Zámecký komplex Benešov nad Ploučnicí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Zámek Benešov nad Ploučnicí
Zámek Benešov nad Ploučnicí
Účel stavby

zámek přístupný veřejnosti

Základní informace
Sloh saská renesance, gotika
Výstavba 16. stol.
Stavebník Salhausenové
Současný majitel Národní památkový ústav
Poloha
Adresa Benešov nad Ploučnicí, Benešov nad Ploučnicí, Česká republikaČeská republika Česká republika
Souřadnice
Benešov nad Ploučnicí
Benešov nad Ploučnicí
Benešov nad Ploučnicí, Česko
Další informace
Rejstříkové číslo památky 35081/5-3571 (PkMISSezObr)
Web www.zamek-benesov.cz
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zámecký komplex Benešov nad Ploučnicí je souhrnné označení sedmi historických budov, umístěných v centru města Benešov nad Ploučnicí. Skládá se ze dvou zámků (horního a dolního), tří paláců, kostela a kaple. Kromě toho i tzv. dolní zámek představuje areál skládající se ze tří historických a samostatných paláců. Celý areál je památkově chráněn, v roce 2001 byl Dolní a Horní zámek, domy čp. 44 a 54, Starschedelovský dům a Konojedský dům prohlášeny za národní kulturní památku.[1][2] Zámek je ve vlastnictví České republiky a jeho správu zajišťuje Národní památkový ústav; je veřejnosti přístupný.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Benešov nad Ploučnicí[editovat | editovat zdroj]

Historie obce v údolí řeky Ploučnice sahá do 13. století, kde v okolí řeky již fungovaly osady u hradu Děčín a poté Ostrý (Scharfenstein), který byl založen před 13. století (v pramenech prvně zmíněna r.1283). Zakladatelé této osady byli známí Markvarticové (jeden z prvních šlechtických rodů na území Severních Čech), kteří hledali přirozené hospodářské centrum, které by nebylo daleko od hradu Ostrého. Přesné datum, kdy Benešov vznikl, není známé. Jsou sice v pramenech zmínky, které by mohly Benešov zasadit do doby založení hradu Ostrého, ale nejsou pojmenovány konkrétně. První výslovné zmínky o Benešově jsou až z první poloviny 14. st. Městských práv se obec dočkala v r. 1392 od Jana z Michalovic (znak města svědčí o významu Michaloviců pro historii města). V r. 1426 bylo město dobyto husity. Škody způsobené husitským tažením nejsou úplně známy. Poté co byl dobyt hrad Ostrý, město Benešov poskytovalo větší perspektivu pro založení nového panství. První zmínky o novém sídle jsou z r. 1479, kdy „zámek” patřil Zikmundu z Vartenberka. Poté koupil panství Mikuláš Trčka z Lípy, který pokračoval ve vývoji rekonstrukcí a výstavbou dalších částí. V r. 1515 byl Benešov odkoupen šlechtickou rodinou Salhausenů z Míšně, která byla přijata mezi českou šlechtu. Za vlády Salhausenů se Benešov dočkal největšího rozmachu.

Výstavba v 16.st.[editovat | editovat zdroj]

