Dominik Antonín z Thunu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jeho biskupská milost
Dominik Antonín z Thunu
Kníže-biskup tridenský
Kníže-biskup Dominik Antonín z Thunu (obraz Giovanni Battista Rensi, před rokem 1776)
Kníže-biskup Dominik Antonín z Thunu (obraz Giovanni Battista Rensi, před rokem 1776)
Církevřímskokatolická
Provincietridentská
Arcidiecézeturínská
Jmenování22. listopadu 1730
Emeritura7. září 1758
Svěcení
Jáhenské svěcení9. května 1720
Kněžské svěcení12. května 1720
Biskupské svěcení4. února 1731
světitel Giovanni Michele Spaur
Osobní údaje
Datum narození1. března 1686
Místo narozeníTrident
Datum úmrtí7. září 1758
Místo úmrtíTrident
Místo pohřbeníkatedrála sv. Vigila, Trento, Itálie
RodičeJan Vigil z Thunu a Johana z Wolkensteinu
PříbuzníBarbora Alžběta z Thunu (sourozenec)
Povoláníkatolický kněz, katolický jáhen a katolický biskup
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dominik Antonín II. z Thunu (německy Dominikus Anton von Thun, italsky Domenico Antonio Thun, 2. března 1686, Trident - 7. září 1758 ) byl tyrolský šlechtic z rodu Thunů, v letech 1730 až 1758 vykonával úřad knížete-biskupa tridentského.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v roce 1686 jako syn Jana Vigila z Thunu (1650-1731) z rodové linie Castel-Thun a jeho manželky, hraběnky Johany z Wolkensteinu.

Tridentský biskup Antonín Dominik z Wolkenstein-Trostburgu byl bratrem jeho matky, stejně jako kurfiřtský falcký komorník Petr Antonín z Wolkenstein-Trostburgu.

Od roku 1701 studoval v Římě na Collegiu Germanicu a v témže roce byl jmenován kapitulářem v Tridentu. V roce 1720 byl vysvěcen na kněze. Po smrti svého strýce v roce 1730 byl 19. června za podpory Vídně zvolen tridentským biskupem. Papežské potvrzení získal 22. listopadu, 18. prosince se ujal diecéze a 4. února 1731 byl vysvěcen na biskupa.

Na začátku svého funkčního období inicioval obnovu tridentské katedrály. Po smrti bratra Augustina v roce 1741 a smrti katedrálního děkana Karla Konstanze von Trappa, který na něj měl silný vliv, se jeho administrativa výrazně změnila. Začal pořádat festivaly a slavnosti, se svým dvorem dokonce jezdil na karneval do Benátek a při svých vizitačních cestách se nechal doprovázet dvorními šašky. Kvůli rychle rostoucímu dluhu diecéze však katedrální kapitula v roce 1747 požadovala změnu jeho životního stylu. Když se tak nestalo, požadoval jeho rezignaci. Protože však ani tato snaha nebyla úspěšná, obrátila se kapitula na papeže a Marii Terezii. Papež Benedikt XIV. poslal varovný dopis a Marie Terezie vyslala na jednání vládního radu Josefa Ignaze Hormayra. Thun v roce 1748 souhlasil s přijetím koadjutora s právem spravovat diecézi a nástupnictví.

Nástupcem Dominika Antonína se stal jeho synovec, sekavský biskup Leopold Arnošt z Firmianu a po jeho rezignaci v roce 1758 se koadjutorem diecéze stal František Felix Alberti z Enna.

Dominik Antonín se stáhl z Tridentu a do správy diecéze již nezasahoval. Zemřel dne 7. září 1758 byl pohřben v tridentské katedrále sv. Vigila.

Thunův traktát Ordini camerali, 1726

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Dominikus Anton von Thun na německé Wikipedii.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Josef Gelmi: Thun, Dominikus Anton Reichsgraf von. In: Erwin Gatz (Hrsg.): Die Bischöfe des Heiligen Römischen Reiches. 1648 bis 1803. Duncker & Humblot, Berlin 1990, ISBN 3-428-06763-0. S. 502 f.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]