Přeskočit na obsah

Paul Gautsch

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Dr. iur. Paul Gautsch von Frankenthurn
Předseda vlády Předlitavska
Ve funkci:
28. června 1911  3. listopadu 1911
PředchůdceRichard von Bienerth-Schmerling
NástupceKarl von Stürgkh
Ve funkci:
1. ledna 1905  1. května 1906
PředchůdceErnst von Koerber
Nástupceprinc Konrad Hohenlohe
Ve funkci:
30. listopadu 1897  5. března 1898
Předchůdcehrabě Kazimir Badeni
Nástupcehrabě Franz Thun-Hohenstein
Ministr školství Předlitavska
Ve funkci:
2. října 1895  28. listopadu 1897
PředchůdceEdward Rittner
NástupceVinzenz Baillet von Latour
Ve funkci:
5. listopadu 1885  20. listopadu 1893
PředchůdceSiegmund Conrad von Eybesfeld
NástupceStanislaus Madeyski

Narození26. února 1851
Döbling
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí20. dubna 1918 (ve věku 67 let)
Vídeň
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
ObčanstvíRakouské císařství
TitulHodnostní korunka náležící titulu svobodný pán svobodný pán (1890)
ChoťHelene Schlumberger
DětiOskar Gautsch von Frankenthurn
Alma materVídeňská univerzita
Profesepolitik, úředník, právník, hlava vlády a ministr
OceněníLeopoldův řád, Řád sv. Štěpána, Řád Františka Josefa
CommonsPaul Gautsch
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Paul Gautsch svobodný pán von Frankenthurn (26. února 1851 Döbling[1]20. dubna 1918 Vídeň[2]) byl rakousko-uherský politik, právník a pedagog. Jako absolvent Vídeňské univerzity vstoupil v roce 1874 do státních služeb a v různých sférách se angažoval ve veřejném životě. Ve dvou funkčních obdobích zastával celkem deset let úřad rakouského ministra školství (1885–1893, 1895–1897) a inicioval řadu reforem.[3] V roce 1890 získal šlechtický titul barona. Měl celoživotně podporu ze strany císaře Františka Josefa a díky tomu byl v krizových politických situacích celkem třikrát jmenován provizorním ministerským předsedou (1897–1898, 1905–1906, 1911).[4]

Životopis

[editovat | editovat zdroj]
Paul Gautsch von Frankenthurn jako ministr školství

Pocházel z rodiny s kořeny na Děčínsku[5] povýšené v roce 1821 do šlechtického stavu. Narodil se jako mladší syn c. k. policejního komisaře Karla Gautsche (1817–1892). Studoval na elitním Theresianu, kde maturoval v roce 1869, poté získal titul doktora práv univerzitě ve Vídni. V roce 1874 vstoupil do státních služeb jako konceptní praktikant na finanční prokuratuře ve Vídni, odkud přešel na ministerstvo školství, kde absolvoval rychlý kariérní postup. V roce 1883 byl s titulem dvorního rady jmenován ředitelem Tereziánské akademie[6], k níž byla v roce 1884 přičleněna i Orientální akademie spadající pod ministerstvo zahraničí.[7] V letech 1885–93 zastával funkci ministra kultu a vyučování v Taaffeho vládě.[8] Zasazoval se o školskou reformu (zřizování reálných škol, státní subvence obcím na budování škol, sociální zajištění učitelů atd). V době jeho ministerství došlo k definitivnímu rozdělení pražské univerzity. Funkci ministra školství opustil v listopadu 1893 s celým Taaffeho kabinetem. Znovu byl na post ministra kultu a vyučování jmenován v Badeniho kabinetu v roce 1895. Po vydání kontroverzních Badeniho jazykových nařízení premiér Badeni odstoupil a Gautsch byl v listopadu 1897 povolán do čela úřednické vlády. Byl konfrontován s ostrými česko-německými spory a v Praze byl nucen vyhlásit výjimečný stav. V únoru 1898 vydal modifikovanou verzi užívání češtiny a němčiny v úředním styku (Gautschova jazyková nařízení), která však neuspokojila ani Čechy, ani Němce a v březnu 1898 na funkci premiéra rezignoval.[9]

Baron Paul Gautsch ve funkci předsedy vlády

V letech 1899–1904 zastával funkci prezidenta Nejvyššího účetního dvora (Oberster Rechnungsfhof)[10] a k datu 1. ledna 1905 byl podruhé povolán do funkce předsedy vlády. Jako náročný úkol přijal zavedení všeobecného volebního práva. Potřeba volební reformy vyvstala v důsledku ohlasů na revoluci v Rusku (1905) a tlaku rakouské sociální demokracie. Fakticky byla volební reforma uvedena v život až v roce 1907 Beckovou vládou. Gautsch v průběhu jednání rezignoval na post premiéra na začátku května 1906 a znovu převzal funkci prezidenta Nejvyššího účetního dvora (1906–1911).[11] Potřetí byl do funkce předsedy vlády povolán v červnu 1911 po nepokojích ve Vídni a pádu kabinetu Richarda Bienertha, ve funkci setrval jen do listopadu téhož roku.[12][13]

