Rukopis královédvorský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Rukopis královédvorský
14. a 3. strana Rukopisu královédvorskéhoc
14. a 3. strana Rukopisu královédvorskéhoc
Autor Václav Hanka
Jazyk čeština
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rukopis královédvorský (RK) je rukopis obsahující české básně tematicky spadající do raného středověku, které se lexikálně a stylisticky hlásí do 13. století.[1] V době národního obrození byly považovány za vrcholné dílo raného období české literatury.

Rukopis se spolu s Rukopisem zelenohorským stal předmětem sporů o pravost Rukopisů, které vrcholily na konci 19. století, ale doznívaly ještě dlouho poté. Dnes jsou oba rukopisy obecně považovány za novověké padělky, ale stále existuje skupina obhájců, kteří aktivně dokazují jejich pravost.

Historie rukopisu[editovat | editovat zdroj]

Nalezení[editovat | editovat zdroj]

Děkanský kostel sv. Jana Křtitele, ve kterém byl nalezen rukopis královédvorský

Rukopis královédvorský literární historik Václav Hanka údajně objevil 16. září 1817 ve věžní kobce děkanského kostela sv. Jana Křtitele ve Dvoře Králové nad Labem.[1] S nalezením rukopisu pomohl místní kaplan Pankrác Borč, který se prý sám pokládal za jeho nálezce.[2]

Vydání[editovat | editovat zdroj]

Poprvé Rukopis královédvorský vydal tiskem Václav Hanka roku 1819 a spolu s básníkem a překladatelem Václavem Aloisem Svobodou jej doplnili novočeským a německým překladem.[3]

Vydání z roku 1861 s obálkou od Josefa Mánesa

Roku 1843 vydal Václav Hanka Rukopis královédvorský s překladem do slovanských jazyků, němčiny a angličtiny (Rukopis Kralodvorský, a jiné výtečnějšie národnie spěvopravné básně : slovně i věrně v póvodniem starém jazyku, s pripojeniem polského, južno-ruského, illyrského, krainského, hornolužického, německého i anglického preloženie - vydánie čtvrté Váceslava Hanky).[4] Roku 1848 se čeští obrozenci rozhodli vydat rukopisy reprezentačním ilustrovaným bibliofilským tiskem; editorem novočeského převodu byl Karel Jaromír Erben a k jejich ilustraci technikou dřevorytu byl vyzván Josef Mánes. Potlačením revoluce a nastolením Bachova absolutismu došlo ke zdržení edice a k finančním problémům, přihlásilo se málo subskribentů, kteří měli zaplatit celý tisk. Průtahy zavinily opožděné vydání v torzovitém rozsahu. Teprve roku 1972 byl tento tisk vydán kompletně péčí typografa Oldřicha Hlavsy[5].

Spory o pravost[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Spor o Rukopisy.

Zatímco pravost Rukopisu zelenohorského už záhy po jeho objevení zpochybnil Josef Dobrovský, Rukopis královédvorský se těšil větší důvěře. Navíc v dalších desetiletích byly Rukopisy i díky autoritě Františka Palackého obecně považovány za pravé a jejich příběhy se staly součástí obrozenecky oslavované národní minulosti. Takto se hrdina Rukopisu královédvorského Lumír dostal do titulu předního literárního časopisu Lumír. Přesto se postupně objevovaly kritické hlasy a o pravost rukopisů se začaly vést spory. V roce 1886 se do nich na straně kritiků významně zapojil také Tomáš Garrigue Masaryk. V únorovém čísle roku 1886 vydal ve svém časopise Athenaeum článek odborníka na starou češtinu Jana Gebauera Potřeba dalších zkoušek Rukopisu Královédvorského a Zelenohorského (Athenaeum, únor 1886, s. 152-164).[6] Na tento článek navázal Tomáš Garrigue Masaryk dalším článkem, kde vyslovil i své vlastní pochybnosti o pravosti Rukopisů a vyzval: „...prosím napište nám do Athenaea nebo kamkoli článek o češtině RK a RZ a hlavně k odchylkám ukažte...“.[7]

Proti pravosti Rukopisů výrazně vystoupil také historik Jaroslav Goll a dále např. literární historik Jaroslav Vlček.

