Heinrich von Pitreich
Heinrich von Pitreich | |
---|---|
Heinrich von Pitreich, cca r. 1902 | |
ministr války Rakouska-Uherska | |
Ve funkci: 17. prosince 1902 – 24. října 1906 | |
Předchůdce | Edmund von Krieghammer |
Nástupce | Franz Xaver von Schönaich |
Vojenská služba | |
Služba | Rakousko-Uhersko |
Hodnost | generál pěchoty (1908), polní zbrojmistr (1904), polní podmaršál (1895), generálmajor (1891) |
Narození | 10. listopadu 1841 Lublaň Rakouské císařství |
Úmrtí | 13. ledna 1920 Vídeň Rakousko |
Titul | svobodný pán (1909) |
Rodiče | Vinzenz Ritter von Pitreich |
Děti | Hugo Freiherr von Pitreich Maximilian Freiherr von Pitreich |
Příbuzní | Anton von Pitreich (sourozenec) |
Alma mater | Ženij. akad. Louka u Znojma |
Profese | politik |
Ocenění | rytíř velkokříže Řádu sv. Štěpána Uherského Vojenský záslužný kříž Vojenská záslužná medaile Řád železné koruny 2. třídy velkokříž Císařského řádu Leopoldova … více na Wikidatech |
Commons | Heinrich von Pitreich |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Heinrich Martin svobodný pán von Pitreich (10. listopadu 1841 Lublaň – 13. ledna 1920 Vídeň) byl rakousko-uherský generál. V c. k. armádě sloužil od roku 1860 u ženistů, několik let strávil na Moravě a později se uplatnil jako důstojník generálního štábu. V letech 1902–1906 zastával funkci ministra války Rakouska-Uherska a v roce 1904 dosáhl hodnosti polního zbrojmistra. Po sporech s uherskou opozicí byl z funkce ministra odvolán vlivem následníka trůnu Františka Ferdinanda d'Este a v roce 1907 byl penzionován. V roce 1909 získal titul barona.
Biografie
[editovat | editovat zdroj]Pocházel z rakouské úřednické rodiny povýšené v roce 1769 do šlechtického stavu, narodil se jako druhorozený syn právníka a soudce Vinzenze Pitreicha (1798–1869). V letech 1856–1859 studoval na ženijní akademii v bývalém Louckém klášteru u Znojma a v hodnosti poručíka byl v roce 1860 zařazen k 1. ženijnímu pluku. Poté sloužil mimo jiné v Krakově a Lvově. Mezitím si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegschule) ve Vídni a jako nadporučík byl zařazen do sboru důstojníků generálního štábu (1866). Vystřídal další službu v Olomouci a Brně a jako kapitán (1871) byl přidělen přímo ke generálnímu štábu, kde od roku 1876 působil u operačního oddělení. Postupoval v hodnostech (major 1878, podplukovník 1882) a od roku 1883 vedl 5. oddělení na říšském ministerstvu války.[1] Roku 1885 dosáhl hodnosti plukovníka byl přeložen k pěšímu pluku č. 72 do Prešpurku, od roku 1889 byl jeho velitelem.[2] V letech 1890–1895 vedl prezidiální kancelář na ministerstvu války a mezitím byl v roce 1891 povýšen na generálmajora.[3] V roce 1895 dosáhl hodnosti polního podmaršála a převzal velení 24. divize v Přemyšlu.[4] Od roku 1896 působil ve funkci zástupce náčelníka generálního štábu Friedricha von Beck-Rzikowského.[5] Na této pozici vypracoval nové metody pro manévry jízdních vojsk a napsal návrh pravidel pro výcvik pěchoty.[6][7]
Ministr války
