Westphalenové z Fürstenbergu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Westphalenové z Fürstenbergu
Erb rodu Westphalenů
ZeměVestfálské královstvíVestfálské království Vestfálské království, České královstvíČeské království České království / Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie, Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Titulysvobodní páni, říšská hrabata
ZakladatelJohannes de Westvael
Rok založení13. století
Poslední vládcedosud žijící
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Westphalenové z Fürstenbergu (německy Westphalen zu Fürstenberg) je jméno starého šlechtického rodu s původem ve východním Vestfálsku, kde se řadili mezi rody Ridderskaab. Potomci rodu žijí dodnes.

Rod Westphalenů z Fürstenbergu není příbuzensky spjat s rodem von Westphalen, povýšeným do šlechtického stavu v roce 1764, a který v mužské linii zaniklý v roce 1906. K onomu rodu patřili mj. Philipp von Westphalen, Ludwig von Westphalen, Jenny von Westphalen (provdaná za Karla Marxe) či Ferdinand von Westphalen, a dále Ernst Joachim (von) Westphal(en), v roce 1738 povýšený do šlechtického stavu.

Historie rodu[editovat | editovat zdroj]

Páni z Westphalenu se poprvé objevují v polovině 13. století jako šlechta původně na angrivarských územích. Jako první spolehlivě doložitelný člen rodu byl rytíř Johannes de Westvael, jmenovaný v listinách mezi lety 1249 a 1265.[1] Patřil k družině pánů ze Schalksbergu u Mindenu a mindenského biskupa.

Ve druhé polovině 13. století jsou v dokumentech zmíněni jeho synové Arnold, Heinrich, Ludolf a Lutbert.

Na počátku 14. století se stali měšťanským rodem a vazaly hrabat z Ravensbergu, pánů z Lippe a knížat-biskupů z Paderbornu a vlastnili rozsáhlé pozemky.[2]

Hlavními sídly byly kolem roku 1320 Lippspringe, Heidelbeck na Lipé od roku 1370, hrad Wünnenberg v roce 1379, Herbram v roce 1405 a Fürstenberg u Bürenu v roce 1455. Později přibyly další statky, včetně 1602 Laeru v Sauerlandu, 1790 Rixdorf v Holštýnsku a 1804 Chlumec v Čechách. Díky svému původu a majetku se řadili mezi rytířské rody paderbornské diecéze a Vestfálského vévodství.

Hraběcí linie Westphalenů z Fürstenbergu je největším soukromým vlastníkem lesů v zemském okresu Paderborn.[3]

Wesphalenové v Čechách[editovat | editovat zdroj]

Zámek Chlumec, pohled od staré silnice
Kaple Nejsvětější Trojice na Horce, slouží jako rodová hrobka.

V Čechách vlastnil rod Westphalenů od roku 1830 Chlumec u Ústí nad Labem a stali se největšími těžaři hnědého uhlí v regionu (Důl Doblhoff I a III). Po smrti Václava Josefa z Thunu, manžela Marie Anny Krakovské z Kolovrat, byl starý chlumecký zámek kvůli dědickým sporům prodán ve veřejné dražbě rodu Westphalenů z Fürstenbergu, který jej vlastnil až do roku 1945. Westphalenové panství dále zvelebovali a připojovali sousední obce. Roku 1891 hrabě Otakar Klement Westphalen, syn prvního majitele panství Klementa Augusta Westphalena, prodal veškeré důlní vlastnictví Mostecké společnosti pro dobývání uhlí a nadále se již věnoval jen zemědělství.