V r. 1515 byl Benešov odkoupen šlechtickou rodinou Salhausenů z Míšně, kdy si v r. 1522 majetek rozdělili synové Jiřího Salhausena Bedřich, Hanuš a Wolf. Výstavba Nového benešovského sídla započala v roce 1522 Bedřichem ze Salhausenu. Nový objekt byl později nazýván Horní zámek. K hornímu zámku byla poté přistavěna osmiboká schodišťová věž. Vstupní portály budovy a věže jsou dokladem pozdně gotického stylu. V letech 1540-1544 Bedřich nechal přistavět k Hornímu zámku obdélnou věžovitou budovu, která je zastřešena stanovou střechou, z níž vybíhá osmiboká vížka. Řešení okenních ostění Horního zámku již ukazují na vliv renesančního slohu a potvrzují tím pozdější vznik tohoto křídla. V přízemí tohoto objektu se nacházela zbrojnice. Později v r. 1543 nechal Walter Hirsch vystavět hospodářskou budovu, která se však, kvůli požárům, v původní podobě dodnes nezachovala. Do budovy se vstupovalo schodišťovou věží, která se nachází hned vedle vstupu do zámeckého nádvoří. Těmito přístavbami ve 40. letech 16.st. byl Horní zámek dokončen, později zde byly prováděny jen rekonstrukce po opakovaných požárech. Výrazněji se do tváře města zapsala výstavba Dolního zámku, která svým architektonickým návrhem zdobí Benešov dodnes. Objekt byl vystaven pro Bedřichova syna Hanuše v letech 1540-1544. Pozdně gotické prvky se zde projevují na řešení vysokých štítů i římsy v podobě tzv. oslích hřbetů. Průčelí u horního objektu směřuje do náměstí a spodní k městskému opevnění. Vstup do zámku se nachází na jižní straně v přízemí čtverhranné věže, která je zakončena jehlancovitou střechou s lucernou. Z Dolního zámku se zachovalo bez větších změn přízemí s klenutými, nebo valenými klenbami a patro s trámovými stropy, dvěma sály a soukromými pokoji majitelů. Dolní a Horní zámek jsou spojeny pomocí kryté chodby, která vede podél ohradní zdi. Po Bedřichovo smrti (1562) převzal jeho syn Hanuš vládu nad polovinou města Benešova a dalším statkům zděděným po otci. Druhé polovině vládl bratr Bedřich mladší, který sídlil na Horním zámku. Jejich třetí bratr Jáchym při dělení majetku nic v Benešově nedostal. Poté, co v r. 1576 zemřel Hanuš, ujal se otcova Dolního zámku jeho syn Antonín, a aby měl i jeho bratr Wolf své sídlo nechali postavit u Dolního zámku nové tzv. Wolfovo křídlo (r. 1578). Wolfovo křídlo je řešeno obdélníkovým půdorysem a sedlovou střechou. Úzká dispozice ukazuje na omezený prostor, který byl pro objekt vyhrazen. Podélné strany směřuji na náměstí a do dvora. Severní a jižní čelo má vysoké renesanční štíty, které jsou tvarově shodné se štíty Horního zámku, kvůli době výstavby, neboť zároveň probíhala renovace Horního zámku po požáru v r. 1571. Wolfovo křídlo má také věž se schodištěm, která je orientován do dvora. Výrazným prvkem celého zámeckého areálu je arkýř orientovaný do náměstí, opírající se o kamenný sloup jehož hlavice přechází ve štukové zdivo. Arkýř je dvouposchoďový a ukončen štítem stejného tvaru jako hlavní štíty Wolfova křídla. Po dokončení této výstavby byl víceméně dokončen zrod zámeckého areálu. Poté docházelo už jen k rekonstrukcím po vzniklých požárech.

20. století[editovat | editovat zdroj]

V roce 1945 byl převeden celý zámecký komplex do vlastnictví československého státu z důvodu nenáležitého využití a chátrání objektů. Ministerstvo školství a kultury uzákonilo v roce 1961 zámecký areál za národní kulturní majetek a statní zámek. Během dalších let došlo k rekonstrukci Dolního zámku i jeho nádvoří. V roce 1969 propukl v Dolním zámku požár, který značně poničil objekt i jeho expozici. Poté došlo k dalším rekonstrukcím např.: Horního zámku, který byl minulými majiteli opomíjen.

21. století[editovat | editovat zdroj]

V současné době je v benešovském zámeckém areálu umístěna stálá expozice mapující dobové využití.

Architektura[editovat | editovat zdroj]

Horní zámek[editovat | editovat zdroj]

Horní zámek s polygonální schodišťovou věží

Horní zámek představuje nejstarší panské sídlo v Benešově nad Ploučnicí. Vystavěn byl v letech 1522-1524 Benediktem ze Salhausenu. Po požáru města v roce 1571 byl opraven s prvky saské renesance. Následně jej drželi Kinští a Thunové, kteří jej ovšem využívali jen jako letní sídlo. Dnes je ve vlastnictví státu a je přístupný veřejnosti. Horní zámek má gotické přízemí, které navazuje na později postavěný dům Vartenberků. Nachází na se na severní straně náměstí. Byl postaven s použitím zdiva starší stavby v roce 1522-24, přestavěn pak v r. 1543 ve slohu pozdní gotiky. Dispozičně je zámek obdélného tvaru s okrouhlou starou věží, která se nachází na severozápadní straně. Na jihovýchodním nároží objektu se tyčí polygonální schodišťová věž s kamenným armováním. Exteriér Horního zámku je řešen hladkou fasádou s kamennou nárožní armaturou, hrotitými vstupními portály a obdélníkovými okny se zkosenými rámci, které jsou oboje zdobeny protinanými pruty. Zastřešení je zde řešeno sedlovou střechou a renesančním štítem s pilastry na záp. a vých. části průčelí. Interiér je v 1. patře zdoben křížovou klenbou a pravoúhlým portálem s protínanými pruty z pozdně gotického období. 2. patro je ve dvou místnostech řešeno renesančními kazetovými ornamentálně malovanými stropy z 16. stol. a zdobeno polokruhovými portály mezi místnostmi. Přízemí poskytovalo prostory na provozní účely a první patro obytné místnosti s přistavěnou krytou chodbou vedoucí do kostela. Ve zdi, které uzavírá nádvoří se nachází dva portály, jeden půlkruhový s protinanými pruty a druhý renesanční s reliéfní výzdobou, volutovým štítem a tesanými znaky.

