Arnošt Emanuel Silva-Tarouca

Arnošt Emanuel Silva-Tarouca
Arnošt Emanuel Silva-Tarouca
	Arnošt Emanuel hrabě Silva-Tarouca v roce 1895 jako čestný předseda Národopisné výstavy českoslovanské v Praze roku 1895
Ministr zemědělství Předlitavska
	Ve funkci:; 30. srpna 1917 – 30. října 1918
Panovník	Karel I.
Předchůdce	Moritz von Ertl
Nástupce	zánik monarchie
Poslanec Českého zemského sněmu
	Ve funkci:; 1892 – 1913
Panovník	František Josef I.
Poslanec Říšské rady
	Ve funkci:; 1891 – 1907
Panovník	František Josef I.
Člen Panské sněmovny
	Ve funkci:; 1907 – 1918
Panovník	František Josef I.
Stranická příslušnost
Členství	Strana konzervativního velkostatku
Narození	3. ledna 1860 ; Čechy pod Kosířem; Rakouské císařství
Úmrtí	15. srpna 1936 (ve věku 76 let) ; Schwaigern; Německá říše
Titul	hrabě (podle zákona z 10. prosince 1918 české republikánské zřízení šlechtické tituly neuznává)
Choť	(1885) Marie Antonie z Nostitz-Rienecku (1863–1934)
Rodiče	August Alexandr ze Silva-Tarouca (1818–1872) a Gisela Žofie ze Stolberg-Stolbergu (1824–1864)
Děti	Gisela Helena, provdaná z Lobkowicz (manžel Mořic Lobkowicz)
Příbuzní	bratr: František Josef ze Silva-Tarouca (1858–1936) ; vnuk: Josef Ferdinand Lobkowicz (1918–1946) ; vnučka: Marie Antonie Lobkowiczová, provd. Strachwitzová (1914–2003) ; vnučka: Marie Ida Lobkoviczová, provd. Czerninová (1917–2002) ; vnuk: František z Lobkovic (1927–1998) ; pravnuk: Michal Lobkowicz (* 1964)
Alma mater	Vídeňská univerzita; Karlo-Ferdin. univ.
Profese	botanik, politik, právník a dendrolog
Ocenění	Císařský rakouský řád Leopoldův
Commons	Arnošt Emanuel Silva-Tarouca
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Arnošt Emanuel hrabě Silva-Tarouca (někdy Sylva-Taroucca), v německojazyčných pramenech též Ernst Emanuel Graf von Silva-Tarouca (3. ledna 1860 Čechy pod Kosířem^[1] – 15. srpna 1936 Schwaigern), byl rakouský, respektive český šlechtic, právník, dendrolog a politik, rytíř řádu svatého Jiří. V letech 1917–1918 byl posledním ministrem zemědělství Předlitavska.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Původ[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako Arnošt Emanuel hrabě Silva-Tarouca, vévoda Tellez da Sylva, markýz ze Strévi a Saccabonello etc., do vlivné šlechtické rodiny Silva-Tarouců původem z Portugalska, jako třetí dítě vysokého státního úředníka Augusta Alexandra Silva-Tarouca (1818–1872) a jeho první manželky Isabely^[zdroj?] Stolberg-Stolberg (1824–1864). Po předčasné smrti jeho otce byl jeho poručníkem moravský šlechtic a politik Egbert Belcredi. Jeho bratrem byl Franz Josef Silva-Tarouca (1858–1936), státní úředník a politik.^[2]

Studium a veřejné aktivity[editovat | editovat zdroj]

Arnošt vystudoval gymnázium v Kalksburgu v Dolních Rakousích, práva studoval na univerzitě ve Vídni a Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze^[3] a pak působil krátce jako praktikant při českém místodržitelství v Praze. Vzděláním byl právník, ale jeho soukromý zájem směřoval k přírodě a krajině, dendrologii a botanice. Patřily mu Trmice, Řehlovice, Velké Žernoseky, Vrchnice a Průhonice. Průhonický zámek přestavěl ve stylu české renesance a v jeho okolí založil zámecký park Průhonice coby modelový krajinářsky řešený komplex. Ačkoliv neměl formální dendrologické vzdělání, dosáhl v tomto oboru značných znalostí a publikoval odborné knihy. Od roku 1908 byl prezidentem Dendrologické společnosti Rakousko-Uherska, jejímž byl spoluzakladatelem a významně ji podporoval. Byl také aktivní v katolických spolcích a od roku 1893 se podílel na organizování katolických sjezdů v Rakousku. Ještě v roce 1915 krátce zastával post viceprezidenta Katolického lidového svazu (Katholischer Volksbund für Österreich).^[2]

Stal se čestným předsedou Národopisné výstavy v Praze roku 1895. Na deset let zapůjčil Silva-taroucovský palác (dnes palác Savarin) k umístění sbírek Národopisného muzea českoslovanského.^[3]

