Přeskočit na obsah

Ateroskleróza

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ateroskleróza

Ateroskleróza (též arterioskleróza) je kornatění tepen, vzniká v důsledku ukládání tukových látek do stěny tepny (tj. vznikem arterómů). Především ve vyspělých zemích představuje významný zdravotní problém.

Schéma aterosklerózy

Příčina

[editovat | editovat zdroj]

Faktickou příčinou aterosklerózy je zánětlivé onemocnění v cévách, poškození cévního endotelu a následné ukládání tukových látek na poškozená místa[1], v první řadě cholesterolu, čímž dochází k přeměně cévní stěny a vzniku tzv. aterosklerotických plátů. Dále dochází k usazování polysacharidů a vápníku.[2] V důsledku ukládaní těchto látek dochází k zúžení stěny tepny, snížení její pružnosti a může se omezit tok krve. Orgány nejsou zásobeny dostatečně kyslíkem a dochází k jejich poškození. Ateroskleróza vede k řadě onemocnění, např. infarkt myokardu, cévní mozková příhoda.

Rizikové faktory

[editovat | editovat zdroj]

Existuje mnoho rizikových faktorů, které tento proces urychlují. Zásadní pro její rozvoj je nadměrný příjem potravy, tedy nejen příliš tučných jídel, jistou roli hraje i genetika. Dochází k poruše transportu tuků v krvi, která se projevuje změnou koncentrace lipoproteinů. Při poruše vnitřní výstelky cévy (kouření, zvýšený tlak krve) dochází k průniku lipoproteinů do stěny cévy a ke krystalizaci cholesterolu.

Tradiční rizikové faktory:

  • zvýšený celkový cholesterol a LDL
  • kouření
  • hypertenze – vysoký krevní tlak
  • diabetes mellitus
  • fyzická inaktivita
  • obezita
  • dědičné predispozice

Nově objevené rizikové faktory:

Prevencí je zdravý životní styl, tj. omezení vysokoenergetických (tučných a sladkých) jídel, zvýšení množství vlákniny (ovoce, zeleniny) v potravě, používání rostlinných tuků místo živočišných apod. Rizikovými faktory jsou také nedostatek pohybu a kouření.

Léčí se příčiny tohoto onemocnění, kdy dochází ke vzniku aterosklerotických plátů (ateromů). V léčbě aterosklerózy dominuje především léčba vysoké hladiny cholesterolu (hypercholesterolemie), dále léčba hypertenze, obezity, cukrovky a odvykání kouření. Při léčbě jednotlivých příčin je důležitý výběr vhodného léku pro pacienta, při kterém se zohledňuje řada faktorů (např. doprovodná onemocnění, interakce s dalšími léky atd).

Léčba snižováním hladiny cholesterolu

[editovat | editovat zdroj]

Prvním krokem je zdravý životní styl, při nadváze nebo obezitě je důležité snížení hmotnosti a stabilizace váhy. Lékař může nejprve navrhnout nefarmakologickou léčbu (dietu na snížení cholesterolu a dostatek pohybu), nebo farmakologickou léčbu. Nejvíce používanými léčivými přípravky na snížení cholesterolu jsou statiny, dále se využívají pryskyřice, ezetimib, fibráty a kyselina nikotinová. Pacient musí počítat s tím, že léčba je dlouhodobá, většinou po celý život.

  • statiny (atorvastatin, fluvastatin, lovastatin atd.) se vyznačují nízkým výskytem nežádoucích účinků a inhibují enzym, který je nutný pro syntézu cholesterolu.
  • pryskyřice (cholestyramin, colestipol atd.) jsou jediné doporučované léky při léčbě vysoké hladiny cholesterolu u dětí. Nevstřebávají se v tenkém střevě a přerušují enterohepatální oběh (střevo-jaterní oběh) žlučových kyselin. Nevýhodou je pro děti nepříjemná chuť a často dochází k zácpám. U statinů, fibrátů a kyseliny nikotinové není zatím žádná dlouhodobější studie, která by prokázala, že jsou tyto látky vhodné pro léčbu hypercholesterolémie u dětí.
  • ezetimib (léčivý přípravek Ezetrol) inhibuje vstřebávání cholesterolu v tenkém střevě. Používá se často v kombinaci se statiny, protože není vhodný pro monoterapii.
  • fibráty (fenofibrát, bezafibrát atd.) jsou deriváty kyseliny fibrové. Prostřednictvím specifických receptorů ovlivňují metabolismus tuků. Jednou z mála nevýhod fibrátů je to, že ve srovnání s ostatními hypolipidemiky, dostatečně nesnižují koncentraci LDL-cholesterolu, který se významně podílí na vzniku aterosklerotického plátu.
  • kyselina nikotinová inhibuje lipolýzu (štěpení tuku) v tukové tkáni. V České republice se zatím nevyužívá (není registrována).

