudné doly a hrudkovny Ejpovice. Povrchový průzkum lokality však zjistil také přítomnost uranového zrudnění, a proto ložisko v období 1959–1960 převzaly Jáchymovské doly, které zde vyhloubily průzkumnou jámu. Ložisko uranu však nebylo nalezeno.[1] Výstavba vlastního dolu proběhla mezi lety 1960 a 1968, kdy byl v květnu uveden do provozu, přestože nebyl kompletně dokončen.[2] V průběhu let se měnilo jeho organizační zařazení:
- 1967–1973: součást národního podniku Železorudné doly a hrudkovny Ejpovice v závodu Krušná hora,
- 1974–1977: závod národního podniku Rudné a nerudné doly Ejpovice,
- 1977–1992: součást národního podniku Rudné doly Příbram (pod názvem Závod Václava Řezáče Měděnec).[1]
Měděnecký důl ukončil těžbu z důvodu vyčerpání ložiska[3] v roce 1992 jako poslední železnorudný důl v České republice. Roku 1994 jej získala společnost Garmica, která zde těžila granáty a slídy, ale pro nízký odbyt musela těžbu v roce 1997 ukončit. V následujícím roce přestala být odčerpávána důlní voda, a důl byl zatopen.[1] V době ukončení těžby v roce 1992 důl zaměstnával 184 zaměstnanců, ale průměrný stav byl po dobu provozu asi 265 pracovníků.[3]
Demolice budov dolu začala koncem léta v roce 2021.[4] Dne 16. září 2022 byla odstřelena skipová věž, drtírna a železobetonový komín.[5]
Ložiska
[editovat | editovat zdroj]Celý dobývací prostor dolu tvořilo pět skarnových ložisek magnetitu: Měděnec, Měděnec-sever (mezi Měděncem a Mezilesím), Přísečnice (2,5 km severně od Měděnce), Fischer-Václav (500 metrů severovýchodně od ložiska Přísečnice) a Kovářská (severovýchodně od Kovářské). Těžba probíhala pouze na třech z nich.[1]
Ložisko Měděnec
[editovat | editovat zdroj]Hlavní ložisko Měděnec tvořila ve skarnovém tělese vyvinutá magnetitová čočka o délce až 600 metrů, šířce 300 metrů a mocnosti až 90 metrů s ortorulami v nadloží. Otevíraly ji dvě svislé jámy. Klecová jáma Měděnec vyhloubená během průzkumu Jáchymovskými doly a prohloubená do roku 1968 až do hloubky 224,5 metrů sloužila k dopravě lidí a pomocného materiálu, zatímco skipojáma vybavená těžním zařízením byla hluboká 279 metrů. Měla čtyři patra. Ze třetího vedl překop k ložisku Přísečnice a pod čtvrtým patrem se nacházela drtírna rudy.[1] Ložisko poskytlo 85 % vytěžených surovin.[6]
V roce 1989 provedli zaměstnanci velký odstřel, který vedl k propadu nadložní klenby, v jehož důsledku se na povrchu vytvořila časem zatopená propadlina o průměru přes sto metrů. Příčinou propadu byla snaha získat větší množství rudy těžbou zásob z ochranných pilířů širokých 8–10 metrů mezi jednotlivými komorami širokými 30 metrů.[1]
Ložisko Přísečnice
[editovat | editovat zdroj]Ložisko Přísečnice bylo otevřeno 146 metrů hlubokou průzkumnou jámou a v letech 1970–1992 těženo. Po ukončení těžby byla jáma vybavena potrubím na případné odčerpávání vody a zasypána.[1] Z ložiska pocházelo asi 15 % vytěžených surovin.[6]
Ložisko Kovářská
[editovat | editovat zdroj]Ložisko Kovářská bylo otevřeno svislou průzkumnou jámou hlubokou 544 metrů. Práce v ní byly zastaveny v roce 1964. Průzkum provedený v roce 1987 zde však odhalil zásoby rudy o velikosti 12–15 miliónů tun s roční kapacitou těžby 300–500 tisíc tun. Těžba však zahájena nebyla. Z ložiska Měděnec byl sice budován překop, ale práce na něm byly asi po jednom kilometru ukončeny.[1]
Ložisko Fischer-Václav
[editovat | editovat zdroj]Ložisko Václav se nacházelo poblíž historického dolu Fischer u Mezilesí. Společně byly pokusně těženy v letech 1962–1964, ale malé zásoby a nerentabilnost těžby vedly k jejich uzavření a zatopení v roce 1965. Zdejší rubanina byla dodávána do národního podniku Rudné doly Jeseník v Žulové, kde se upravovala pro těžkokapalinové úpravny uhlí v Ostravě.[1] Z odvalů dolu Fischer bylo získáno 15 000 tun rubaniny.[6]
Těžba
[editovat | editovat zdroj]Celková produkce dolu byla 2 672 000 tun rubaniny o průměrné kovnatosti 35,07 %, což odpovídá 937 000 tun kovového železa. Průměrný roční úhrn rubaniny se pohyboval kolem 110 000 tun. Hlavním produktem dolu byl železný koncentrát využívaný k výrobě surového železa nebo jako zatěžkávadlo pro uhelné úpravny. Od roku 1982 se však z doprovodného chalkopyritu vyráběl také měděný koncentrát s celkovým obsahem 323 tun mědi a 807 kg stříbra (z koncentrátu bylo získáno v Kovohutích Krompachy 752 kg stříbra). V posledních pěti letech provozu odebíral měděneckou magnetitovou drť z nejkvalitnější železné rudy podnik Výstavba jaderné elektrárny Temelín, který ji používal k výrobě těžkých betonů.[6]
Kromě rud se využíval také štěrk a zpracovávaly se zde nízkotavitelné strusky z chomutovských Válcoven trub a železáren, ze kterých se vyráběla zatěžkávadla, a pokusně také železné podíly z popílků tepelných elektráren v Prunéřově a louženců z niklové huti Sereď.[6]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e f g h i URBAN, Michal, kolektiv. Horní města Krušných hor. Ústecký kraj. 1. vyd. Svazek 2. Sokolov: Fornica Publishing, 2015. 328 s. ISBN 978-80-87194-49-2. Kapitola Důl Měděnec, s. 168–174.
- ↑ Výstavba Dolu Měděnec [online]. zdarbuh.cz, 2010-11-15 [cit. 2016-08-21]. Dostupné online.
- ↑ a b Útlum těžby železné rudy v přísečnicko-měděneckém revíru [online]. zdarbuh.cz, 2015-04-14 [cit. 2016-08-21]. Dostupné online.
- ↑ STRNADOVÁ, Miroslava. Historický důl v Krušných horách mizí. Co bude místo něj, není jasné. iDnes.cz [online]. 2021-12-03 [cit. 2022-09-16]. Dostupné online.
- ↑ ŠEBESTOVÁ, Miroslava. Odstřelili věž bývalého dolu na Měděnci. Poslední svého druhu v Česku. Chomutovský deník.cz [online]. 2022-09-16, rev. 2022-09-16 [cit. 2022-09-16]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e Celková výroba Dolu Měděnec [online]. zdarbuh.cz, 2011-04-08 [cit. 2016-08-21]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Důl Měděnec na Wikimedia Commons
