Rukopis královédvorský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
14. a 3. strana Rukopisu královédvorského
Děkanský kostel sv. Jana Křtitele, ve kterém byl nalezen rukopis královedvorský.

Rukopis královédvorský (RK) je, podle dnes převažujícího mínění odborníků, literární padělek. Skladby mají pocházet ze 13. století a 9.-10. století.[1] V době národního obrození se RK společně s Rukopisem zelenohorským stal pro některé významnou vzpruhou, pro jiné nacionalistickým symbolem.

Objev Rukopisu[editovat | editovat zdroj]

Rukopis královédvorský údajně objevil 16. září 1817 Václav Hanka a místní kaplan Pankrác Borč (viz Dějiny farnosti) ve věžní kobce děkanského kostela sv. Jana Křtitele ve Dvoře Králové nad Labem.[1][2]

Tisky[editovat | editovat zdroj]

Poprvé rukopisy Královédvorský a Zelenohorský vydal tiskem Václav Hanka a Václav Alois Svoboda roku ((1791-1849) roku 1819.[3]

Roku 1843 vydal Václav Hanka Rukopis královédvorský s překladem do slovanských jazyků a angličtiny (Rukopis Kralodvorský, a jiné výtečnějšie národnie spěvopravné básně : slovně i věrně v póvodniem starém jazyku, s pripojeniem polského, južno-ruského, illyrského, krainského, hornolužického, německého i anglického preloženie - vydánie čtvrté Váceslava Hanky).[4] Roku 1848 se čeští národní obrozenci rozhodli vydat rukopisy reprezentačním ilustrovaným bibliofilským tiskem; editorem novočeského převodu byl Karel Jaromír Erben a k jejich ilustraci technikou dřevorytu byl vyzván Josef Mánes. Potlačením revoluce a nastolením Bachova absolutismu došlo ke zdržení edice a k finančním problémům, přihlásilo se málo subskribentů, kteří měli zaplatit celý tisk. Průtahy zavinily opožděné vydání v torzovitém rozsahu. Teprve roku 1972 byl tento tisk vydán kompletně péčí typografa Oldřicha Hlavsy[5].

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

Sousoší Záboj a Slavoj od J. V. Myslbeka z roku 1881, inspirované Rukopisem královédvorským

Dnes je Rukopis královédvorský uložen v oddělení rukopisů a vzácných tisků Knihovny Národního muzea v Praze.

Nalezené pergameny jsou údajně pouze zlomkem kodexu tří knih. Listy nesou označení 26., 27. a 28. kapitola třetí knihy.

Rukopis královédvorský se skládá ze sedmi pergamenových dvojlistů popsaných po obou stranách, dva listy jsou neúplné, ze tří čtvrtin odříznuté, takže rukopis tvoří 24 celých stran a 4 tzv. proužky. Listy jsou přibližně stejně velké, vysoké asi 12 cm a široké 7–8 cm. Proužky mají šířku 2 cm. Počet řádek kolísá od 31 do 33 řádek na stranu. Celkový počet veršů je 1229. Pergamen rukopisu je barvy žlutavě šedé, místy je zašpiněný. Běžné písmo je miniskulní, psané železitoduběnkovým inkoustem dnes již světle žlutohnědé barvy, což znamená, že stárnutí inkoustu je ve velmi pokročilém stádiu. Rukopis je vyzdoben rumělkovými rubrikacemi kapitol, sedmi iniciálkami a 50 majuskulemi v textu.

Obsahuje celkem 14 písní, z toho 6 epických (Oldřich, Beneš Heřmanóv, Jaroslav, Čestmír a Vlaslav, Ludiše a Lubor, Záboj), 2 lyrickoepické (Zbyhoň, Jelen), 6 lyrických (Kytice, Jahody, Róže, Žezhulice, Opuštěná, Skřivánek) a jeden zlomek.[6]

Spory o pravost[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článcích Spor o Rukopisy a Athenaeum.

Prakticky od doby nálezu obou rukopisů se vedou spory o jejich pravost a autorství. V roce 1886 se do nich významně zapojil také Tomáš Garrigue Masaryk, který je považoval za padělky. V únorovém čísle roku 1866 vydal ve svém časopise Athenaeum článek odborníka na starou češtinu (a donedávna zastánce pravosti RKZ) Jana Gebauera Potřeba dalších zkoušek Rukopisu Královédvorského a Zelenohorského (Athenaeum, únor 1886, s. 152-164).[7] Na tento článek navázal T. G. Masaryka Gebauerovi. V něm vyslovil i své vlastní pochybnosti o pravosti Rukopisů a vyzval:"...prosím napište nám do Athenaea nebo kamkoli článek o češtině RK a RZ a hlavně k odchylkám ukažte..." (Athenaeum, únor 1886, s. 164-168).[8]

Dnešním většinovým názorem je, že RK a RZ nepochází ze středověku, ale jedná se o účelová falza z doby národního obrození. Za jejich nejpravděpodobnější autory jsou považováni Václav Hanka, Josef Linda a malíř František Horčička. V poslední době se jako spoluautor označuje také Antonín Jaroslav Puchmajer.[zdroj?] Přesto dodnes někteří lidé zpochybňují důkazy nepravosti RZ.[9]

Ukázka – píseň Kytice[editovat | editovat zdroj]

Věje větřieček s kněžeckých lesóv,
běže zmilitka ku potoku,
nabiera vody v kovaná vědra.
Po vodě k děvě kytice plyje,
kytice voná z viol a róží.
I je sě děva kyticu lovit,
spade, ach spade v chladnú vodicu.
„Kda bych věděla, kytice krásná,
kto tebe v kyprú zemicu sáze,
tomu bych dala prstének zlatý.
Kda bych věděla, kytice krásná,
kto tebe lýkem hebúčkým sváza,
tomu bych dala jehlicu z vlasóv.
Kda bych věděla, kytice krásná,
kto tě po chladnéj vodici pusti,
tomu bych dala vienek svój z hlavy.“

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b OPELÍK, Jiří. Lexikon české literatury, Osobnosti, díla, instituce, P-Ř. Praha : Academia, 2000. ISBN 80-200-0708-3. Kapitola Rukopisy královédvorský a zelenohorský, s. 1329-1337.  
  2. Dějiny farnosti sv. Jana Křtitele-Děkanství Dvůr Králové n.L.:Rukopis královédvorský
  3. Databáze NK ČR:Rukopis králodworský (1. vydání s německým překladem; s odkazem na digitalizovaný dokument)
  4. Databáze NK ČR:Čtvrté vydání s překladem do slovanských jazyků a angličtiny (s odkazem na digitalizovaný dokument)
  5. Typografie 1, Praha 1978
  6. Úplné texty Rukopisů královédvorského a zelenohorského
  7. GEBAUER, Jan. Athenaeum. únor 1886, s. 152-164. Dostupné online.  
  8. MASARYK, Tomáš Garrigue. List redaktora "Athenaea" prof. T. G. Masaryka, ke spisovateli článků předešlých. Athenaeum. únor 1886, s. 164-168. Dostupné online.  
  9. Lidovky.cz:Nový spor o pravost Rukopisů

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Text rukopisu[editovat | editovat zdroj]