V tomto článku je použita zastaralá šablona "Příbuzenstvo".

Arnošt Emanuel Silva-Tarouca

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Arnošt Emanuel Silva-Tarouca
Arnošt Emanuel hrabě Silva-Tarouca v roce 1895 jako čestný předseda Národopisné výstavy českoslovanské v Praze roku 1895
Arnošt Emanuel hrabě Silva-Tarouca v roce 1895 jako čestný předseda Národopisné výstavy českoslovanské v Praze roku 1895

Ministr zemědělství Předlitavska
Ve funkci:
30. srpna 1917 – 30. října 1918
Předchůdce Moritz von Ertl
Nástupce zánik monarchie

Poslanec Českého zemského sněmu
Ve funkci:
1892 – 1913

Poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1891 – 1907

Člen Panské sněmovny
Ve funkci:
1907 – 1918
Stranická příslušnost
Členství Konz. velkostatek

Narození 3. ledna 1860
Čechy pod Kosířem
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 15. srpna 1936 (ve věku 76 let)
Schwaigern
Nacistické NěmeckoNacistické Německo Nacistické Německo
Rodiče August Alexander Silva-Tarouca
Alma mater Vídeňská univerzita
Karlo-Ferdin. univ.
Profese botanik a politik
Ocenění Císařský rakouský řád Leopoldův
Commons Kategorie Arnošt Emanuel Silva-Tarouca
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Příbuzenstvo
otec August Alexander Silva-Tarouca
matka Isabella Stolberg-Stolberg
bratr Franz Josef Silva-Tarouca
manželka Marie Antonie z Nostic-Rienecku

Arnošt Emanuel hrabě Silva-Tarouca (někdy Sylva-Taroucca), v německojazyčných pramenech též Ernst Emanuel Graf von Silva-Tarouca (3. ledna 1860 Čechy pod Kosířem[1]15. srpna 1936 Schwaigern), byl rakousko-uherský, respektive český šlechtic, právník, dendrolog a politik, rytíř řádu svatého Jiří. V letech 1917–1918 byl posledním ministrem zemědělství Předlitavska.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako Arnošt Emanuel hrabě Silva-Tarouca, vévoda Tellez da Sylva, markýz ze Strévi a Saccabonello etc., do vlivné šlechtické rodiny Silva-Tarouců původem z Portugalska, jako třetí dítě vysokého státního úředníka Augusta Alexandra Silva-Tarouca (1818–1872) a jeho první manželky Isabely Stolberg-Stolberg (1824–1864). Po předčasné smrti jeho otce byl jeho poručníkem moravský šlechtic a politik Egbert Belcredi.

V roce 1885 se seznámil s komtesou Marií Antonií, říšskou hraběnkou Nostic-Rieneck. Ta byla majitelkou parku v Průhonicích, který je v současnosti zapsán na seznamu UNESCO. Svatba se konala 16. června téhož roku v kapli Narození Panny Marie v Průhonicích. S manželkou Marií Antonií měli celkem devět dětí, dospělého věku se dožilo sedm z nich. Jeho bratrem byl Franz Josef Silva-Tarouca (1858–1936), státní úředník a politik.[2]

Zámek Průhonice
Marie Antonie Nostic-Rieneck, manželka hraběte Silva-Taroucy

Studium a veřejné aktivity[editovat | editovat zdroj]

Arnošt vystudoval gymnázium v Kalksburgu v Dolních Rakousích, práva studoval na univerzitě ve Vídni a Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze[3] a pak působil krátce jako praktikant při českém místodržitelství v Praze. Vzděláním byl právník, ale jeho soukromý zájem směřoval k přírodě a krajině, dendrologii a botanice. Patřily mu Trmice, Řehlovice, Velké Žernoseky, VrchnicePrůhonice. Průhonický zámek přestavěl ve stylu české renesance a v jeho okolí založil zámecký park Průhonice coby modelový krajinářsky řešený komplex. Ačkoliv neměl formální dendrologické vzdělání, dosáhl v tomto oboru značných znalostí a publikoval odborné knihy. Od roku 1908 byl prezidentem Dendrologické společnosti Rakousko-Uherska, jejímž byl spoluzakladatelem a významně ji podporoval. Byl také aktivní v katolických spolcích a od roku 1893 se podílel na organizování katolických sjezdů v Rakousku. Ještě v roce 1915 krátce zastával post viceprezidenta Katolického lidového svazu (Katholisches Volksbund für Österreich).[2]

