Alexander von Krobatin
Alexander von Krobatin | |
---|---|
Alexander von Krobatin na snímku z r. 1914 | |
Ministr války Rakouska-Uherska | |
Ve funkci: 9. prosince 1912 – 10. dubna 1917 | |
Předchůdce | Moritz von Auffenberg |
Nástupce | Rudolf Stöger-Steiner von Steinstätten |
Velitel 10. armády na italské frontě | |
Ve funkci: 8. dubna 1917 – 3. listopadu 1918 | |
Předchůdce | Karl Scotti |
Nástupce | funkce zanikla |
Vojenská služba | |
Služba | Rakousko-Uhersko |
Hodnost | polní maršál (1917), generálplukovník (1916), polní zbrojmistr (1910), polní podmaršál (1905), generálmajor (1904) |
Narození | 12. září 1849 Olomouc Rakouské císařství |
Úmrtí | 28. září 1933 (ve věku 84 let), 28. prosince 1933 (ve věku 84 let) nebo 27. prosince 1933 (ve věku 84 let) Vídeň Rakousko |
Titul | svobodný pán (1915) |
Alma mater | Voj. akademie Hranice VŠ technická Vídeň |
Profese | pedagog, politik a voják |
Ocenění | rytíř velkokříže Řádu svatého Řehoře Velikého (1914) čestný doktor Technické univerzity Vídeň Řád železné koruny rytíř velkokříže Řádu sv. Štěpána Uherského Královský uherský řád sv. Štěpána |
Commons | Alexander von Krobatin |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Alexander svobodný pán von Krobatin (12. září 1849 Olomouc – 27. prosince 1933 Vídeň), byl rakousko-uherský generál, vojenský pedagog a politik. V c. k. armádě sloužil od roku 1869, uplatnil se jako štábní důstojník a pedagog na několika vojenských školách. Řadu let byl vysokým úředníkem na ministerstvu války a postupoval v hodnostech. V letech 1912–1917 byl ministrem války Rakouska-Uherska. Za první světové války rezignoval na funkci ministra a jako vojevůdce byl odeslán na italskou frontu. V roce 1917 dosáhl nejvyšší vojenské hodnosti polního maršála. Po rozpadu monarchie byl penzionován a dožil v soukromí ve Vídni.
Biografie
[editovat | editovat zdroj]Pocházel z rodiny slovinského původu, narodil se v Olomouci jako mladší syn c. k. podplukovníka Georga Krobatina (1807–1875; původní příjmení Hrovatin).[1] První vojenskou průpravu získal na kadetní škole v Mariboru, poté v roce 1869 absolvoval Jezdeckou akademii v Hranicích. Vyřazen byl v hodnosti poručíka a vojenskou službu zahájil ve Vídni. V letech 1871–1873 také absolvoval vyšší dělostřelecký kurz a v letech 1874–1876 i kurz technické chemie na Vídeňské vysoké škole technické. V letech 1877–1882 vyučoval v hodnosti nadporučíka (1873) a kapitána (1879) Technické vojenské akademii, byl také autorem několik učebnic chemie pro potřeby armády. V roce 1889 získal hodnost majora a stal se velitelem Dělostřelecké kadetní školy ve Vídni.[2] Roku 1895 byl povýšen na plukovníka a stal se velitelem 1. dělostřeleckého pluku v Krakově.[3] Koncem října roku 1896 byl jmenován přednostou 7. odboru říšského ministerstva války a tuto funkci zastával do roku 1904, mezitím byl povýšen do hodnosti generálmajora (1900).[4][5] V letech 1904–1912 zastával na ministerstvu války vysoký post sekčního šéfa a dále postupoval v hodnostech (polní podmaršál 1905, polní zbrojmistr 1910).[6]
Ministr války
[editovat | editovat zdroj]Od 9. prosince 1912 do 10. dubna 1917 zastával post ministra války Rakouska-Uherska (jedno ze tří společných ministerstev Rakouska-Uherska, zřízených po rakousko-uherském vyrovnání).[7] Jeho jmenování do funkce bylo vnímáno jako posun v prosazování tvrdšího kurzu zahraniční politiky Rakouska-Uherska, jehož hlavními představiteli byli náčelník generálního štábu Franz Conrad von Hötzendorf a následník trůnu František Ferdinand d'Este.[8] Ve funkci se zasloužil o nasazení rychlopalných děl do výzbroje armády a dokončil zavádění těžkých minometů o ráži 305 mm, které objednal pro armádu již předchozí ministr Moritz von Auffenberg.[4] Po sarajevském atentátu byl jedním z těch, kteří volali po okamžité odvetě vůči Srbsku.[9] Zasloužil se pak o provedení rychlé mobilizace a prvotního nástupu vojsk na bojiště.