Léčba hypertenze

[editovat | editovat zdroj]

Rozeznávají se 3 stupně vysokého krevního tlaku (TK), které se liší hodnotou systolického (STK) a diastolického (DTK) tlaku krve. Také existují 3 vývojová stádia: 1. stádium prostého zvýšení tlaku krve, 2. stádium, při kterém jsou patrné orgánové změny a poslední, 3. stádium, je hypertenze s těžšími orgánovými změnami, kdy dochází již k selhávání.

Obr. č.2: Stupně hypertenze
Stupeň STK DTK
stupeň 1 (mírná) 140–159 90–99
stupeň 2 (středně závažná) 160–179 100–109
stupeň 3 (závažná) větší než 180 větší než 110

Nefarmakologická léčba

[editovat | editovat zdroj]

Nefarmakologická léčba hypertenze je nutná u pacientů s hypertenzí i vysokým normálním tlakem krve (STK 130–139 mm Hg DTK 85–89 mm Hg).

  • zanechání kouření
  • snížení nadměrné konzumace alkoholu
  • omezení příjmu soli
  • konzumace většího množství ovoce a zeleniny
  • redukce tělesné hmotnosti u pacientů s nadváhou a obezitou a následná stabilizace váhy
  • dostatečná fyzická aktivita
  • omezení léků podporujících zadržování sodíku a vody v těle

Farmakologická léčba

[editovat | editovat zdroj]

Léčivé látky se používají v monoterapii i v kombinaci s jinými léčivými látkami. Pro léčbu se využívají diuretika, ACE-1 inhibitory, AT1 inhibitory, blokátory kalciových kanálů a β-blokátory.

Preferované látky u následujících situací:

  • starší osoby – diuretika a blokátory kalciových kanálů
  • angina pectoris – β-blokátory a blokátory kalciových kanálů
  • srdeční selhání – diuretika a β-blokátory
  • po infarktu myokardu – ACE-1 inhibitory a AT1 inhibitory
  • diabetes mellitus – ACE-1 inhibitory a AT1 inhibitory
  • těhotenství – β-blokátory a blokátory kalciových kanálů
  • ischemická choroba dolních končetin – blokátory kalciových kanálů
  • Diuretika (indapamid, furosemid, amilorid atd.) působí v ledvinových tubulech a zabraňují reabsorpci (zpětnému vstřebávání do těla) vody nebo sodíku (při zpětném vstřebávání sodíku strhává s sebou molekuly vody, tudíž dochází k zadržování vody a ke zvýšení TK)
  • β-blokátory (bisoprolol, metipranolol atd.) našly široké uplatnění například u pacientů s arytmií
  • Blokátory kalciových kanálů (amlodipin, felodipin atd.) způsobují dilataci (rozšíření) periferních arteriol (tepének). V experimentu bylo prokázáno, že tyto látky zvyšují průtok krve koronárními tepnami, tudíž se mohou využívat k léčbě ischemické choroby srdeční
  • ACE-1 inhibitory (monopril, cilazapril atd.) inhibují enzym, který má významnou roli v renin-angiotenzinovém systému, jehož hlavní úloha je regulace tlaku krve

V posledních několika letech byly zveřejněny výsledky prací, které prokázaly možnost využití antihypertenziv ke snížení výskytu cukrovky, i když léky byly původně určeny pro léčbu vysokého tlaku. O ACE-1 inhibitorech a AT1 inhibitorech se již delší dobu předpokládalo, že zvyšují citlivost organismu na inzulín. Předpoklady se potvrdily v rozsáhlých studiích.

Komplikace aterosklerózy

[editovat | editovat zdroj]

Aterosklerotický proces poškozuje funkci tepen. To může mít podle lokalizace specifické následky:

Obecně je ateromový plát poškozením stěny tepny a tak může vést k následujícím komplikacím:

  • trombotizace – na plátu dochází ke vzniku krevní sraženiny, která může omezovat krevní tok – trombóza
  • embolizace – krevní sraženina se může utrhnout a být vmetena (embolována) do vzdáleného místa – embolie
  • vyšší pohotovost tepny ke křečovitým stahům – hraje roli u některých forem anginy pectoris
  • oslabení stěny tepny – může vést k výdutím (aneurysmatům) nebo dokonce k prasknutí (ruptuře) tepny
  1. VRABLÍK, Michal. Ateroskleróza: od etiologie po možnosti ovlivnění. Vnitřní lékařství. 2015-11-01, s. 925–931. Dostupné online. 
  2. http://pfyziollfup.upol.cz/castwiki2/?p=1771 - Téma: Ateroskleróza

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • VRABLÍK, Michal; JANOTOVÁ, Michaela; MOTYKOVÝ, Eva, et al. Endoteliální dysfunkce – první stadium aterosklerózy. Med Pro Praxi. 2011, roč. 8, čís. 3, s. 119–122. Dostupné online. ISSN 1803-5310. 
  • DUFEK, Michal. Ateroskleróza v neurologii. Interni Med. 2003, roč. 5, čís. 3, s. 16–21. Dostupné online. ISSN 1803-5256. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Wikipedie neručí za správnost lékařských informací v tomto článku. V případě potřeby vyhledejte lékaře!
Přečtěte si prosím pokyny pro využití článků o zdravotnictví.