Stal se čestným předsedou Národopisné výstavy v Praze roku 1895. Na deset let zapůjčil Silva-taroucovský palác (dnes palác Savarin) k umístění sbírek Národopisného muzea českoslovanského.[3]

Zemským a říšským poslancem[editovat | editovat zdroj]

Dlouhodobě byl aktivní i v politice. Ve volbách roku 1891 byl zvolen za poslance Říšské rady (celostátní zákonodárný sbor), kde reprezentoval velkostatkářskou kurii v Čechách. Mandát obhájil za velkostatkáře ve volbách roku 1897 a volbách roku 1901. Ve vídeňském parlamentu setrval do konce funkčního období sněmovny, tedy do roku 1907.[4] V parlamentu byl členem Strany konzervativního velkostatku.[2]

V letech 1892–1913 rovněž zasedal jako poslanec Českého zemského sněmu.[2] Zde zasedal v kurii svěřeneckého velkostatku.[3] Poprvé sem byl zvolen v doplňovací volbě 29. září 1892 za kurii velkostatkářskou (svěřenecké velkostatky).[5] V roce 1907 byl povolán do Panské sněmovny (horní jmenovaná komora Říšské rady), kde setrval až do zániku Rakouska-Uherska.[2]

Ministrem zemědělství Předlitavska[editovat | editovat zdroj]

Jeho politická kariéra vyvrcholila v posledních měsících monarchie, když se ve vládě Ernsta Seidlera 30. srpna 1917 stal ministrem zemědělství Předlitavska. Post si udržel i v následné vládě Maxe Hussarka a vládě Heinricha Lammasche. Funkci zastával až do 30. října 1918 a byl tak posledním šéfem tohoto rezortu v době existence monarchie.[6] Ještě během roku 1918 se o něm dokonce uvažovalo jako o možném předsedovi vídeňské vlády.[2]

Závěr života[editovat | editovat zdroj]

Ve dvacátých letech udržoval a zveleboval průhonický park, byl předsedou Československé dendrologické společnosti, publikoval své dendrologické a sadovnické zkušenosti (počátkem 20. let vydal obsáhlou příručku Kulturhandbücher für Gartenfreunde). Pro hospodářské potíže, způsobené I. pozemkovou reformou, jakož i z rodinných důvodů- neměl z tragické příčiny potomstvo, které by se bylo schopno o park a zámek starat- se rozhodl park a panství Průhonice prodat v roce 1927 československému státu.[2]

Zemřel náhle 18. srpna roku 1936 na návštěvě u své dcery Anny, provdané hraběnky Neippergové, na zámku Schwaigern ve Württembersku, kde je také pochován. Jeho potomstvo se zajímá o bývalé panství i osobu pana hraběte dosud, z toho důvodu je v aktivním kontaktu se zastupiteli Průhonic do dnešních dnů.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. a b c d e f g Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 12. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Silva-Tarouca (Sylva-Tarouca), Ernst (Arnošt) Emanuel Gf. von (1860-1936), Dendrologe, Politiker und Funktionär, s. 270. (německy) 
  3. a b c NAVRÁTIL, Michal. Almanach sněmu království Českého 1895–1901. Praha: [s.n.], 1896. Dostupné online. Kapitola Silva-Tarouca hrabě Arnošt. (česky) 
  4. Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
  5. http://www.psp.cz/eknih/1889skc/4/stenprot/008schuz/s008019.htm
  6. kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 592. (česky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]