Benediktinské arciopatství v Beuronu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Arciopatství svatého Martina v Beuronu, Archiabbatia Sancti Martini Beuronensis
Erzabtei St. Martin zu Beuron
Klášter Beuron od severozápadu
Klášter Beuron od severozápadu
Lokalita
StátNěmeckoNěmecko Německo
KrajBádensko-Württembersko
MístoBeuron
Souřadnice
Základní informace
Řádbenediktini
ZakladatelMaurus Wolter
Založení11. století
Zrušení1880
Obnovení1884
Mateřský klášter-
Dceřiný klášter(Emauzský klášter)
PředstavenýTutilo Burger
Odkazy
Webwww.erzabtei-beuron.de
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Arciopatství svatého Martina v Beuronu (německy Erzabtei St. Martin zu Beuron, latinsky Archiabbatia Sancti Martini Beuronensis) je benediktinské arciopatstvíněmeckém městečku Beuron ve spolkové zemi Bádensko-Württembersko.

Klášter je znám jako místo původu Beuronské umělecké školy.

Dějiny kláštera[editovat | editovat zdroj]

Léta 1080–1803[editovat | editovat zdroj]

Würger a Steiner: Korunování Panny Marie, beuronská malba uvnitř barokní architektury hlavního oltáře kostela, 1873
Kaple Božího milosrdenství
Letecký snímek údolí Dunaje s klášterem
Rodinná hrobka Haderů před kostelem

Klášter s kostelem zasvěcený sv. Martinovi z Tours založili na terase nad meandrem řeky mezi lety 10801090 augustiniáni-kanovníci jako fundaci šlechtice Peregrina z Hosskirchu. Stavby kostela a kláštera prošly třemi stavebními etapami, barokní budovy sloužily až do roku 1803, kdy poslední augustiniánský opat odstoupil a klášter byl zrušen.

Jan Willibrord Verkade: Sv. Martin s žebrákem, malba ve štítu, 1899-1900

Léta 1863–1989[editovat | editovat zdroj]

Majitelka panství, kněžna Kateřina z Hohenzollernu Sigmaringenu od roku 1862 usilovala o návrat řeholníků a oslovila dva rodné bratry, benediktinské mnichy, Maura Woltera a Placida Woltera. V roce 1863 přišli a založili nový konvent, povýšený roku 1868 na opatství. Prvním převorem byl Maurus Wolter (1825–1890), který jako opat převzal opatskou berlu ze zrušeného kláštera Rheinau. V roce 1873 se tito benediktini sdružili s dalšími a utvořili novou Beuronskou benediktinskou kongregaci, ve které je v současnosti sdruženo 16 klášterů.

Mnišský život zde byl nuceně přerušen roku 1880 v důsledku církevního boje německého kancléře Otty von Bismarcka proti Římu. Zdejší konvent nejprve přesídlil do kláštera v Sekavě a poté přijal nabídku pražského arcibiskupa kardinála Bedřicha Josefa ze Schwarzenbergu k osídlení Emauzského klášteraPraze.

Do Beuronu se mniši mohli vrátit až o čtyři roky později. Z původního priorátu vzniklo opatství a v roce 1884 arciopatství. Mezi léty 1928–1933 opakovaně pobývala v klášteře filozofka Edith Steinová. Po druhé světové válce byl v klášteře založen Institut Vetus Latina s programem tradiční benediktinské úcty k tradicím, což se projevilo obnovou barokní výzdoby klášterního kostela.[1]. Teprve od roku 1989 byly opět zhodnoceny kvality beuronské umělecké školy a ustaveno sdružení přátel beuronského umění. Následně začaly být tyto památky restaurovány, také v ostatních lokalitách a zemích.

Současnost[editovat | editovat zdroj]

Úřadujícím arciopatem je od roku 2011 Tutilo Burger. Arciopatství je hlavou Beuronské benediktinské kongregace, ve které je nyní sdruženo 16 klášterů z Německa, Rakouska, Dánska a Česka.

Architektura a výzdoba[editovat | editovat zdroj]

Benediktini převzali komplex barokních staveb opatství. Klášterní kostel je trojlodní bazilika s bohatými štukaturami z let 1694–1704. Beuronští umělci ponechali původní interiér s výjimkou své výzdoby středního pole mezi barokními sloupy hlavního oltáře. Dále vymalovali lunetové štíty v předsíni a nad vchody kostela. Jednotu architektury a výzdoby dosáhli v nové kapli Božího milosrdenství a v kryptě pod ní, kde jsou pohřbeni beuronští opati. Rodinná hrobka Haderů před kostelem byla inspirována stavebním typem byzantsko-románské rotundy.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Hubert Krins: Beuron an der Donau. Geschichte, Kirche und Kloster, Mönche und Werke, Ort und Umgebung. Beuroner Kunstverlag Josef Fink, Beuron – Lindenberg im Allgäu 2004, ISBN 3-87071-115-9 nebo ISBN 3-89870-167-0.
  • 50 Jahre Benediktiner in Beuron. Ein Kloster im Wandel. Hrsg. von der Erzabtei St. Martin zu Beuron. Beuroner Kunstverlag, Beuron 2013, ISBN 978-3-87071-305-8, (sborník k jubileu 1863–2013).

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Benediktinské arciopatství v Beuronu na Wikimedia Commons