V 60. letech 20. století byl v kriminalistickém ústavu prokázán podvrh. Oba rukopisy byly nazvány palimpsestem, tedy novým textem napsaným na starý pergamen s vyškrábaným původním textem. Za jejich autory jsou považováni Václav Hanka, Josef Linda a malíř František Horčička. Přesto dodnes někteří lidé zpochybňují důkazy o jejich nepravosti a navrhují provést hmotný průzkum nejnovějšími metodami.[8] [9]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Podoba rukopisu[editovat | editovat zdroj]

Iniciála Z začínající báseň Jaroslav:
„Zvěstuju vám pověst veleslavn[ú]“…

Rukopis královédvorský se skládá ze sedmi pergamenových dvojlistů popsaných po obou stranách, dva listy jsou neúplné, ze tří čtvrtin odříznuté, takže rukopis tvoří 24 celých stran a 4 tzv. proužky. Listy jsou přibližně stejně velké, vysoké 12 cm a široké 7–8 cm. Proužky mají šířku 2 cm. Počet řádek kolísá od 31 do 33 řádek na stranu. Celkový počet veršů je 1229. Pergamen rukopisu je barvy žlutavě šedé, místy je zašpiněný. Běžné písmo je minuskula (gotická fraktura). Je psané železitoduběnkovým inkoustem dnes světle žlutohnědé barvy. Rukopis je vyzdoben rumělkovými rubrikacemi kapitol, sedmi iniciálkami a 50 majuskulemi v textu.

Nalezené pergameny jsou označeny jako část podstatně rozsáhlejšího textu v rozsahu přibližně tří kapitol třetí knihy. Konkrétně z označení vyplývá, že se má jednat o konec 25. kapitoly, celé kapitoly 26. a 27. a začátek kapitoly 28.

Dnes je Rukopis královédvorský uložen v oddělení rukopisů a vzácných tisků Knihovny Národního muzea v Praze.

Literární obsah[editovat | editovat zdroj]

Pobití Sasíků pod Hrubou Skálou od M. Alše z roku 1895

Rukopis královédvorský obsahuje celkem 14 básní, z toho 6 epických z doby předkřesťanské a doby historické, 2 lyrickoepické, 6 milostných lyrických a jeden zlomek.[10] Čtrnáct básní rukopisu by podle značení kapitol (viz výše) mělo tvořit jen nepatrný zlomek velmi rozsáhlého a dnes neznámého básnického celku.

epické básně
  • Oldřich (Oldřich a Boleslav, chybí začátek) – popisuje vypuzení Poláků v čele s Boleslavem Chrabrým z Čech Přemyslovci Oldřichem a Jaromírem roku 1004
  • Beneš Heřmanóv – popisuje, jak (Heřmanův syn) Beneš porazil německé loupící Sasíky pod „Hrubú Skalú“, historicky nedoložená událost kladená do roku 1203 a zobrazená na monumentálním plátně Pobití Sasíků pod Hrubou Skálou od Mikoláše Aleše
  • Jaroslav (O velikých bojech křesťan s Tatary, nejrozsáhlejší báseň) –  týká se mongolského vpádu do Evropy a na Moravu, údajně zastavený roku 1241 u Olomouce Jaroslavem ze Šternberka (jméno Jaroslav jinak uvádí až Hájkova kronika) ; v básni je motivem vpádu pohanění princezny Kublajevny
  • Čestmír a Vlaslav – Čestmír, vojevůdce bájného Přemyslovce Neklana, poráží odbojného luckého velmože Vlaslava; pověst o lucké válce známá už z Kosmovy kroniky, kde má vojevůdce neslovanské jméno Tyr
  • Ludiše a Lubor (O slavném sědání) – Lubor je vítězem klání (sědání) uspořádaného zálabským knížetem a za to dostane od jeho dcery Ludiše dubový věnec
  • Záboj (O velikém pobití) vypráví o vítězství Záboje a Slavoje nad německým Luděkem; jinak neznámí bájní hrdinové, předobraz Záboje byl hledán v Sámovi, vůdci Slovanů v 7. století; v básni je zmínka o bájném pěvci Lumírovi, který svým zpěvem pohnul Vyšehradem i celou vlastí
lyrickoepické básně
  • Zbyhoň – mladík osvobodí svou milou z rukou násilného Zbyhoně
  • Jelen – sokem zabitý mladík je přirovnáván k jelenu
lyrické básně

Lyrické básně jsou krátké, s výjimkou delších „Jahod“ mají jen 12–16 veřšů.

