Heinrich Lammasch

Dr. iur Heinrich Lammasch
Dr. iur Heinrich Lammasch
Předseda vlády Předlitavska
	Ve funkci:; 25. října 1918 – 30. října 1918
Předchůdce	Max Hussarek von Heinlein
Nástupce	–
Narození	21. května 1853; Seitenstetten
Úmrtí	6. ledna 1920 (ve věku 66 let); Salcburk
Místo pohřbení	Bad Ischl Friedhof
Alma mater	Vídeňská univerzita
Profese	profesor, politik, docent a pedagog
Commons	Heinrich Lammasch
	Seznam děl: SKČR \| Knihovny.cz
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Heinrich Lammasch (21. května 1853 Seitenstetten – 6. ledna 1920 Salcburk) byl rakouský právník a politik. Patřil mezi hlavní zastánce rakouské neutrality. Byl také posledním předlitavským ministerským předsedou Předlitavska před rozpadem Rakouska-Uherska (vláda Heinricha Lammasche).

Život

Narodil se do rodiny notáře Heinricha Lammasche st.

Pocházel z rodiny notáře, vystudoval práva na Vídeňské univerzitě, kde se stal roku 1882 profesorem trestního práva. Krátce působil i na univerzitě v Innsbrucku. V letech 1899–1907 se účastnil jako poradce Haagské mírové konference, která položila základní pravidla pro řešení mezinárodních konfliktů a stala významným bodem ve vývoji pacifismu. Lammasch byl zároveň poradcem následníka trůnu Františka Ferdinanda. Podílel se přípravě nového rakouského trestního zákoníku, který ale nakonec nebyl schválen.

V letech 1917–1918 vystupoval na půdě Říšské rady výrazně za uzavření míru s Trojdohodou. V dubnu 1918, po konzultaci s "Masarykovým vyslancem" E. Voskou, odmítl prezident Wilson jeho návrh, počítající se zachováním Habsburků na trůně.^[1] 27. října 1918 byl jmenován císařem ministerským předsedou, 30. října však on i jeho vláda předali moc do rukou vlády Německého Rakouska (Deutsch-Österreich), formálně byl zbaven úřadu až 11. listopadu v souvislosti s rezignací císaře.

V roce 1919 zastupoval Rakousko při podpisu mírové smlouvy v Saint-Germain-en-Laye, kde se zasazoval o neutrální charakter nové republiky. Byl autorem několika publikací z oblasti mezinárodního práva.

Mezi lety 1915 a 1919 byl Lammasch několikrát nominován na Nobelovu cenu míru.^[2]

Od roku 1886 byl ženatý s Leonore Gemeiner (1865–1957). Měli spolu dceru Margarethu (1891–1975).

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Heinrich Lammasch na německé Wikipedii.

↑ PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie, váz. kniha, 219 str., vydalo nakladatelství Paris Karviná ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím, 2019, ISBN 978-80-87173-47-3, str. 24-25, s. 71, s. 157, s. 169, 174
↑ MEHLIN, Hans. Nomination Archive. NobelPrize.org [online]. 2024-05-21 [cit. 2025-04-25]. Dostupné online. (anglicky)

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Heinrich Lammasch na Wikimedia Commons
Seznam členů Lammaschovy vlády^{[nedostupný zdroj]}

Předseda vlády Předlitavska
Předchůdce: Max Hussarek von Heinlein	1918 Heinrich Lammasch	Nástupce: Karl Renner jako rakouský kancléř

[1] PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie, váz. kniha, 219 str., vydalo nakladatelství Paris Karviná ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím, 2019, ISBN 978-80-87173-47-3, str. 24-25, s. 71, s. 157, s. 169, 174

[2] MEHLIN, Hans. Nomination Archive. NobelPrize.org [online]. 2024-05-21 [cit. 2025-04-25]. Dostupné online. (anglicky)

[1]

[2]

Vláda Heinricha Lammasche (1918)

Předseda vlády Předlitavska	Heinrich Lammasch (25. října 1918 – 11. listopadu 1918)

Ministři Předlitavska	Edmund von Gayer (vnitro) • Josef Redlich (finance) • Richard von Hampe (kult a vyučování) • Paul Vittorelli (spravedlnost) • Friedrich von Wieser (obchod) • Ernst Emanuel von Silva-Tarouca (zemědělství) • Friedrich Lehne (zeměbrana; správce) • Karl von Banhans (železnice) • Emil von Homann (veřejné práce) • Ignaz Seipel (sociální péče) • Ivan Horbaczewski (zdravotnictví) • Kazimierz Gałecki (haličské záležitosti)

Společní ministři Rakousko-Uherska	Gyula Andrássy (zahraniční věci) •→ Ludwig von Flotow (zahraniční věci) • Rudolf Stöger-Steiner von Steinstätten (válka) • Alexander Spitzmüller (finance) •→ Paul Kuh-Chrobak (finance)

Ministerští předsedové Předlitavska

Friedrich Ferdinand von Beust (1867) • Karel Vilém z Auerspergu (1867–1868) • Eduard Taaffe (1868–1870) • Ignaz von Plener (1870) • Leopold Hasner von Artha (1870) • Alfred Potocki (1870–1871) • Karl Sigmund von Hohenwart (1871) • Ludwig von Holzgethan (1871) • Adolf z Auerspergu (1871–1879) • Karl von Stremayr (1879) • Eduard Taaffe (1879–1893) • Alfred August z Windischgrätze (1893–1895) • Erich von Kielmansegg (1895) • Kazimír Felix Badeni (1895–1897) • Paul Gautsch (1897–1898) • František Antonín III. z Thun-Hohensteinu (1898–1899) • Manfred z Clary-Aldringenu (1899) • Heinrich von Wittek (1899–1900) • Ernest von Koerber (1900–1904) • Paul Gautsch (1904–1906) • Konrád z Hohenlohe-Waldenburg-Schillingsfürstu (1906) • Max Wladimir von Beck (1906–1908) • Richard von Bienerth-Schmerling (1908–1911) • Paul Gautsch (1911) • Karl von Stürgkh (1911–1916) • Ernest von Koerber (1916) • Jindřich z Clam-Martinic (1916–1917) • Ernst Seidler von Feuchtenegg (1917–1918) • Max Hussarek von Heinlein (1918) • Heinrich Lammasch (1918)