Dolní zámek[editovat | editovat zdroj]

Dolní zámek je souhrnné označení pro trojici paláců, tvořících vlastní zámecký areál. Nejstarší část byla vystavěna v letech 1540-1544 Janem ze Salhausenu. Následně jej drželi Kinští a po roce 1634 Aldringenové (následně i Clary-Aldringenové). Dnes je ve vlastnictví státu a je přístupný veřejnosti.

Janův (Antonínův) palác[editovat | editovat zdroj]

Dolní zámek s Wolfovým křídlem v západní severozápadní části náměstí

Janův palác představuje nejstarší část dolního zámeckého areálu. V letech 1540-1544 jej nechal vystavět Bedřich ze Salhausenu, ovšem pojmenovaný je po jeho synovi Janovi. Do roku 1612 jej vlastnil Antonín ze Salhausenu (odtud druhé pojmenování), jenž jej prodal Janovi z Vartenberka. Ten jej roku 1614 prodal Radslavu Kinskému. Interiér severní budovy má známky silného doznívání gotiky. Prozrazuje to zejména řešení přízemí budovy, které je v každé místnosti klenuté. Jsou zde síťové klenby s protínanými žebry a v některých místnostech i s vegetabilním svorníkem. Žebra jsou ve všech případech klínové, třikrát mělce vyžlabené a jsou ukončené prostým zapuštěním do kamenné zdi bez konzol. Čtyři místnosti mají klenutí valenými klenbami s lunetami, nebo hladkými valenými klenbami a v poslední řadě jsou zde hladké křížové klenby na střed. sloupu. Vnitřní ostění všech oken je zde řešeno segmentovým obloukem. Portály jsou zde pravoúhlé s protínanými pruty. Přízemí sloužilo k umístění kuchyně, skladování potravin, konírny a obrany za pomocí střílnových okének. V druhém patře se nachází jídelna, pracovny, pokoje vrchnosti a vstup do chodby spojující s Wolfovým křídlem. Patro je zde řešeno dřevěnými trámovými stropy a obdélníkovými okny s vegetabilně zdobnými reliéfy na ostěních. V rohových místnostech se u sdružených oken nachází střední baňatý sloupek s vegetabilními reliéfy. Fasáda dolního zámku je pokryta omítkou a nárožní kamennou armaturou. Okna jsou stejně jako u všech ostatních objektů obdélníková se zkosenými rámci. Na vých. a záp. průčelí jsou gotické štíty tzv. oslí hřbety.

Wolfův palác[editovat | editovat zdroj]

Půdorys Zámků v Benešově nad Ploučnicí

Wolfův palác nechal v letech 1570-1576 vystavět Jan ze Salhausenu pro svého syna Wolfa. Následně jej získal jeho bratr Antonín a další osudy jsou totožné s osudy Janova paláce. Budova je dvoupatrová, průčelí jsou řešena opět hladkou fasádou s kamennou nárožní armaturou. Jižní a Severní průčelí zdobeno renesančními volutovými štíty. Na východní straně objektu je pravoúhlý kamenný portál s vegetabilními ornamenty a pilastry s ionskými hlavicemi. Nad ním je vyhotoven Salhausenský erb, který např. datuje výstavbu budovy. Nalevo od portálu se tyčí hranolový dvoupatrový arkýř, který je podpírán polosloupem s dórskou hlavicí, nad kterou sloup přechází ve štukové zdivo s vynesenými diamantovými čtverhrannými výstupky. Okna na arkýři jsou zdobeny římsami. Budova je spojena již zmíněnou visutou krytou chodbou. Ve Wolfově křídle se nachází zdobné kazetové stropy.