Zemským a říšským poslancem[editovat | editovat zdroj]

Dlouhodobě byl aktivní i v politice. Ve volbách roku 1891 byl zvolen za poslance Říšské rady (celostátní zákonodárný sbor), kde reprezentoval velkostatkářskou kurii v Čechách. Mandát obhájil za velkostatkáře ve volbách roku 1897 a volbách roku 1901. Ve vídeňském parlamentu setrval do konce funkčního období sněmovny, tedy do roku 1907.^[4] V parlamentu byl členem Strany konzervativního velkostatku.^[2]

V letech 1892–1913 rovněž zasedal jako poslanec Českého zemského sněmu.^[2] Zde zasedal v kurii svěřeneckého velkostatku.^[3] Poprvé sem byl zvolen v doplňovací volbě 29. září 1892 za kurii velkostatkářskou (svěřenecké velkostatky).^[5] V roce 1907 byl povolán do Panské sněmovny (horní jmenovaná komora Říšské rady), kde setrval až do zániku Rakouska-Uherska.^[2]

Ministrem zemědělství Předlitavska[editovat | editovat zdroj]

Jeho politická kariéra vyvrcholila v posledních měsících monarchie, když se ve vládě Ernsta Seidlera 30. srpna 1917 stal ministrem zemědělství Předlitavska. Post si udržel i v následné vládě Maxe Hussarka a vládě Heinricha Lammasche. Funkci zastával až do 30. října 1918 a byl tak posledním šéfem tohoto rezortu v době existence monarchie.^[6] Ještě během roku 1918 se o něm dokonce uvažovalo jako o možném předsedovi vídeňské vlády.^[2]

Závěr života[editovat | editovat zdroj]

Ve dvacátých letech udržoval a zveleboval průhonický park, byl předsedou Československé dendrologické společnosti, publikoval své dendrologické a sadovnické zkušenosti (počátkem 20. let vydal obsáhlou příručku Kulturhandbücher für Gartenfreunde). Pro hospodářské potíže, způsobené I. pozemkovou reformou, jakož i z rodinných důvodů- neměl z tragické příčiny potomstvo, které by se bylo schopno o park a zámek starat- se rozhodl park a panství Průhonice prodat v roce 1927 československému státu.^[2]

Zemřel náhle 18. srpna roku 1936 na návštěvě u své dcery Anny, provdané hraběnky Neippergové, na zámku Schwaigern ve Württembersku, kde je také pochován. Jeho potomstvo se zajímá o bývalé panství i osobu pana hraběte dosud, z toho důvodu je v aktivním kontaktu se zastupiteli Průhonic do dnešních dnů.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

V roce 1885 se seznámil s komtesou Marií Antonií, říšskou hraběnkou Nostic-Rieneck (31. 1. 1863 Praha – 23. 7. 1934 Průhonice). Ta byla majitelkou parku v Průhonicích, který je v současnosti zapsán na seznamu UNESCO. Svatba se konala 16. června téhož roku v kapli Narození Panny Marie v Průhonicích.^[zdroj?] S manželkou Marií Antonií měli celkem devět dětí, dospělého věku se dožilo sedm z nich.

1. Marie Adelheid (26. 6. 1886 Trmice – 12. 7. 1945 Bečov nad Teplou)
- (1910) Jindřich Maria Evžen (11. 3. 1880 Paříž – 25. 4. 1966 Gallmannsegg, Štýrsko), 5. vévoda a 3. kníže Beaufort-Spontin
2. Gisela Helena (14. 6. 1887 Trmice – 21. 2. 1958 Praha, pohřbena v Cítově)
- I. ⚭ (1913) Josef Ferdinand Lobkowicz (4. 9. 1885 Dolní Beřkovice – 25. 10. 1914 Jarosław), JUDr., c. k. komoří, nadporučík, padl za první světové války
- II. ⚭ (1917) Mořic Lobkowicz (3. 5. 1890 Dolní Beřkovice – 7. 8. 1944 Telč, pohřben v Cítově), generální ředitel První české vzájemné pojišťovny v Praze a signatář Národnostního prohlášení české šlechty z roku 1939
3. Anna (28. 9. 1888 Trmice – 17. 7. 1971 Schwaigern)
- ⚭ hrabě Antonín Arnošt z Neippergu (18. 12. 1883 Doksy – 28. 12. 1947 Schwaigern)
4. Josef (20. 10. 1889 Průhonice – 24. 5. 1917), svobodný a bezdětný
5. František Xaver (24. 10. 1895 Průhonice – 11. 1. 1980 Seckau, Štýrsko), svobodný a bezdětný
6. Amadeus (14. 7. 1898, Průhonice – 21. 11. 1971)
- ⚭ (1941) Bertha Rabl (24. 2. 1902 Innsbruck – 25. 6. 1964 Štýrský Hradec)
7. Eleanora (8. 3. 1901 Průhonice – 23. 9. 1987), svobodná a bezdětná