[10] Během válečných let měl pak na starosti především zásobování armád na několika frontách. K zásadnímu obratu došlo v roce 1916 vstupem Rumunska do války na straně Trojdohody a Rakousko-Uhersko tím ztratilo předního dodavatele obilí. Krobatin se následně snažil prosadit absolutní vojenskou kontrolu nad obchodem s potravinami, s tímto návrhem ale narazil v ministerské radě. K datu 26. února 1916 jako jeden z prvních obdržel nově zřízenou hodnost generálplukovníka. Po nástupu Karla I. a odvolání náčelníka generálního štábu Conrada zůstal v nejužším vedení monarchie v izolaci se svými militantními postoji a v dubnu 1917 na vlastní žádost opustil funkci ministra války.
K datu 8. dubna 1917 byl jmenován velitelem 10. armády na italské frontě. V říjnu 1917 se zde zapojil do těžkých bitev s Italy a vynikl účastí v bitvě u Caporetta. K datu 5. listopadu 1917 dosáhl nejvyšší možné hodnosti polního maršála. Ještě v červnu 1918 podnikl poslední pokus o rakousko-uherskou ofenzívu na italské frontě.[4] V závěru války byl k datu 1. prosince 1918 penzionován[11] a od té doby žil v soukromí ve Vídni.
Tituly a ocenění
[editovat | editovat zdroj]V roce 1881 byl spolu se svými sourozenci povýšen do šlechtického stavu, v čemž byly zohledněny zásluhy jejich zemřelého otce. Jako sekční šéf na ministerstvu války obdržel v roce 1910 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.[12] Od roku 1911 byl čestným majitelem 14. dělostřeleckého pluku dislokovaného v Innsbrucku.[13] V roce 1915 byl povýšen do stavu svobodných pánů[14] a v roce 1917 se stal doživotním členem Panské sněmovny. Během své vojenské kariéry obdržel řadu vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.[15]
Rakousko-Uhersko
[editovat | editovat zdroj]- Vojenský záslužný kříž III. třídy (1885)
- Řád železné koruny III. třídy (1895)
- Jubilejní pamětní medaile (1898)
- rytířský kříž Leopoldova řádu (1903)
- Řád železné koruny II. třídy (1904)
- komandérský kříž Leopoldova řádu (1908)
- Vojenský jubilejní kříž (1908)
- velkokříž Leopoldova řádu (1913)
- Vojenský záslužný kříž I. třídy s válečnou dekorací (1915)
- velkokříž Královského uherského řádu svatého Štěpána (1916)
- Vyznamenání za zásluhy o Červený kříž s válečnou dekorací (1916)
- Vojenská záslužná medaile s válečnou dekorací (1917)
Zahraničí
[editovat | editovat zdroj]- Řád lva a slunce III. třídy (Persie, 1899)
- Vojenský záslužný kříž (Španělsko, 1900)
- Řád lva a slunce II. třídy (Persie, 1902)
- Řád rumunské hvězdy (Rumunsko, 1904)
- velkokříž Řádu za vojenské zásluhy (Bulharsko, 1905)
- Řád pruské koruny I. třídy (Německo, 1907)
- Řád svaté Anny I. třídy (Rusko, 1908)
- Řád červené orlice I. třídy (Německo, 1909)
- velkokříž Řádu Albrechtova (Sasko, 1914)
- velkokříž Řádu svatého Řehoře Velikého (Papežský stát, 1914)
- Řád bílého slona I. třídy (Thajsko, 1914)
- Železný kříž II. třídy (Německo, 1914
- Železný kříž I. třídy (Německo, 1914)
- Záslužný řád bavorské koruny (Bavorsko, 1915)
- velkokříž Řádu württemberské koruny (Württembersko, 1915)
- Řád Osmanie II. třídy (Osmanská říše, 1915)
- velkokříž Řádu sv. Alexandra (Bulharsko, 1916)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Rodina Georga Hrovatina na webu geni.com dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1892; Vídeň, 1892; s. 702, 892 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1896; Vídeň, 1896; s. 142, 722 dostupné online
- ↑ a b c Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 4. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Krobatin, Alexander Frh. von (1849-1933), Feldmarschall, s. 285. (německy)
- ↑ 'Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1903; Vídeň, 1902; s. 98, 156 dostupné online
- ↑ Generale und Oberste des k.u.k. Heeres 1912; Vídeň, 1912; s. 2 dostupné online
- ↑ kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 583–584.