Černínský palác[editovat | editovat zdroj]

Černínský palác představuje nejmladší část dolního zámeckého areálu; v roce 1878 jej nechala vystavět hraběnka Aloisie Černínová. V letech 1888-1945 byl zámek v majetku rodiny Grohmannů, majitelů textilních továren. Budova je obdélná, dvoupatrová, se štítem ve tvaru oslího hřbetu a renesančním štítem s volutami. Okna jsou zde obdélná se zkosenými rámci. Na západní straně budovy se nachází dvoupatrová věž s nárožní kamennou armaturou. Do objektu se vstupuje polokruhovým portálem zdobeným volutovým štítem, erby a pilastry s ionskými hlavicemi.

Starschedelovský dům[editovat | editovat zdroj]

Šlechtická sídla s Konojedským domem v pozadí

Na místě Starschedelovského domu původně stála kamenická dílna, po roce 1583 přestavěna na dům Marie ze Starschedelu a jejího manžela Humbolda. Po roce 1620 tvořil součást pivovaru. Na konci 18. století přestavěn do současné podoby. Dům bezprostředně sousedí s horním zámkem. Dům je jednopatrový a obdélný. V průčelí se nachází portál zakončený segmentovým obloukem s klenákem. Sklepy jsou sklenuty valenou klenbou s pásy a přízemí je zdobeno val. klenbou s lunetami.

Konojedovský dům[editovat | editovat zdroj]

Konojedovský dům stojí mezi Starschedelovským domem a kaplí Bolestné Matky Boží. V roce 1552 ho na žádost Friedricha ze Salhausenu vystavěl Valentin Hirsch z Annabergu v Sasku. Název pochází od dalších majitelů, kterým byl některý z majitelů panství Konojedy. Po roce 1705 býval v jeho prostorách špitál. Od roku 1945 nevyužíván, pouze západní přístavba funguje jako garáž. Dům je renesanční stavba, která je ozdobena dvěma štíty prozrazující časové zasazení k Hornímu zámku z doby po požáru v r. 1571. Interiér je řešen klenutými prostory např.: chodba se schodištěm, která je zaklenutá síťovou klenbou ukončenou zapuštěním do kamenné zdi bez konzol. Exteriér je však po řadě úprav celkově nevýrazný.

Schönfeldovský dům[editovat | editovat zdroj]

Schönfeldovský dům jako jediný z objektů mezi horním zámkem a kostelem Narození Panny Marie nestojí v této linii. Vystavěn byl v 16. století na rohu dnešní Kostelní ulice, naproti vyústění Zámecké ulice. Okolo roku 1615 prošel renesanční přestavbou.

Kaple Bolestné Matky Boží[editovat | editovat zdroj]

Kaple stojí při jihozápadní straně kostela, kde ji postavil Karl Matuje. K jejímu vysvěcení došlo v roce 1750, ovšem bohoslužby se zde konaly až od roku 1765. V letech 1886 a 1917 prošla rekonstrukcemi, v 80. letech znovu zchátrala a opravena byla spolu s kostelem v 90. letech, ale již bez vnitřního vybavení.

Kostel Narození Panny Marie[editovat | editovat zdroj]

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2013-05-20]. Identifikátor záznamu 146832 : Zámek Horní a Dolní. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. Zámek Benešov nad Ploučnicí (Benešov nad Ploučnicí) [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2013-05-20]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ANDĚL, Rudolf, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Severní Čechy. Svazek III. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Benešov nad Ploučnicí – zámek, s. 29–33. 
  • POCHE, Emanuel, a kol. Umělecké památky Čech: A/J. Svazek I. Praha: Academia, 1977. 644 s. Heslo Benešov nad Ploučnicí, s. 57–59. 
  • SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrzy království českého. Litoměřicko a Žatecko. Praha: Argo, 1998. ISBN 80-7203-094-9. 
  • VLČEK, Pavel. Ilustrovaná encyklopedie českých zámků. Praha: Libri, 1999. ISBN 80-85-983-61-3. 
  • HENIG, Zdeněk. 55 let obnovy benešovského zámku. Benešov nad Ploučnicí: Národní památkový ústav v Ústí nad Labem ve spolupráci s Městem Benešov nad Ploučnicí, 2012. ISBN ISBN 978-80-85036-48-0. 
  • VLČEK, Jiří. Benešov nad Ploučnicí. Státní zámek. Ústí nad Labem: Krajské středisko památkové péče a ochrany přírody, 1978. 
  • KŘÍŽKOVÁ, Renata. Salhausenská pohřební kaple v kostele Narození Panny Marie v Benešově nad Ploučnicí. Ústí nad Labem, 2015. Bakalářská práce. Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Vedoucí práce Táňa Šimková. Dostupné online.
  • HENIG, Zdeněk. Benešov nad Ploučnicí, Benešov nad Ploučnicí,2013

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]