Průhonice (zámek)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Zámek Průhonice

Zámek Průhonice od Podzámeckého rybníka
Základní informace
Sloh novorenesanční
Výstavba 14. století
Přestavba 16. století, 1711, 1889–1894
Další majitel páni z Říčan
Dubečtí z Dubče
Zápští ze Záp
Ondřej Hannewald z Eckersdorfu
jezuité
Nostic-Rýnkové
Silva-Taroucové
Současný majitel Botanický ústav
Poloha
Adresa Průhonice, ČeskoČesko Česko
Souřadnice
Průhonice
Red pog.svg
Průhonice
Další informace
Kód památky 33728/2-2285 (PkMnMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Průhonice jsou hrad přestavěný na zámek ve stejnojmenné obciokresu Praha-západ. Poblíž zámku se rozkládá Průhonický zámecký park chráněný jako památka UNESCO.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Vstupní část zámku s kostelem Narození Panny Marie
Nádvoří zámku

Na místě dnešního zámku vybudovali ve 14. století gotickou tvrz se statkem pánů z Říčan. Tvrz byla v jejich vlastnictví až do 90. let 14. století, kdy se stala majetkem měšťanů z Prahy. Od roku 1404 byla majetkem Jana Dubečského z Dubče. Jeho dědici později přistavěli věž a baštu s předsunutým opevněním. Po vymření rodu roku 1508 zdědili majetek Zápští ze Záp. Ti také provedli přestavbu na renesanční zámek. Roku 1616 od nich zámek koupil rada císaře Rudolfa II., Ondřej Hannewald z Eckersdorfu. Za třicetileté války byl zámek zpustošen.

Ruina postupně střídala majitele; obnova byla zahájena teprve jezuity z koleje svatého Klimenta na Starém Městě v Praze. Ti jej koupili v roce 1669 a začali stavbu rekonstruovat na trojkřídlém půdorysu. Mezi zámkem a kostelem postavili také budovu pivovaru. V jejich majetku byl zámek do roku 1685. Později opět střídal často majitele a chátral.

V roce 1802 se majitelem stal hrabě Jan z Nostic-Rienecku, jenž nechal zámek přestavět v klasicistním slohu. V roce 1885 se dědička rodu, Marie Antonie Gabriela provdala za hraběte Arnošta Silva-Taroucu. Na jeho podnět byl zámek v letech 18891894 přestavěn novorenesančně. Přitom byla zvýšena věž, osazeny renesanční štíty a atiky. Souběžně začal Silva-Taroucca budovat okolní park.

Z důvodu finanční náročnosti Silva-Tarouca v roce 1927 zámek i park prodal československému státu. Jeho správa po druhé světové válce spadala pod Botanický ústav ČSAV, po rozdělení Československa přešla na Botanický ústav Akademie věd České republiky, který zde sídlí.

V roce 2010 byl zámek spolu s parkem zapsán na seznam národních kulturních památek.

Stavební podoba[editovat | editovat zdroj]

Předchůdcem zámku byl objekt, který se nacházel na hranici mezi tvrzí a hradem, ale vzhledem k rozsahu, poloze a vztahu k vesnici ho Tomáš Durdík zařadil spíše mezi hrady. Stavební dispozicí patřil ke hradům s palácem jako hlavní obrannou i obytnou stavbou.

Hrad stál v západní části ostrožny obtékané Botičem. V její východní části se nacházelo předhradí chráněné příkopem, který začínal přibližně u západního konce kostela Panny Marie a pokračoval směrem k severu. Druhý příkop odděloval předhradí od hradního jádra s lichoběžníkovým půdorysem, do kterého se vstupovalo bránou předsunutou před obrys obvodové hradby. Dominantou jádra byl obdélný palác, který stál podél téměř celé jižní strany. Palác zanikl až během přestavby na konci devatenáctého století. V patnáctém století bylo jádro rozšířeno o čtverhrannou věž na západní straně a nejspíše také o zadní část jádra s okrouhlou věží nebo baštou.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Praha : Libri, 2002. 736 s. ISBN 80-7277-003-9. Heslo Průhonice, s. 456.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • FIALA, Zdeněk; HOSÁK, Ladislav, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha a okolí. Praha : Nakladatelství Svoboda, 1988. S. 151–154.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]