  • Kytice – dívka vidí ve vodě plout kytici a přemýšlí o jejím původu
  • Jahody – dívka si při sběru jahod v lese zapíchne trn do nohy, nedbá na varování matky před chlapci a oddá se milému
  • Róže – dívka přirovnává svůj osud k předčasně rozkvetlé a umrzlé růži a ztracený kamínek z prsténku ve snu ke ztracenému milému
  • Žezhulice – žežulička na dubě naříká, že není věčně jaro, ale dívce by těžko bylo, kdyby byla věčně sama
  • Opuštěná – dívka oslovuje miletínské lesy a oplakává pohřbené rodiče
  • Skřivánek – dívka posílá milému odvedenému na kamenný hrádek vzkaz po skřivánkovi

Ukázka – báseň Kytice[editovat | editovat zdroj]

Věje větřieček s kněžeckých lesóv,
běže zmilitka ku potoku,
nabiera vody v kovaná vědra.
Po vodě k děvě kytice plyje,
kytice voná z viol a róží.
I je sě děva kyticu lovit,
spade, ach spade v chladnú vodicu.
„Kda bych věděla, kytice krásná,
kto tebe v kyprú zemicu sáze,
tomu bych dala prstének zlatý.
Kda bych věděla, kytice krásná,
kto tebe lýkem hebúčkým sváza,
tomu bych dala jehlicu z vlasóv.
Kda bych věděla, kytice krásná,
kto tě po chladnéj vodici pusti,
tomu bych dala vienek svój z hlavy.“

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b OPELÍK, Jiří. Lexikon české literatury, Osobnosti, díla, instituce, P-Ř. Praha: Academia, 2000. ISBN 80-200-0708-3. Kapitola Rukopisy královédvorský a zelenohorský, s. 1329-1337. 
  2. Dějiny farnosti sv. Jana Křtitele-Děkanství Dvůr Králové n.L.:Rukopis královédvorský
  3. Rukopis Králodworský: sebránj lyricko-epických Národnjch Zpěwů, wěrně w půwodnjm starém gazyku, též w obnoweném pro snadněgšj wyrozuměnj, s připogenjm německého přeloženj. W Praze: u Bohumila Haze a Joz. Krause, 1819. 119, 62 s. Starobylých Skládanj Djl zwláštnj.
  4. Databáze NK ČR:Čtvrté vydání s překladem do slovanských jazyků a angličtiny (s odkazem na digitalizovaný dokument)
  5. Typografie 1, Praha 1978
  6. GEBAUER, Jan. Athenaeum. Únor 1886, s. 152-164. Dostupné online. 
  7. MASARYK, Tomáš Garrigue. List redaktora "Athenaea" prof. T. G. Masaryka, ke spisovateli článků předešlých. Athenaeum. Únor 1886, s. 164-168. Dostupné online. 
  8. Lidovky.cz:Nový spor o pravost Rukopisů
  9. http://www.chemicke-listy.cz/docs/full/2013_03_194-201.pdf - Nesměrák: Historie a perspektivy hmotného průzkumu rukopisů
  10. Úplné texty Rukopisů královédvorského a zelenohorského

Text rukopisu[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Rukopis královédvorský: Rukopis zelenohorský. Jako soubor. 1. vyd. Brno: Host, 2010, 324 s. ISBN 9788072944156.
  • ENDERS, Julius. Rukopis zelenohorský a královédvorský: vznik, styl a básnická hodnota staročeské orální poesie. Praha: Neklan, 1993. ISBN 8090088473.
  • FIALA, Zdeněk a OTRUBA Mojmír. Rukopisy královédvorský a zelenohorský: dnešní stav poznání. 1. vyd. Praha: Academia, 1969, 421 s.
  • HAMAN, Aleš. Trvání v proměně: česká literatura devatenáctého století. 2., rev. vyd. Praha: ARSCI, 2010, 326 s., ISBN 9788074200113.
  • IVANOV, Miroslav. Tajemství Rukopisů Královédvorského a Zelenohorského. Třebíč : Blok, 2000; 509 s., 8 il. a faksimile; ISBN 80-7268-069-2
  • LIEHMOVÁ, Marie. Rukopis královédvorský a zelenohorský. 1. vyd. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury a umění, 1961, 123 s.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]