Přeskočit na obsah

Leopold Lev z Thun-Hohensteinu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek pojednává o česko-rakouském politikovi. Možná hledáte: Leopold Leonhard Raymund z Thun-Hohensteinu, pasovský biskup (1748–1826).
Leopold Lev Thun-Hohenstein
Leopold Lev hrabě z Thunu a Hohenštejna, 1850
Leopold Lev hrabě z Thunu a Hohenštejna, 1850
Prezident Českého gubernia
Ve funkci:
6. duben 1848 – 17. červenec 1848
PředchůdceRudolf Stadion
NástupceKarl Mecséry
Ministr kultu a vyučování Rakouského císařství
Ve funkci:
28. červenec 1849 – 20. říjen 1860
PředchůdceFerdinand von Thinnfeld
Nástupceagenda přešla na státního ministra
Poslanec Českého zemského sněmu
Ve funkci:
1861 – 1866

Narození7. dubna 1811
Děčín
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí17. prosince 1888 (ve věku 77 let)
Vídeň
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníThunská rodinná hrobka u kaple sv. Jana Nepomuckého v (Děčíně)-Chrástu, od roku 2007 krypta kostela Povýšení svatého Kříže v Děčíně
ChoťKarolína z Thun-Hohensteinu
RodičeFrantišek Antonín I. z Thun-Hohensteinu a Terezie z Brühlu
PříbuzníFrantišek Antonín II. z Thun-Hohensteinu a Bedřich František z Thun-Hohensteinu (sourozenci)
Alma materUniverzita Karlova
Profesepolitik, education activist a filantrop
Náboženstvíkatolická církev
CommonsLeo von Thun-Hohenstein
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Leopold Lev z Thun-Hohensteinu (též počeštěně z Thun-Hohenštejna, německy Leopold Leo von Thun und Hohenstein, 7. dubna 1811, Děčín[1]17. prosince 1888, Vídeň) byl český šlechtic z rodu Thun-Hohensteinů a český a rakouský politik.

Narodil se jako Leopoldus Fridericus Franciscus Josephus Johannes Hermannus (je znám pod podobou jména Leopold Leo, v češtině Lev) jako nejmladším ze synů Františka Antonína z Thunu. Jeho sestra Anna Marie byla manželkou lékaře Karla Lumbeho, bratr František Antonín II. byl mecenášem umění a politikem, další bratr Bedřich František z Thun-Hohensteinu působil coby diplomat a politik. Leopold Lev Thun-Hohenstein byl vychováván předním pedagogem té doby, Rohrweedenem, který založil ústav pro výchovu mladých šlechticů.

Studoval práva na pražské univerzitě a oblíbil si Bolzana. Poté cestoval po Evropě. Navštívil např. Velkou Británii, kde se seznámil s Jamesem Hope-Scottem a ostatními vedoucími představiteli traktariánského hnutí. Byl ovlivněn romantismem a ultramontanismem.

14. října 1847 se oženil s Karolínou hraběnkou Clam-Martinicovou, se kterou neměl žádné děti. 6. dubna 1848 byl jmenován guberniálním prezidentem Českého království.[2] Lev Thun měl skutečnou sympatii k vlastencům a několika jejich vůdcům, rád nazýval češtinu svým přirozeným jazykem. V hloubi duše však pokládal naděje svých přátel za vidiny, jejich požadavky za přehnané a předčasné. O pražském červnovém povstání v roce 1848, kdy byl studenty vězněn v Klementinu, napsal měšťanu Janu Slavíkovi o svém přesvědčení, že hnutí nemělo podklad národnostní, nýbrž politicko-revoluční.[zdroj?] Na naléhání Palackého, Šafárika a Borovského byl následně propuštěn.[3]

17. července 1848 byl odvolán z funkce guberniálního prezidenta a na jeho místo nastoupil Karl Mecséry.[4]

Hrabě Thun-Hohenstein patřil k feudální straně pravice. Byl členem panské sněmovny, čestným členem Akademie věd, čestným doktorem univerzit ve Lvově a ve Štýrském Hradci. Od 22. srpna 1849 byl ministrem kultu a vyučování, zprvu ve vládě Felixe ze Schwarzenbergu, později až do roku 1860 ve vládě Alexandra Bacha. Provedl řadu školských reforem. Zreformoval střední školství a univerzitní studium hlavně podle německého vzoru, povolával do Rakouska profesory z Pruska a vůbec z Německa. Jeho pro České země významným činem bylo založení reálek pro české obyvatelstvo, kde se však zprvu vyučovala většina předmětů německy.

Byl jedním z prvních zakladatelů Matice české a roku 1849 byl povolán za člena Sboru pro vzdělání řeči a literatury české při Matici české. Později se od národnostních snah Čechů vzdálil, k čemuž přispěla jeho účast na rakouském konkordátě roku 1855.

V zemských volbách v roce 1861 byl zvolen do Českého zemského sněmu, kde zastupoval velkostatkářskou kurii.[5] Rezignoval v listopadu 1866.[6]

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. URBAN, Otto. Česká společnost 1848–1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 28. 
  3. ŠTAIF, Jiří. Revoluční léta 1848-1849 a české země. Praha: Historický ústav ČSAV, 1990. 194 s. S. 72–75. 
  4. Urban (1982), s. 54.
  5. Národní listy 27. 3. 1861, http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPageDoc.do?id=6086937&picp=&it=&s=djvu
  6. Das Vaterland 18. 11. 1866, s. 2.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]