Ultramontanismus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Pojem ultramontanismus (lat. ultra montes, za horami, myšleno Alpami) označuje politiku podpory těch „za horami“ (Alpami), tj. papeže v domácí politice evropských států, zvláště v 19. století. V užším slova smyslu znamená ultramontanismus souhlas s nadřazeností papežské autority nad místními autoritami jak světskými, tak duchovními (tj. diecézními biskupy).

Historie[editovat | editovat zdroj]

Pojem pochází ze středověkého úzu, kdy se obecně označovali papežové neitalského původu papa ultramontano. Slovo znovu ožilo během protestantské reformace. Severoevropští panovníci postupně začali pokládat papeže za cizí mocnost, zvláště v případech, kdy se papež vměšoval do časných záležitostí ve prospěch té či oné strany. Ve Francii byli pojmem ultramontánní označováni ti, kdo podporovali nauku římské církve a nadřazenost papeže nad místní vládou (v protikladu vůči galikanismu). Původní konotace pojmu měla urážet ty, kteří zájmy cizího státu upřednostňovali před zájmy vlastního národa. V 18. století tento pojem v německy mluvících zemích získal nový význam vlivem konfliktů mezi církví a státem v josefínské době – zde znamená prostě ty, kdo hájí zájmy církve.

Výhrady[editovat | editovat zdroj]

Proti ultramontanismu se na několika místech svých dokumentů ohradil 1. vatikánský koncil (1870). Přesto je tento koncil považován za vítězství ultramontanismu kvůli vyhlášení dogmatu o papežské neomylnosti. Následně pojem za francouzské třetí republiky označuje pejorativně politické snahy, které hájí vliv římskokatolické církve na vládní politiku (v protikladu k laicismu). V bismarckovském Německu ultramontánství představuje opozici, proti které se staví kulturní boj (Kulturkampf).

Podle Reného Rémonda představuje ultramontanismus celou jednu etapu dějin katolické církve – tak jako se katolictví v 16. století znovu definovalo v reakci na reformaci, přeskupilo se znovu po Velké francouzské revoluci jako opozice k moderní společnosti vzešlé z revolučních ideálů. Tento systém nabízel globální vizi uspořádání světa a obsahoval odpovědi na všechny problémy lidského údělu a života a společnosti, stejně jako třeba liberalismus nebo marxismus. Zaštítění, získané prvním vatikánským koncilem, ztratil ultramontanismus na Druhém vatikánském koncilu.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. RÉMOND, René. Náboženství a společnost v Evropě. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2003. s. 107.

Související články[editovat | editovat zdroj]