V posledních letech monarchie zůstal aktivní ve veřejném životě především jako kurátor Tereziánské akademie, tento post zastával do roku 1918, kromě toho zastával čestné funkce v několika dalších institucích. Majetkem Tereziánské akademie byl mimo jiné zámek v Novém Jičíně, kde Gautsch často pobýval během honů.[14] Roku 1895 byl jmenován čestným občanem Šenova u Nového Jičína.[15]

Zemřel 20. dubna 1918 ve věku 67 let, pochován byl v rodové hrobce na hřbitově v Bad Vöslau.[16]

Tituly a ocenění

[editovat | editovat zdroj]

Od narození užíval prostý šlechtický titul s predikátem von Frankenthurn, který rodina získala v roce 1821.[17] Ve funkci ministra školství obdržel v roce 1886 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.[18] V roce 1890 byl povýšen do stavu svobodných pánů (povýšení proběhlo osobním dopisem císaře Františka Josefa 28. prosince 1889, formality spojené s vydáním příslušného diplomu a polepšení erb byly dokončeny 20. března 1890).[19] Díky svému dlouholetému působení ve vysokých funkcích získal řadu vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí. Jako vedoucí představitel prestižních vzdělávacích institucí obdržel čestný doktorát na třech univerzitách (Krakov, Lvov, Innsbruck).[20] V roce 1895 byl jmenován doživotním členem Panské sněmovny.[21]

Rakousko-Uhersko

[editovat | editovat zdroj]

Zahraničí

[editovat | editovat zdroj]

Oženil se 12. září 1876 s Helenou Schlumbergerovou von Goldeck (1854–1909), dcerou vídeňského velkoobchodníka Roberta Schlumbergera.[22] Z manželství se narodily tři děti.[23]

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu
  3. Ottův slovník naučný, díl IX.; Praha, 1895 (reprint 1998); s. 963 ISBN 80-7203-137-6, ISBN 80-7185-106-X
  4. Paul Gautsch von Frankenthurn in: Encyclopedia Britannica dostupné online
  5. Paul Gautsch von Frankenthurn in: Biografický slovník českých zemí dostupné online
  6. Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1884; Vídeň, 1883; s. 147 dostupné online
  7. KRÁLOVÁ, Hana: Ve službě monarchii. Rakouská a rakousko-uherská zahraniční služba v 19. století; Praha, 2012; s. 111–113 ISBN 978-80-86781-18-1
  8. Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1886; Vídeň, 1885; s. 86 dostupné online
  9. URBAN, Otto: Česká společnost 1848–1918; Praha, 1982; s. 467–468
  10. ''Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1901; Vídeň, 1900; s. 366 dostupné online
  11. Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1909; Vídeň, 1908; s. 433 dostupné online
  12. Přehled představitelů státní správy v Rakousku na webu worldstatesmen.org dostupné online
  13. URBAN, Otto: Česká společnost 1848–1918; Praha, 1982; s. 549
  14. S.R.O, Atlas Česka. Žerotínský zámek v Novém Jičíně - AtlasCeska.cz. Atlas Česka [online]. 2008-09-23 [cit. 2024-12-13]. Dostupné online.
  15. Digitální archiv ZA v Opavě. digi.archives.cz [online]. [cit. 2024-12-13]. Dostupné online.
  16. Historie hřbitova v Bad Vöslau dostupné online
  17. Rodina Gautsch von Frankenthurn na webu novanobilitas.eu dostupné online
  18. Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1887; Vídeň, 1886; s. 285 dostupné online
  19. Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1893; Gotha, 1893; s. 255–256 dostupné online
  20. Přehled řádů a vyznamenání Paula Gautsche in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1918; Vídeň, 1918; s. 575 dostupné online
  21. Paul Gautsch von Frankenthurn na webu Rakouského parlamentu dostupné online
  22. Matriční záznam o sňatku
  23. Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1911; Gotha, 1910; s. 264–265 dostupné online
  24. VYSKOČIL, Aleš: Slovník představitelů politické správy na Moravě v letech 1850–1918; Historický ústav Akademie věd České republiky Praha, 2011; s. 147
  25. Rudolf Klein von Wisenberg na webu Encyklopedie Brna dostupné online
  26. Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1917; Vídeň, 1917; s. 44 dostupné online
  27. Rodokmen Festeticsů dostupné online
  28. Almanach českých šlechtických rodů 2024; Praha, 2023; s. 399 ISBN 978-80-85955-53-8

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Předseda vlády Předlitavska
Předchůdce:
Kazimír Badeni
30. listopad 1897–5. březen 1898
Paul Gautsch
Nástupce:
Franz Thun und Hohenstein
Předseda vlády Předlitavska
Předchůdce:
Ernest von Koerber
31. prosinec 1904 - 2. květen 1906
Paul Gautsch
Nástupce:
Konrad Hohenlohe-Waldenburg-Schillingsfürst
Předseda vlády Předlitavska
Předchůdce:
Richard von Bienerth-Schmerling
28. červen 1911 - 3. listopad 1911
Paul Gautsch
Nástupce:
Karl Stürgkh