Minnesang

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Minnesang je německá tradice lyrických básní a písní, která vzkvétala ve 12. století a pokračovala až do 14. století. Představitelé této poezie jsou známí jako Minnesänger - minnesängři. Tento název je odvozen od slova minne, které ve střední horní němčině znamenalo láska[1]. Trubadúrské písně jsou shromážděny ve velkém heidelberském sborníku pojmenovaném po svém mecenáši Rüdigeru Manessovi, viz Kodex Manesse. Ve Francii se nazývali trubadúři (Provence) nebo truvéři (severní Francie).

Významní Minnesängři[editovat | editovat zdroj]

Dunajská lyrika[editovat | editovat zdroj]

Raná dvorská lyrika[editovat | editovat zdroj]

Klasická minnesängerská poezie[editovat | editovat zdroj]

Pozdní minnesängerská poezie: 13. století[editovat | editovat zdroj]

Pozdní minnesängerská poezie: 14. století[editovat | editovat zdroj]

Ukázky[editovat | editovat zdroj]

Následující milostná báseň nemá známého autora. Byla nalezena v latinském kodexu ze 12. století v klášteře Tegernsee.

Původní znění ve středověké němčině[editovat | editovat zdroj]

Dû bist mîn ich bin dîn.
des solt dû gewis sîn.
dû bist beslozzen
in mînem herzen.
verlorn ist das sluzzelîn.
dû muost immêr darinne sîn!

Moderní němčina[editovat | editovat zdroj]

Du bist mein, ich bin dein,
dessen sollst du gewiss sein.
Du bist verschlossen
in meinem Herzen,
Verloren ist das Schlüsselein-
du musst immer darin sein.

Anglický překlad[editovat | editovat zdroj]

You are mine, I am yours
Of that you may be sure
Deep within my heart
You're safely locked away
But I have lost the key
And there you'll ever stay

Královské verše Václava II.[editovat | editovat zdroj]

(úryvek z novodobého překladu Petra Kopty)

To dobrodružství mé, z něhož mi vzešla přízeň,
přineslo přesladkou mi lásku na dosah.
Štěstím se zachvívám, sotva si připomenu,
jak hojnou dobylo mé úsilí mi sklizeň:
paní tak úchvatnou jsem nespatřil ni v snách,
smím věru pyšný být na překrásnou tu ženu.
A přece nemusí se o bezpečí třást:
s radostí dala mi i převelikou strast,
již se mé srdce dalo zmást
a chytlo se v krutou past.

„Najdi si milenku!“ má duše říkala mi.
Ó blaze, blaze mi, že poslech jsem ten hlas!
Nejprve potěchou mých očí jenom byla,
že však je krásnější nad všechny drahokamy,
z očí mi do srdce pronikla v krátký čas.
Co ale úsilí mě stála moje milá!
Srdce i smysly své jsem do služeb jí dal,
i všechny city své, naděje, radost, žal,
za to jsem z jejích rukou vzal
štěstí – a přece trpím dál.

Jak rudá růžička, jež z poupěte se dere,
polibky od slunce, včel chtějíc získati,
rty sladké jako med nabídla dychtivě mi.
Věřte, že nebylo a není štěstí, které
by mohlo zmámit mě mocnější závratí,
nad onu důvěru, před níž jsem zůstal němý…
Jak když tím polibkem mi smysly omámí:
zaplavil závratný je pocit neznámý.
z bolesti radost vzešla mi –
já smál se mezi slzami!

Ulrich von Etzenbach - ukázka „vlasteneckých“ veršů[editovat | editovat zdroj]

Však od lva pryč jsem nechtěl jít
a podnes u něho chci být,
mě porodila jeho zem.
Jej po Bohu pánem zvolil jsem.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.dwds.de/?kompakt=1&qu=minne