Sekavský klášter

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Klášter Seckau)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Sekavský opatství Milostivé Panny Marie
Abbatia B.M.V. Secoviensis (la)
Abtei Unserer Lieben Frau in Seckau
Vnější klášterní nádvoří benediktinského opatství v Sekavě
Lokalita
Stát RakouskoRakousko Rakousko
Kraj Štýrsko
Místo Sekava
Souřadnice
Základní informace
Řád benediktini
Založení 12. století
Mateřský klášter -
Odkazy
Kód památky 57580
Web www.abtei-seckau.at
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Letecký snímek opatství

Sekavský klášter-opatství, (německy Abtei Seckau (celým názvem Opatství Milostivé Panny Marie / Abtei Unserer Lieben Frau, latinsky Abbatia B.M.V. Secoviensis) je benediktinský klášterrakouské Sekavě ve Štýrsku. Klášter náleží do skupiny Beuronské kongregace a do roku 1782 byl sídlem biskupa sekavské diecéze.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Založení kláštera[editovat | editovat zdroj]

Fundátorem kláštera augustiniánů kanovníků založeného roku 1140 původně v St. Marein bei Knittelfeld byl Adalram z Valdeka. Již v roce 1142 bylo salcburským arcibiskupem Konrádem I. schváleno přemístění fundace na sekavskou náhorní plošinu. 16. září 1164 vysvětil biskup Hartmann z Brixenu románský kostel z roku 1143.

Z iniciativy papeže Honoria III. a arcibiskupa Eberharda II. Salcburského byla roku 1218 zřízena salcburská sufragánní diecéze Sekava. Klášterní kostel byl poté nazávýn katedrálním kostelem (proto je dodnes označována jako Dom im Gebirge (katedrála v horách)[1]). Do roku 1491 existoval v Sekavě také ženský kanovnický klášter. Roku 1782 byl kanovnický klášter zrušen v rámci církevních reforem císaře Josefa II. a sídlo diecéze přeloženo do Štýrského Hradce. Umělcké předměty a knihy byly odvezeny, více než třetina klášterních budov byla stržena nebo se rozpadla. Roku 1883 klášterní budovy osídlili Beuronští benediktini a zachránili je od úplné zkázy. Roku 1940 bylo opatství zrušeno nacisty a mniši byli vykázáni ze Štýrska. Po návratu konventu v roce 1945 došlo k opětovnému rozkvětu kláštera.

19. století – úpadek a výstavba[editovat | editovat zdroj]

Císař Josef II. zrušil v roce 1782 klášter, který po 642 let sloužil jako duchovní a náboženské centrum Štýrska. Biskupské sídlo bylo přeneseno do Štýrského Hradce. V důsledku toho několik částí budov zchátralo, poslední sekavský správce kapituly zemřel v roce 1835. Jen díky existenci mauzolea15. století a v něm pohřbených členů habsburské dynastie nebyl klášter srovnán se zemí.

Roku 1883 se benediktiniBeuronského arciopatství, kteří kvůli „kulturnímu boji“ říšského kancléře Otty von Bismarcka museli opustit Německo, úsídlili v Emauzském klášteře v Praze, kam byli pozváni pražským arcibiskupem kardinálem Bedřichem Josefem ze Schwarzenbergu[2]. Beuronští mniši však i nadále hledali útočiště pro svou početnou komunitu a to také nakonec našli s pomocí knížete-biskupa Johannese Zwergera v Sekavském klášteře. Následné práce spojené s úpravami nemovitostí vyšly kongregaci na 70 000 zlatých.[3]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Benno Roth: Seckau, Der Dom im Gebirge, nakl. Styria, Graz, 1995, ISBN=3-222-11313-0
  2. Leander Helmling: Emaus. Kurzgefasste Geschichte und Beschreibung der Kirche und des Klosters Unserer l. Frau von Montserrat zu Emaus in Prag, Prag 1903, S. 64 u. 66; Anály Emauzského kláštera I, např. str. 262ff.
  3. Benno Roth: Benediktiner-Abtei Seckau. str. 13.