- ↑ SKŘIVAN, Aleš: Císařská politika. Rakousko-Uhersko a Německo v evropské politice 1906–1914; Praha, 2022; s. 360 ISBN 978-80-278-0059-9
- ↑ CLARK, Christopher: Náměsíčníci. Jak Evropa v roce 1914 dospěla k válce; Praha, 2019; s. 402, 404 ISBN 978-80-906242-7-6
- ↑ Alexander von Krobatin na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Služební postup Alexandra Krobatina in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918, Vídeň, 2007; s. 96dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1911; Vídeň, 1911; s. 242 dostupné online
- ↑ Schematismus für das k.u.k. Heer für 1914; Vídeň, 1914; s. 848 dostupné online
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1921; Gotha, 1921; s. 481 dostupné online
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání Alexandra Krobatina in: STEINER, Jörg, C: Schematismus der Generale und Obersten der k.u.k. Armee 1918; Vídeň, 1992; s. 9 dostupné online
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- BALLA, Tibor: A Nagy Háború osztrák-magyar tábornokai; Národní kulturní fond, Budapešť, 2010; s. 203–205 (heslo Alexander Krobatin) ISBN 978-963-446-585-0 dostupné online (maďarsky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Alexander von Krobatin na webu rakouského parlamentu
- Alexander von Krobatin na webu Muzea v Hranicích na Moravě
- Alexander von Krobatin na webu valka.cz
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Alexander von Krobatin na Wikimedia Commons
- Narození v roce 1849
- Narození v Olomouci
- Úmrtí v roce 1933
- Absolventi Technické univerzity Vídeň
- Rakouští pedagogové
- Ministři války Rakouska-Uherska
- Rakousko-uherští generálové
- Rakousko-uherské osobnosti první světové války
- Rakousko-uherští politici německé národnosti
- Rakousko-uherští válečníci
- Tajní radové
- Členové Panské sněmovny
- Rakouští šlechtici
- Rakouští spisovatelé
- Nositelé Královského řádu svatého Štěpána
- Nositelé Řádu Leopoldova
- Nositelé Řádu železné koruny
- Nositelé Vojenského záslužného kříže (Rakousko)
- Nositelé Vojenské záslužné medaile (Rakousko)
- Nositelé Vojenského jubilejního kříže
- Nositelé Řádu červené orlice
- Nositelé Řádu koruny (Prusko)
- Nositelé Železného kříže
- Nositelé Řádu slunce a lva
- Nositelé Řádu bílého slona
- Nositelé Řádu svaté Anny
- Nositelé Řádu Albrechtova
- Nositelé Řádu württemberské koruny
- Nositelé Záslužného řádu bavorské koruny
- Nositelé Řádu rumunské hvězdy
- Nositelé Řádu svatého Alexandra
- Nositelé Řádu Osmanie
- Nositelé Řádu svatého Řehoře Velikého
- Úmrtí 27. prosince
- Narození 12. září
- Úmrtí 28. září
- Držitelé čestných doktorátů Technické univerzity Vídeň