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

↑ Matriční záznam o narození a křtu
↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 12. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Silva-Tarouca (Sylva-Tarouca), Ernst (Arnošt) Emanuel Gf. von (1860-1936), Dendrologe, Politiker und Funktionär, s. 270. (německy)
↑ ^a ^b ^c NAVRÁTIL, Michal. Almanach sněmu království Českého 1895–1901. Praha: [s.n.], 1896. Dostupné online. Kapitola Silva-Tarouca hrabě Arnošt.
↑ Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
↑ http://www.psp.cz/eknih/1889skc/4/stenprot/008schuz/s008019.htm
↑ kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 592.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Obrázky, zvuky či videa k tématu Arnošt Emanuel ze Silva-Tarouca na Wikimedia Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Arnošt Emanuel Silva-Tarouca
Rodokmen na stránkách genealogy.euweb.cz (Miroslav Marek)

[matrika-1] Matriční záznam o narození a křtu

[Biographien-2] ↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 12. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Silva-Tarouca (Sylva-Tarouca), Ernst (Arnošt) Emanuel Gf. von (1860-1936), Dendrologe, Politiker und Funktionär, s. 270. (německy)

[Almanach-3] NAVRÁTIL, Michal. Almanach sněmu království Českého 1895–1901. Praha: [s.n.], 1896. Dostupné online. Kapitola Silva-Tarouca hrabě Arnošt.

[alex.onb.ac.at-4] Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.

[5] ttp://www.psp.cz/eknih/1889skc/4/stenprot/008schuz/s008019.htm

[6] kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 592.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

Vláda Ernsta Seidlera (1917–1918)

Předseda vlády Předlitavska	Ernst Seidler (23. června 1917 – 25. července 1918)

Ministři Předlitavska	Friedrich von Toggenburg (vnitro) •→ Edmund von Gayer (vnitro) • Ferdinand von Wimmer (finance; správce) • Ludwik Ćwikliński (kult a vyučování) • Hugo von Schauer (spravedlnost; správce) • Viktor Mataja (obchod) •→ Friedrich von Wieser (obchod) • Moritz von Ertl (zemědělství; správce) •→ Ernst Emanuel von Silva-Tarouca (zemědělství) • Karl von Czapp (zeměbrana) • Karl von Banhans (železnice) • Emil von Homann (veřejné práce) • Viktor Mataja (bez portfeje) •→ Viktor Mataja (sociální péče) • Ivan Horbaczewski (zdravotnictví; provizorní vedení) • Juliusz Twardowski (haličské záležitosti) • Ivan Žolger (bez portfeje)

Společní ministři Rakousko-Uherska	Otakar Czernin (zahraniční věci) •→ István Burián (zahraniční věci) • Rudolf Stöger-Steiner von Steinstätten (válka) • István Burián (finance)

Vláda Maxe Hussarka (1918)

Předseda vlády Předlitavska	Max Hussarek (25. července 1918 – 25. října 1918)

Ministři Předlitavska	Edmund von Gayer (vnitro) • Ferdinand von Wimmer (finance; správce) • Jerzy Wiktor Madeyski (kult a vyučování) • Hugo von Schauer (spravedlnost) • Friedrich von Wieser (obchod) • Ernst Emanuel von Silva-Tarouca (zemědělství) • Karl von Czapp (zeměbrana) • Karl von Banhans (železnice) • Emil von Homann (veřejné práce) • Viktor Mataja (sociální péče) • Ivan Horbaczewski (zdravotnictví) • Kazimierz Gałecki (haličské záležitosti)

Společní ministři Rakousko-Uherska	István Burián (zahraniční věci) •→ Gyula Andrássy (zahraniční věci) • Rudolf Stöger-Steiner von Steinstätten (válka) • István Burián (finance) •→ Alexander Spitzmüller (finance)

Vláda Heinricha Lammasche (1918)

Předseda vlády Předlitavska	Heinrich Lammasch (25. října 1918 – 11. listopadu 1918)

Ministři Předlitavska	Edmund von Gayer (vnitro) • Josef Redlich (finance) • Richard von Hampe (kult a vyučování) • Paul Vittorelli (spravedlnost) • Friedrich von Wieser (obchod) • Ernst Emanuel von Silva-Tarouca (zemědělství) • Friedrich Lehne (zeměbrana; správce) • Karl von Banhans (železnice) • Emil von Homann (veřejné práce) • Ignaz Seipel (sociální péče) • Ivan Horbaczewski (zdravotnictví) • Kazimierz Gałecki (haličské záležitosti)

Společní ministři Rakousko-Uherska	Gyula Andrássy (zahraniční věci) •→ Ludwig von Flotow (zahraniční věci) • Rudolf Stöger-Steiner von Steinstätten (válka) • Alexander Spitzmüller (finance) •→ Paul Kuh-Chrobak (finance)