Přeskočit na obsah

Rudolf von Merkl

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Rudolf von Merkl
Ministr války Rakouska-Uherska
Ve funkci:
24. července 1893 – 23. září 1893
PředchůdceFerdinand von Bauer
NástupceEdmund von Krieghammer
První sekční šéf na ministerstvu války
Ve funkci:
1885 – 1899
PředchůdceAnton Szveteney de Nagy-Ohay
NástupceFranz Xaver von Schönaich
Vojenská služba
SlužbaRakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnostgenerál pěchoty 1908, polní zbrojmistr (1893), polní podmaršál 1885, generálmajor 1880
Narození28. března 1831
Vídeň
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí22. ledna 1911 (ve věku 79 let)
Vídeň
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
TitulHodnostní korunka náležící titulu svobodný pán svobodný pán (1892)
Profesestátní úředník a důstojník
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rudolf svobodný pán von Merkl (28. března 1831 Vídeň – 22. ledna 1911 Vídeň) byl rakousko-uherský generál. V c. k. armádě sloužil od roku 1849 a jako štábní důstojník se zúčastnil několika válečných tažení. V letech 1885–1899 zastával funkci prvního sekčního šéfa na ministerstvu války a v roce 1893 byl provizorně ministrem války Rakouska-Uherska. V roce 1892 získal titul barona a v roce 1893 byl povýšen do hodnosti polního zbrojmistra.

Biografie

[editovat | editovat zdroj]

Do rakouské armády vstoupil jako dobrovolník v revolučním roce 1849 a v roce 1851 byl povýšen na poručíka. Krátce sloužil u armádních jednotek c. k. námořnictva v severní Itálii a v roce 1854 byl jako nadporučík přeložen k Dunajské flotile. Mezitím si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegsschule) ve Vídni (1853–1855)[1][2] a po jejím absolvování byl zařazen do sboru důstojníků generálního štábu. Působil mimo jiné v historické sekci generálního štábu[3] V roce 1859 byl povýšen na kapitána a jako důstojník generálního štábu byl se zapojil do války se Sardinií, po boku císaře Františka Josefa byl účastníkem prohrané bitvy u Solferina. Po válce byl přeložen k Vojenskému geografickému institutu[4] Jako major a štábní důstojník byl účastníkem prusko-rakouské války, poté byl přidělen ke kartografickému oddělení v Záhřebu.[5] V roce 1875 dosáhl hodnosti plukovníka a stal se ředitelem 5. oddělení na ministerstvu války.[6]

K datu 1. listopadu 1880 byl povýšen do hodnosti generálmajora a převzel velení 5. pěchotní brigády v Linzi.[7] V roce 1883 byl povolán do Vídně na ministerstvo války do pozice druhého sekčního šéfa.[8][9][10] Ke dni 1. listopadu 1885 získal hodnost polního podmaršála[11][12][13] Od roku 1885 působil na ministerstvu války jako pvní sekční šéf.[14]

Od 24. července 1893 do 23. září 1893 zastával post ministra války Rakouska-Uherska (jedno ze tří společných ministerstev Rakouska-Uherska, zřízených po rakousko-uherském vyrovnání). Působil jako provizorně pověřený šéf rezortu ve funkci sekčního šéfa ministerstva.[15] Ministerstvo vedl od náhlé smrti Ferdinanda von Bauera do nástupu nového řádného ministra.[13] Poté nadále působil na pozici prvního sekčního šéfa na ministerstvu války. K datu 1. května 1893 byl povýšen do hodnosti polního zbrojmistra[16] Ke dni 1. května 1899 byl penzionován, později ale ještě získal hodnost generála pěchoty (1908).[17]

Zemřel ve Vídni 22. ledna 1911 ve věku nedožitých osmdesáti let[18] a byl pohřben na hřbitově v Hietzingu.[19]

Byl dvakrát ženatý. Jeho první manželkou byla Emilie, rozená Rodemannová (1841–1894). Jako vdovec se v roce 1900 podruhé oženil s Ernestinou Kettlewellovou, rozenou Sternovou (1862–1932). Obě manželství zůstala bez potomstva.

Tituly a ocenění

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1883 byl povýšen do šlechtického stavu s titulem rytíř. Ve funkci prvního sekčního šéfa na ministerstvu války obdržel v roce 1889 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.[20] V roce 1892 byl povýšen do stavu svobodných pánů (diplom vystaven k datu 27. února 1892).[21] Za vojenské zásluhy byl nositelem několika vyznamenání, jako dlouholetý vysoký úředník ministerstva války získal několik ocenění i od zahraničních panovníků.[22] Od roku 1890 byl čestným majitelem 55. pěšího pluku dislokovaného ve Lvově.[23]

Rakousko-Uhersko

[editovat | editovat zdroj]

Zahraničí

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Die K.und K. Kriegsschule 1852–1902; Vídeň, 1903; s. 45 dostupné online
  2. ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1856; Vídeň, 1856; s. 744 dostupné online
  3. ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1859; Vídeň, 1859; s. 404 dostupné online
  4. ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1863; Vídeň, 1863; s. 134 dostupné online
  5. ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1867; Vídeň 1867; s. 166 dostupné online
  6. ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus 1876; Vídeň, 1875; s. 76 dostupné online
  7. ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus 1881; Vídeň, 1880; s. 123 dostupné online
  8. ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus 1883; Vídeň, 1883; s. 75 dostupné online
  9. ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1884; Vídeň, 1884; s. 23 dostupné online
  10. ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus 1885; Vídeň, 1884; s. 75 dostupné online
  11. ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus 1886, Vídeň, 1885; s. 77 dostupné online
  12. ↑ Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 6. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Merkl, Rudolf Frh. von (1831-1911), Feldzeugmeister, s. 231. (německy) 
  13. ↑ a b Meyers Großes Konversations-Lexikon [online]. zeno.org [cit. 2013-05-27]. Dostupné online. (německy) 
  14. ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1886; Vídeň, 1886; s. 45dostupné online
  15. ↑ kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 583–584. 
  16. ↑ Přehled generálů rakousko-uherské armády 1890–1916 na webu austro-hungarian army dostupné online
  17. ↑ Služební postup Rudolfa Merkla in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 118 dostupné online
  18. ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1912; Gotha, 1912; s. 962 dostupné online
  19. ↑ Seznam pohřbených na hřbitově v Hietzingu dostupné online
  20. ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1891; Vídeň, 1890; s. 248 dostupné online
  21. ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1893; Gotha, 1893; s. 589 dostupné online
  22. ↑ Přehled řádů a vyznamenání Rudolfa Merkla in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1899; Vídeň, 1899; s. 252 dostupné online
  23. ↑ Přehled majitelů pěšího pluku č. 55 in: Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1914; Vídeň, 1914; s. 488 dostupné online
Ministři války Rakouska-Uherska

von John (1867–1868) • von Kuhnenfeld (1868–1874) • von Koller (1874–1876) • von Bylandt-Rheidt (1876–1888) • von Bauer (1888–1893) • von Merkl (1893) • von Krieghammer (1893–1902) • von Pitreich (1902–1906) • von Schönaich (1906–1911) • von Auffenberg (1911–1912) • von Krobatin (1912–1917) • von Steinstätten (1917–1918)

Státní vlajky Rakouska-Uherska
Státní vlajky Rakouska-Uherska
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Rudolf_von_Merkl&oldid=24627277“