[editovat | editovat zdroj]Od 17. prosince 1902 do 24. října 1906 zastával post ministra války Rakouska-Uherska (jedno ze tří společných ministerstev Rakouska-Uherska, zřízených po rakousko-uherském vyrovnání).[8][9] V roce 1904 dosáhl v armádě druhé nejvyšší hodnosti polního zbrojmistra.[10] Za jeho úřadování v čele resortu byly do výzbroje armády zavedeny kulomety a nová děla. Zasloužil se i o reformu vojenských soudů, v roce 1903 prosadil nový řád pro výcvik důstojníků. Důstojníkům nařídil také znalost národního jazyka podle místa působení. Snažil se o revizi dohody o kontingentech rekrutů z roku 1868, čímž ovšem proti sobě vyvolal ostrou opozici v Uhersku. Uherský parlament dlouhodobě požadoval rozdělení c. k. armády na rakouskou a uherskou část, což zamítl císař František Josef I., Pitreich byl ale ochoten přistoupit na uznání maďarštiny jako úředního jazyka u uherských jednotek. Jeho ochota k ústupkům ho následně stála podporu následníka trůnu Františka Ferdinanda d'Este. Roku 1906 se o Pitreichovi uvažovalo jako o možném náčelníkovi generálního štábu armády, ale post nakonec získal Conrad von Hötzendorf vlivem Františka Ferdinanda. Následníkovým přičiněním musel nakonec odstoupit i Pitreich, na funkci ministra rezignoval koncem října 1906.[6][11] K datu 1. května 1907 byl v armádě penzionován,[12] V roce 1908 obdržel čestnou hodnost generála pěchoty.
Po odchodu do výslužby žil v soukromí a začal pracovat na svých pamětech. Vydal tři knihy z oboru vojenské teorie a publikoval také řadu článků v Neue Freie Presse. Zemřel ve Vídni v roce 1920 ve věku 78 let a byl pohřben na Centrálním hřbitově ve Vídni.
Tituly a ocenění
[editovat | editovat zdroj]Od narození užíval šlechtický titul rytíř (Ritter von Pitreich). Při uvedení do funkce ministra války obdržel zároveň titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence (1902).[13] Od roku 1903 byl čestným majitelem pěšího pluku č. 63 (Das k.u.k. Infanterieregiment Freiherr von Pitreich Nr. 63).[7][14][15] Během vojenské služby obdržel řadu vyznamenání, jako ministr války získal ocenění i od zahraničních hlav států.[16] V roce 1909 byl povýšen do stavu svobodných pánů (Freiherr von Pitreich).[17]
Rakousko-Uhersko
[editovat | editovat zdroj]- velkokříž Řádu sv. Štěpána
- velkokříž Leopoldova řádu
- Řád železné koruny II. třídy
- Vojenský záslužný kříž
- Vojenská záslužná medaile
- Vojenský jubilejní kříž
Zahraničí
[editovat | editovat zdroj]- Řád sv. Anny I. třídy (Rusko)
- Řád červené orlice I. třídy (Německo)
- Řád pruské koruny I. třídy (Německo)
- velkokříž Řádu Karla III. (Španělsko)
- velkokříž Řádu rumunské koruny (Rumunsko)
- velkokříž Řádu italské koruny (Itálie)
- velkokříž Řádu Spasitele (Řecko)
- velkokříž Řádu Albrechtova (Sasko)
- velkodůstojník Řádu rumunské hvězdy (Rumunsko)
- komandér Řádu čestné legie (Francie)
- komandér Danebrožského řádu (Dánsko)
- rytíř Řádu meče (Švédsko)
Rodina
[editovat | editovat zdroj]V roce 1871 se ve Vídni oženil s Helenou von Dessary (1843–1907), z manželství se narodily tři děti.[18] Starší syn Hugo (1875–1915) padl jako podplukovník za první světové války na východní frontě. Mladší syn Maximilian (1877–1945) dosáhl v c. k. armádě hodnosti plukovníka, poté byl důstojníkem rakouské armády a nakonec za druhé světové války sloužil u wehrmachtu.
