Ateroskleróza

Tento článek není dostatečně ozdrojován a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.
Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.

Ateroskleróza (též arterioskleróza) je kornatění tepen, vzniká v důsledku ukládání tukových látek do stěny tepny (tj. vznikem arterómů). Především ve vyspělých zemích představuje významný zdravotní problém.

Příčina

Faktickou příčinou aterosklerózy je ukládání tukových látek, v první řadě cholesterolu, čímž dochází k přeměně cévní stěny a vzniku tzv. aterosklerotických plátů. V důsledku ukládaní těchto tukových látek dochází k zúžení stěny tepny, snížení její pružnosti a může se omezit tok krve. Orgány nejsou zásobeny dostatečně kyslíkem a dochází k jejich poškození. Ateroskleróza vede k řadě onemocnění, např. infarkt myokardu, cévní mozková příhoda.

Rizikové faktory

Existuje mnoho rizikových faktorů, který tento proces urychlují. Zásadní pro její rozvoj je nadměrný příjem potravy, nejen tedy příliš tučných jídel, jistou roli hraje i genetika. Dochází k poruše transportu tuků v krvi projevované změnou koncentrace lipoproteinů. Při poruše vnitřní výstelky cévy dochází (kouření, zvýšený tlak krve) k průniku lipoproteinů do stěny cévy a ke krystalizaci cholesterolu.

Tradiční rizikové faktory:

• zvýšený celkový cholesterol a LDL
• kouření
• hypertenze - vysoký krevní tlak
• diabetes mellitus
• fyzická inaktivita
• obezita
• dědičné predispozice

Nově objevené rizikové faktory:

• VLDL částice
• homocystein
• lipoprotein (a)
• oxidační stres
• hemostatické faktory
• infekční agens
• C-reaktivní protein

Prevence

Prevencí je zdravý životní styl, omezit vysokoenergetická (tučná a sladká jídla), zvýšit množství vlákniny (ovoce, zelenina) v potravě, místo živočišných tuků používat rostlinné, zvláště za studena lisované oleje, sportovat a nekouřit.

Léčba

Léčí se příčiny tohoto onemocnění, kdy dochází ke vzniku aterosklerotických plátů (ateromů). V léčbě aterosklerózy dominuje léčba především vysoké hladina cholesterolu (hypercholesterolemie), dále léčba hypertenze, obezity, cukrovky a odvykání kouření. Při léčbě jednotlivých příčin je důležitý výběr vhodného léku pro pacienta, při kterém se zohledňuje řada faktorů (např. doprovodná onemocnění, interakce s dalšími léky atd).

Léčba snižováním hladiny cholesterolu

Prvním krokem je zdravý životní styl, při nadváze nebo obezitě je důležité snížení hmotnosti a stabilizace váhy. Lékař může nejprve navrhnout nefarmakologickou léčbu (dieta na snížení cholesterolu a dostatek pohybu), nebo farmakologickou léčbu. Nejvíce používanými léčivými přípravky na snížení cholesterolu jsou statiny, dále se využívají pryskyřice, ezetimib, fibráty a kyselina nikotinová. Pacient musí počítat s tím, že léčba je dlouhodobá, většinou po celý život.

• Statiny (atorvastatin, fluvastatin, lovastatin atd.) se vyznačují nízkým výskytem nežádoucích účinků a inhibují enzym, který je nutný pro syntézu cholesterolu.
• Pryskyřice (cholestyramin, colestipol atd.) jsou jediné doporučované léky při léčbě vysoké hladiny cholesterolu u dětí. Nevstřebávají se v tenkém střevě a přerušují enterohepatální oběh (střevo-jaterní oběh) žlučových kyselin. Nevýhodou je pro děti nepříjemná chuť a často dochází k zácpám. U statinů, fibrátů a kyseliny nikotinové není zatím žádná dlouhodobější studie, která by prokázala, že jsou tyto látky vhodné pro léčbu hypercholesterolémie u dětí.
• Ezetimib (léčivý přípravek Ezetrol) inhibuje vstřebávání cholesterolu v tenkém střevě. Používá se často v kombinaci se statiny, protože není vhodný pro monoterapii.
• Fibráty (fenofibrát, bezafibrát atd.) jsou deriváty kyseliny fibrové. Prostřednictvím specifických receptorů ovlivňují metabolismus tuků. Jednou z mála nevýhod fibrátů je to, že ve srovnání s ostatními hypolipidemiky, dostatečně nesnižují koncentraci LDL-cholesterolu, který se významně podílí na vzniku aterosklerotického plátu.
• Kyselina nikotinová inhibuje lipolýzu (štěpení tuku) v tukové tkáni. V České republice se zatím nevyužívá (není registrována).

Léčba hypertenze

Rozeznávají se 3 stupně vysokého krevního tlaku (TK), které se liší hodnotou systolického (STK) a diastolického (DTK) tlaku krve. Také existují 3 vývojová stádia: 1. stádium prostého zvýšení tlaku krve, 2. stádium, při kterém jsou patrné orgánové změny a poslední,. 3. stádium, je hypertenze s těžšími orgánovými změnami, kdy dochází již k selhávání.