Roku 1838 nechal hrabě Josef Klement pod kaplí Nejsvětější Trojice na Horce vybudovat rodinnou hrobku. Po roce 1945 bylo zaznamenáno několik pokusů o vniknutí a to jak do kaple, tak i do rodinné hrobky Westphalenů, a proto byl vchod zazděn. Jeden z nejhorších pokusů se udál roku 1955, kdy se skupina zlodějů prokopala do hrobky skrz podlahu v kapli a následně vyrabovala a poškodila rakve i s ostatky. V devadesátých letech byla kaple nákladně zrekonstruována. Roku 2009 dal obecní úřad instalovat kopie dobových dveří v kapli. V současnosti rovněž obec plánuje rekonstrukci nástěnných fresek. Poslední majitel panství hrabě Bedřich Ferdinand Westphalen spolupracoval s nacisty, v červnu 1945 byl se svou rodinou vysídlen do Vestfálska v tehdejším Západním Německu.

Na Ústecku vlastnili také panství Klíše, které roku 1898 odkoupilo město Ústí nad Labem, které se tak stalo jeho součástí. V roce 1893 hrabě Bedřich z Westphalen-Fürstenbergu zakoupil panství Lužici u Kadaně a Daroval jej jako věno své dceři, která se provdala za Alfreda Hoyose a jejich rodina jej vlastnila až do roku 1945.

Dále vlastnili několik vesnic v dnešním okrese Praha-západ - obec Buš, roku 1891 zakoupil hrabě Bedřich z Westphalenu a Fürstenbergu obec Hvozdnici

Alžběta z Westphalenu krátce vlastnila také usedlost Brabcová v Praze na Smíchově v areálu Kinského zahrady.

V roce 1910 nechali Westphalenové vystavět novogotický kostel sv. Josefa v Telnici.

Příbuzenské vztahy[editovat | editovat zdroj]

Rod se příbuzensky spojil s dalšími rody, např. Mensdorff-Pouilly, Černíny z Chudenic, Thun-Hohensteiny, Hoyosy, Šternberky, Croÿ, Trauttmansdorffy, Galeny, Hohenbergy ad.

Význačné osobnosti rodu[editovat | editovat zdroj]

Bedřich Vilém z Westphalenu (1727-1789), kníže-biskup z Hildesheimu a Paderbornu

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Westphalen (Adelsgeschlecht) na německé Wikipedii.

  1. ↑ Urkundenbuch des Bistums Minden, Heft 2, Nr. 518.
  2. ↑ Michael Lagers: Der Paderborner Stiftsadel zur Mitte des 15. Jahrhunderts. Untersuchungen zum Auf- und Ausbau niederadliger Machtstrukturen, Paderborn 2013, S. 452f.
  3. ↑ Hohmann 1975.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Constantin von Wurzbach: Westphalen zu Fürstenberg die Grafen, Genealogie. In: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich. 55. Theil. Kaiserlich-königliche Hof- und Staatsdruckerei, Wien 1887, S. 176 f.
  • Constantin von Wurzbach: Westphalen zu Fürstenberg die Grafen, Wappen. In: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich. 55. Theil. Kaiserlich-königliche Hof- und Staatsdruckerei, Wien 1887, S. 178
  • Otto Hupp: Münchener Kalender 1932. Buch u. Kunstdruckerei AG, München / Regensburg 1932.
  • Friedrich Gerhard Hohmann: Das Hochstift Paderborn, ein Ständestaat. Paderborn 1975.
  • Michael Lagers: Der Paderborner Stiftsadel zur Mitte des 15. Jahrhunderts. Untersuchungen zum Auf- und Ausbau niederadliger Machtstrukturen. Bonifatius, Paderborn 2013. ISBN 978-3-89710-551-5.
  • Wolfgang Viehweger: Die Grafen von Westphalen. Ein Geschlecht aus dem Uradel unseres Landes. Aschendorff, Münster 2003, ISBN 3-402-05480-9.
  • Genealogisches Handbuch des Adels, Adelslexikon Band XVI, Band 137 der Gesamtreihe. C. A. Starke Verlag, Limburg (Lahn) 2005, ISSN 0435-2408.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Westphalenové_z_Fürstenbergu&oldid=23630043“