Žehušice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Žehušice
Empírový zámek v Žehušicích
Empírový zámek v Žehušicích
Znak městyse Žehušice
znak
Lokalita
Status městys
LAU 2 (obec) CZ0205 534650
Pověřená obec a obec s rozšířenou působností Čáslav
Okres (LAU 1) Kutná Hora (CZ0205)
Kraj (NUTS 3) Středočeský (CZ020)
Historická země Čechy
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 799 (2020)[1]
Rozloha 8,95 km²
Nadmořská výška 220 m n. m.
PSČ 285 75
Počet částí obce 2
Počet k. ú. 2
Počet ZSJ 2
Kontakt
Adresa úřadu městyse Úřad městyse Žehušice, Hlavní 107, 285 75 Žehušice
obec@zehusice.cz
Starosta Josef Hrubeš
Oficiální web: www.zehusice.cz
Žehušice
Žehušice
Další údaje
Geodata (OSM) OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Městys Žehušice (německy Schuschitz) se nachází 8 km východně od okresního města Kutná Hora. Obec se skládá z místních částí Žehušice a Bojmany a žije v ní 799[1] obyvatel. V celé obci je registrováno asi 240 domů, z toho v samotných Žehušicích asi 190. Protéká tudy řeka Doubrava. Severně od Žehušic se do řeky Doubravy vlévá říčka Brslenka.

Historie obce[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o Žehušicích pochází z roku 1352, kdy ji vlastnil Vítek ze Žehušic. On a jeho synové byli patrony prvního kostela, oni či jejich potomci postavili tvrz, která se připomíná k roku 1544 v majetku zemanů Žehušických z Nestajova. Václavovi Žehušickéému byla tvrz za účast ve stavovském povstání roku 1547 zkonfiskována. Dále panství vlastnili páni z Donína a po nich Valdštejnové. Po smrti Ladislava z Valdštejna († 1645) získali obec Thun-Hohensteinové, kteří po roce 1661 zbudovali severně od tvrze zámek, s francouzským parkem, proměněným v 19. století v anglický park a rpzšířeným o oboru. V roce 1742 proběhla v blízkosti obce prusko-rakouská bitva u Chotusic. Roku 1913 Thun-Hohensteinové zámek prodali.[2]

Současnost[editovat | editovat zdroj]

Od 10. října 2006 byl obci vrácen status městyse.[3]

Územněsprávní začlenění[editovat | editovat zdroj]

Dějiny územněsprávního začleňování zahrnují období od roku 1850 do současnosti. V chronologickém přehledu je uvedena územně administrativní příslušnost obce v roce, kdy ke změně došlo:

  • 1850 země česká, kraj Pardubice, politický okres Kutná Hora, soudní okres Čáslav[4]
  • 1855 země česká, kraj Čáslav, soudní okres Čáslav
  • 1868 země česká, politický i soudní okres Čáslav
  • 1939 země česká, Oberlandrat Kolín, politický i soudní okres Čáslav[5]
  • 1942 země česká, Oberlandrat Praha, politický i soudní okres Čáslav[6]
  • 1945 země česká, správní i soudní okres Čáslav[7]
  • 1949 Pardubický kraj, okres Čáslav[8]
  • 1960 Středočeský kraj, okres Kutná Hora
  • 2003 Středočeský kraj, obec s rozšířenou působností Čáslav

Rok 1932[editovat | editovat zdroj]

V městysi Žehušice (814 obyvatel, poštovní úřad, telegrafní úřad, telefonní úřad, četnická stanice, chudobinec) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:[9] lékař, bednář, cukrář, 2 holiči, 3 hostince, instalace, kolář, 2 kominíci, kovář, 3 krejčí, malíř, mlýn, 3 obuvníci, obchod s ovocem a zeleninou, pekař, 4 pojišťovací jednatelství, pokrývač, porodní asistentka, provazník, 2 řezníci, 2 sedláři, 3 obchody se smíšeným zbožím, spořitelní a záložní spolek pro Žehušice, 2 strojírny, trafika, 2 truhláři, velkostatek, zahradník, zámečník, zednický mistr, zubní ateliér.

Přírodní poměry[editovat | editovat zdroj]

Západně od vesnice se nachází drobné návrší Žehušická skalka a ještě dále na západ za ní leží přírodní památka Skalka u Žehušic. Rozsáhlé území na východním okraji vesnice zaujímá přírodní památka Žehušická obora, ve které se chová stádo bílých jelenů. U silnice do Borku rostl památný strom Dub u silnice z Borku do Žehušic.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Barokní kostel svatého Marka
  • Zámek s hospodářskými budovami a parkem - raně barokní stavbu navrhl pro Michala Osvalda Thun-Hohensteina pravděpodobně architekt Francesco Caratti. Velké stavební úpravy ve stylu Empíru provedl do roku 1826 Josef Matyáš Thun-Hohenstein.
  • Tvrz – gotická vstupní brána a další architektonické prvky, renesanční úpravy, původně měla vodní příkop napájený z řeky Doubravy; z větší části přestavěna na dům čp. 18.
  • Barokní kostel svatého Marka z roku 1760 s márnicí v maurském slohu
  • Socha svatého Jana Nepomuckého z roku 1830 na mostě přes Doubravku
  • Kaple svatého Jiří
  • Kaple svatého Mikuláše

Významní rodáci[editovat | editovat zdroj]

  • František Vydra (též Franciscus Wydra S. D., 1662–1740), misionář v Peru
  • Jan Václav Stich (1746–1803), virtuos na lesní roh pod jménem Giovanni Punto

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Dopravní síť

  • Pozemní komunikace – Obcí prochází silnice II/338 silnice I/2 – Žehušice – Čáslav – Zbýšov.
  • Železnice – Železniční trať ani stanice na území obce nejsou.

Veřejná doprava 2011

  • Autobusová doprava – Z obce vedly v pracovních dnech autobusové spoje např. do těchto cílů: Chvaletice, Kutná Hora, Semtěš, Vrdy (dopravce Veolia Transport Východní Čechy). O víkendu byla obec bez dopravní obsluhy.

Další fotografie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2020. Praha. 30. dubna 2020. Dostupné online. [cit. 2020-05-01]
  2. Šimek 1989, s. 568-570
  3. Rozhodnutí č. 8 předsedy Poslanecké sněmovny, k stanovení obcí městy a městysi, Miloslav Vlček, 10. října 2006
  4. Správní uspořádání Předlitavska 1850-1918
  5. Amtliches Deutsches Ortsbuch für das Protektorat Böhmen und Mähren
  6. Nařízení ministra vnitra č. 185/1942 Sb.
  7. Dekret presidenta republiky č. 121/1945 Sb.. aplikace.mvcr.cz [online]. [cit. 2011-09-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-09-28. 
  8. Vládní nařízení č. 3/1949 Sb.. aplikace.mvcr.cz [online]. [cit. 2011-05-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-22. 
  9. Adresář republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, sestavila a vydala firma Rudolf Mosse, Praha 1932, svazek I, str. 1941-1942. (česky a německy)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Tomáš ŠIMEK (ed.) a kolektiv: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, VI. Východní Čechy. Svoboda Praha 1989, s. 568-570

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]