Obr. č.2: Stupně hypertenze

Stupeň	STK	DTK
stupeň 1 (mírná)	140 - 159	90 - 99
stupeň 2 (středně závažná)	160 - 179	100 - 109
stupeň 3 (závažná)	větší než 180	větší než 110

Nefarmakologická léčba

Nefarmakologická léčba hypertenze je nutná u pacientů s hypertenzí i vysokým normálním tlakem krve (STK 130 - 139 mm Hg DTK 85 - 89 mm Hg).

• Zanechání kouření
• Snížení nadměrné konzumace alkoholu
• Omezení příjmu soli
• Konzumovat více ovoce a zeleninu
• Redukce tělesné hmotnosti u pacientů s nadváhou a obezitou a následná stabilizace váhy
• Dostatečná fyzická aktivita
• Omezit léky podporující zadržování sodíku a vody v těle

Farmakologická léčba

Léčivé látky se používají v monoterapii i v kombinaci s jinými léčivými látkami. Pro léčbu se využívají diuretika, ACE-1 inhibitory, AT1 inhibitory, blokátory kalciových kanálů a β-blokátory.

Preferované látky u následujících situací:

• Starší osoby – diuretika a blokátory kalciových kanálů
• Angina pectoris – β-blokátory a blokátory kalciových kanálů
• Srdeční selhání – diuretika a β-blokátory
• Po infarktu myokardu – ACE-1 inhibitory a AT1 inhibitory
• Diabetes mellitus – ACE-1 inhibitory a AT1 inhibitory
• Těhotenství – β-blokátory a blokátory kalciových kanálů
• Ischemická choroba dolních končetin – blokátory kalciových kanálů

• Diuretika (indapamid, furosemid, amilorid atd.) působí v ledvinových tubulech a zabraňují reabsorbci (zpětnému vstřebávání do těla) vody nebo sodíku (při zpětném vstřebávání sodíku strhává s sebou molekuly vody, tudíž dochází k zadržování vody a ke zvýšení TK).
• β-blokátory (bisoprolol, metipranolol atd.) našly široké uplatnění například u pacientů s arytmií.
• Blokátory kalciových kanálů (amlodipin, felodipin atd.) způsobují dilataci (rozšíření) periferních arteriol (tepének). V experimentu bylo prokázáno, že tyto látky zvyšují průtok krve koronárními tepnami, tudíž se mohou využívat k léčbě ischemické choroby srdeční.
• ACE-1 inhibitory (monopril, cilazapril atd.) inhibují enzym, který má významnou roli v renin-angiotenzinovém systému, jehož hlavní úloha je regulace tlaku krve.

V posledních několika letech byly zveřejněny výsledky prací, které prokázaly možnost využití antihypertenziv ke snížení výskytu cukrovky, i když léky byly původně určeny pro léčbu vysokého tlaku. O ACE-1 inhibitorech a AT1 inhibitorech se již delší dobu předpokládalo, že zvyšují citlivost organismu na inzulín. Předpoklady se potvrdily v rozsáhlých studiích.

Komplikace aterosklerózy

Aterosklerotický proces poškozuje funkci tepen. To může mít podle lokalizace specifické následky:

• Ateroskleróza koronárních (věnčitých) tepen – angina pectoris, infarkt myokardu
• Ateroskleróza krkavice – ischemická cévní mozková příhoda
• Ateroskleróza renálních (ledvinných) tepen – hypertenze, která pak dále podporuje rozvoj aterosklerózy
• Ateroskleróza tepen dolních končetin – ischemická choroba dolních končetin
• Ateroskleróza břišní aorty – může dojít i uzávěru renálních tepen

Obecně je ateromový plát poškozením stěny tepny a tak může vést k následujícím komplikacím:

• Trombotizace – na plátu dochází ke vzniku krevní sraženiny, která může omezovat krevní tok – trombóza
• Embolizace – krevní sraženina se může utrhnout a být vmetena (embolována) do vzdáleného místa – embolie
• Vyšší pohotovost tepny ke křečovitým stahům – hraje roli u některých forem anginy pectoris
• Oslabení stěny tepny – může vést k výdutím (aneurysmatům) nebo dokonce k prasknutí (ruptuře) tepny

Odkazy

Související články

• Oběhová soustava
• Ischemická choroba srdeční
• Angina pectoris
• Infarkt myokardu
• Mozková mrtvice

Externí odkazy

• VRABLÍK, Michal; JANOTOVÁ, Michaela; MOTYKOVÝ, Eva, et al. Endoteliální dysfunkce – první stadium aterosklerózy. Med Pro Praxi. 2011, roč. 8, čís. 3, s. 119-122. Dostupné online. ISSN 1803-5310.  
• DUFEK, Michal. Ateroskleróza v neurologii. Interni Med. 2003, roč. 5, čís. 3, s. 16-21. Dostupné online. ISSN 1803-5256.