Heinrichův starší bratr Anton von Pitreich (1838–1907) byl rakousko-uherským generálem a v letech 1898–1903 prezidentem Nejvyššího vojenského soudního dvora. Nejmladší z bratrů August von Pitreich (1855–1934) byl právníkem a prezidentem zemského soudu ve Štýrském Hradci. Také jejich potomci sloužili v armádě, Antonův syn Anton von Pitreich mladší (1870–1939) byl rakousko-uherským generálmajorem (1918), Augustův syn August von Pitreich (1891–1960) dosáhl hodnosti generálmajora v rakouské armádě a za druhé světové války byl jako štábní důstojník wehrmachtu přidělen k úřadu říšského protektora v Praze.[6][19]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus für 1886; Vídeň, 1885; s. 124, 135 dostupné online
- ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus für 1889; Vídeň, 1888; s. 131, 157 dostupné online
- ↑ Anhang zum Schematismus für das k.u.k. Heer für 1891; Vídeň, 1891; s. 44 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königlchie Heer für 1896; Vídeň, 1895; s. 105, 128 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1899; Vídeň, 1898; s. 103, 153 dostupné online
- ↑ a b c Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 8. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Pitreich, Heinrich Frh. von (1841-1920), Feldzeugmeister, s. 105. (německy)
- ↑ a b Meyers Großes Konversations-Lexikon [online]. zeno.org [cit. 2013-05-28]. Dostupné online. (německy)
- ↑ kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 583–584.
- ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1903; Vídeň, 1903; s. 262 dostupné online
- ↑ Seznam generálů rakousko-uherské armády 1890–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ SKŘIVAN, Aleš: Císařská politika. Rakousko-Uhersko a Německo v evropské politice 1906–1914; Praha, 2022; s. 13–14 ISBN 978-80-278-0059-9
- ↑ Služební postup Heinricha Pitreicha in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 139 dostupné online
- ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1903; Vídeň, 1903; s. 218 dostupné online
- ↑ Pěší pluk č. 63 na webu valka.cz dostupné online
- ↑ Pěší pluk č. 63 in: Schematismus für das k.u.k. Heer für 1914; Vídeň, 1914; s. 504 dostupné online
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání Heinricha Pitreicha in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1905; Vídeň, 1905; s. 267 dostupné online
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1911; Gotha, 1911; s. 698–699 dostupné online
- ↑ Rodina Pitreich in: Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1921; Gotha, 1921; s. 701 dostupné online
- ↑ Rodina Pitreichů na webu Rakouského státního archivu dostupné online
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Heinrich von Pitreich in: Deutsche Biographie
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Heinrich von Pitreich na Wikimedia Commons
- Ministři války Rakouska-Uherska
- Rakousko-uherští generálové
- Rakousko-uherští politici německé národnosti
- Rakouští šlechtici
- Rakouští úředníci
- Rakouští spisovatelé
- Tajní radové
- Nositelé Královského řádu svatého Štěpána
- Nositelé Řádu Leopoldova
- Nositelé Řádu železné koruny
- Nositelé Vojenského záslužného kříže (Rakousko)
- Nositelé Vojenské záslužné medaile (Rakousko)
- Nositelé Vojenského jubilejního kříže
- Nositelé Řádu svaté Anny
- Nositelé Řádu červené orlice
- Nositelé Řádu koruny (Prusko)
- Nositelé Řádu italské koruny
- Nositelé Řádu rumunské koruny
- Nositelé Řádu rumunské hvězdy
- Nositelé Řádu Spasitele
- Nositelé Řádu Dannebrog
- Nositelé Řádu Karla III.
- Nositelé Řádu meče
- Nositelé Řádu Albrechtova
- Komandéři Řádu čestné legie
- Narození 10. listopadu
- Narození v roce 1841
- Narození v Lublani
- Úmrtí 13. ledna
- Úmrtí v roce 1920
- Úmrtí ve Vídni
- Pohřbení na vídeňském centrálním hřbitově