Erich von Kielmansegg

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Erich von Kielmansegg

Předseda vlády Předlitavska
Ve funkci:
20. června 1895 – 30. září 1895
Předchůdce Alfred Windischgrätz
Nástupce Kazimír Badeni

Ministr vnitra Předlitavska
Ve funkci:
20. června 1895 – 30. září 1895
Předchůdce Olivier de Bacquehem
Nástupce Kazimír Badeni

Narození 13. února 1847
Hannover
Hannoverské královstvíHannoverské království Hannoverské království
Úmrtí 5. února 1923 (ve věku 75 let)
Vídeň
RakouskoRakousko Rakousko
Alma mater Vídeňská univerzita
Profese politik
Commons Kategorie Chancellors of Austria
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Erich von Kielmansegg (13. února 1847 Hannover5. února 1923 Vídeň) byl rakousko-uherský, respektive předlitavský státní úředník a politik, v roce 1895 předseda vlády Předlitavska (vláda Ericha Kielmansegga) a ministr vnitra Předlitavska.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z Hannoverského království, kde byl jeho otec Eduard von Kielmansegg členem tamní vlády. V roce 1866 Erich von Kielmansegg přesídlil do Vídně. Vystudoval právo na Vídeňské univerzitě. V roce 1870 nastoupil do státních služeb jako úředník na místodržitelství v Dolních Rakousích. V letech 1876–1881 byl okresním hejtmanem v Badenu a v letech 1881–1882 v Sechshausu na předměstí Vídně (zde podporoval sloučení předměstských obcí s Vídní a vytvoření Velké Vídně, což bylo realizováno až v roce 1890). Od roku 1882 do roku 1886 byl vysokým úředníkem v zemských vládách v Korutanech a Bukovině. Pak do roku 1889 pracoval na ministerstvu vnitra. V roce 1889 se stal místodržícím Dolních Rakous.[1]

20. června 1895 se stal předsedou vlády Předlitavska (vláda Ericha Kielmansegga. Kromě toho v ní obsadil i post ministra vnitra Předlitavska. V čele vlády setrval do 30. září 1895.[2] Šlo o úřednický kabinet, který měl jen překlenout dočasné období do sestavení nové trvalejší vládní většiny, která se pak našla v podobě vlády Kazimíra Badeniho.[3]

Po odchodu z vlády se vrátil na pozici místodržícího Dolních Rakous, na níž setrval až do roku 1911. Zaváděl zde správní reformy, které potom byly aplikovány i v jiných zemích monarchie. Zasloužil se i o regulaci Dunaje v okolí Vídně (zřízení koryta Donaukanalu) i řeky Wien. Politicky byl orientován liberálně, ale nebyl aktivní ve stranickém životě. Vystupoval ovšem proti sociálním demokratům a neúspěšně se snažil rovněž bránit nástupu Karla Luegera na post vídeňského starosty.[1][4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 3. Wien : [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Kielmansegg, Erich Gf. (1847-1923), Beamter und Politiker, s. 322. (německy)  
  2. kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha : Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 588. (česky)  
  3. Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918. Praha : Svoboda, 1982. S. 440. (česky)  
  4. Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918. Praha : Svoboda, 1982. S. 677. (česky)