Oldřich z Lichtenštejna

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ulrich von Lichtenstein
Narození 1200
Murau
Úmrtí 26. ledna 1275 (ve věku 74–75 let)
Povolání básník, spisovatel a hudební skladatel
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Oldřich z Lichtenštejna (německy Ulrich von Liechtenstein, 1200?26. ledna 1275[1]) byl přední štýrský ministeriál, minnesenger a básník. Autor skladeb Frauendienst a Frauenbuch.[2]

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Oldřich byl syn Dětmara z Lichtenštejna. Mládí strávil jako panoš pravděpodobně na dvoře istrijského markraběte Jindřicha a roku 1218 převzal po otcově smrti dědictví. Roku 1222 byl na dvoře rakouského vévody Leopolda VI. pasován na rytíře. V přestrojení za Venuši putoval z Itálie na Moravu a roku 1227 se ve Valticích zúčastnil turnaje se Siegfriedem Sirotkem. O pár let později jako král Artuš cestoval ze Štýrska, oblehl Vídeňské Nové město a v polním ležení uspořádal představení o rytířích kulatého stolu.[3]

Příbuzenstvo
otec Dětmar III. z Lichtenštejna
manželka Perchta z Weissensteinu
syn Ota II. z Lichtenštejna
matka Oldřich II. z Lichtenštejna
dcera Dietmut
dcera Perchta

V letech 1244-1245 zastával úřad stolníka. Roku 1246 se zúčastnil bitvy na Litavě, kde padl vévoda Fridrich Bojovný. Po jeho skonu byl jedním z mála, kteří chválili čest a štědrost zesnulého,[4] poté se stal předním straníkem vlády Přemysla Otakara II. ve Štýrsku. V únoru 1252 se v Hainburku zúčastnil jeho svatby s Markétou Babenberskou.[5] V letech 1267-1272 zastával post zemského maršálka. V souvislosti s ohrožením Přemyslova štýrského panství skončil v říjnu 1268 společně s dalšími předními štýrskými šlechtici v českých hradních vězeních (na Křivoklátě, Zvíkově, Vranově a Veveří). Důvodem byly pravděpodobně bez souhlasu panovníka nárokované či vybudované hrady, krátce předtím byl dokončen štýrský urbář.[6] Vězni byli propuštěni po 26 týdnech věznění 17. března 1269 a dali souhlas s obsazením a případným zbořením svých hradů. Oldřich údajně přišel o Murau, Frauenburk a Lichtenštejn.[7] Celá událost velice zaujala Otakara Štýrského, jenž ji společně s vyhnáním Gertrudy Babenberské zmínil ve své kronice.[8] Situace se zklidnila na přelomu 60. a 70. let 13. století, kdy se Oldřich z Lichtenštejna stal zemským sudím[9] a nadále si podržel vliv na vývoj v zemi.

Zemřel v lednu 1276 a byl pohřben v benediktinském klášteře Seckau.[10]

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Oldřich z Lichtenštejna se objevuje ve filmu Příběh rytíře z roku 2001.[11]

Vydané texty[editovat | editovat zdroj]

  • Franz Viktor Spechtler (Hg.): Frauendienst. Ulrich von Liechtenstein, (= Göppinger Arbeiten zur Germanistik; Band 485), Göppingen 1987 ISBN 3-87452-721-2
  • Ursula Peters (Hg.): Frauendienst (Jugendgeschichte). In Abbildungen aus dem Münchner Cod. germ. 44 und der Großen Heidelberger Liederhandschrift, (= Litterae; Nr. 17), Göppingen 1973 ISBN 3-87452-147-8
    Legenda (Frauenburg)
Busta Ulricha von Liechtensteina v Rakousku (Grazer Burg)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. LINDEN, Sandra; YOUNG, Christopher John. Ulrich von Liechtenstein: Leben - Zeit - Werk - Forschung. [s.l.] : Walter de Gruyter. 599 s. Dostupné online. ISBN 9783110241099. (německy)  
  2. SPECHTLER, Franz Viktor. Liechtenstein, Ulrich von [online]. www.deutsche-biographie.de, [cit. 2016-05-22]. Dostupné online.  
  3. VEBER, Václav, a kol. Dějiny Rakouska. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2002. ISBN 80-7106-491-2. S. 130. Dále jen Dějiny Rakouska. 
  4. Veber, str. 114
  5. VANÍČEK, Vratislav. Velké dějiny zemí Koruny české III. 1250-1310. Praha : Paseka, 2002. ISBN 80-7185-433-6. S. 44-45.  
  6. ŽEMLIČKA, Josef. Přemysl Otakar II. : král na rozhraní věků. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2011. ISBN 978-80-7422-118-7. S. 173-174.  
  7. Vaníček, str. 120-121
  8. Žemlička, str.173-174
  9. Vaníček, str. 124
  10. www.lehrer.uni-karlsruhe.de
  11. http://www.csfd.cz/film/24164-pribeh-rytire/ www.csfd.cz

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Franz Viktor Spechtler und Barbara Maier (Hrsg.): Ich - Ulrich von Liechtenstein. Literatur und Politik im Mittelalter. Akten der Akademie Friesach "Stadt und Kultur im Mittelalter" 1996. Hrsg. v. . - Klagenfurt: Wieser Verlag 1999 (=Schriftenreihe der Akademie Friesach, Band 5). ISBN 3-85129-266-9
  • Heinz Gerstinger: Frau Venus reitet... - Die phantastische Geschichte des Ulrich von Lichtenstein, 1995.
  • Jan-Dirk Müller: Artikel "Ulrich von Liechtenstein", in: Verfasserlexikon Bd. 9 (1995), Spalte 1274-1282
  • Ursula Peters: Frauendienst. Untersuchungen zu Ulrich von Lichtenstein und zum Wirklichkeitsgehalt der Minnedichtung (= Göppinger Arbeiten zur Germanistik; Band 46), Göppingen 1971
  • Michael Pieper: Die Funktionen der Kommentierung im "Frauendienst" Ulrichs von Liechtenstein, (= Göppinger Arbeiten zur Germanistik; Band 351), Lauterburg 1982 ISBN 3-87452-564-3
  • Hermann Reichert: Rosensiegel Ulrichs von Lichtenstein. In: Jahrbuch des Vereins für Landeskunde von Niederösterreich 46/47 (1980/81). S. 425-440 und Bildanhang.
  • Hermann Reichert: Vorbilder für Ulrichs von Lichtenstein Friesacher Turnier. In: Carinthia I 173 (1983). S. 171-192.
  • Klaus M. Schmidt (Bearb.): Begriffsglossare und Indices zu Ulrich von Lichtenstein, (= Indices [Indizes] zur deutschen Literatur; 14/15), München 1980 ISBN 3-601-00409-7
  • Bernd Thum: Ulrich von Lichtenstein. Höfische Ethik und soziale Wirklichkeit, Heidelberg 1968
  • Moravo, Čechy, radujte se!. Praha : Aula, 1998. 232 s. ISBN 80-901626-9-X.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]