Markvartici

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Markvartici
(Markvarticové)
Erb společný pro markvartický rozrod pánů z Michalovic, ze Zvířetic
Erb společný pro markvartický rozrod pánů z Michalovic, ze Zvířetic
země České královstvíČeské království České království
mateřská dynastie Markvartici
tituly Rytíři, svobodní páni
zakladatel Markvart
rok založení 1159
vymření po meči 1280
větve rodu Lemberkové, Vartenberkové, Valdštejnové, páni z Michalovic, páni ze Zvířetic, páni z Děvína, páni z Března, páni z Dětenic, páni z Hruštice, páni z Ralska, páni z Polné, páni z Rohozce, páni z Rotštejna, páni z Velešína

Markvarticové (též Markvartici) je někdejší starobylý šlechtický rod, jeden z prvních na území severních Čech. Dostali jméno po prvním doloženém předku (v roce 1159) Markvartovi, který za své služby vládnoucímu rodu Přemyslovců získal rozsáhlá území v povodí řeky Jizery.[1][2] Jeho četní potomci v průběhu několika generací založili na tomto území četné hrady, městečka, kláštery a podle jejich pojmenování dali vzniknout řadě rodových větví, známých jako Lemberkové, Vartenberkové[3], Valdštejnové, Páni z Michalovic, Páni ze Zvířetic[4] a další.

Počátek rodu[editovat | editovat zdroj]

Zbytky hradu Zvířetice u Mladé Boleslavi

Protože se v 12. století nepoužívala příjmení, není dodnes možné s jistotou vytvořit rodovou posloupnost nejstarších Markvarticů a tak uváděná fakta jsou spíše hypotézami historiků. Jednou z nich je možnost, že Markvartici byli následovníci charvátských knížat žijících předtím na tomto území.[5] Není jisté, zda byli původem ze Saska, nebo částečně poněmčelý český rod. Používali zprvu jména česká i německá. Za nejstaršího z rodu Markvarticů je označován Markvart (Marquardus). Z roku 1144 se jeho jméno jakožto svědka vyskytlo na listině týkající se založení kláštera v Plasích. Další záznam o Markvartovi (snad to byl tentýž) je z roku 1159, kdy již byl komořím u dvora knížete, později krále Vladislava II. a za svou službu dostal výsluhou spolu se svým bratrem Benešem od krále velká území zejména u horního toku Jizery. Král jim daroval nově budovaný klášter v Hradišti na soutoku Jizery a Zábrdky.[6]

Markvart měl tři nám známé syny, Heřmana, Havla a Záviše. O pokračování rodu se postaral Heřman (viz kapitola níže). O jeho bratrech víme málo, Havel byl kanovníkem a Záviš byl roku 1184 purkrabím v Mladé Boleslavi.[6]

Markvartův syn Heřman[editovat | editovat zdroj]

Záznamy o něm jsou z let 1175 až 1197. V roce 1175 sloužil u dvora jako maršálek a zažil zde celou řadu panovníků. roku 1197 byl purkrabí v Kladsku. Jeho zásluhou byl dostavěn kolem roku 1177 Klášter Hradiště nad Jizerou, sídlo Cisteriáckého opatství P. Marie.[7][8] Cisterciáci přinesli s sebou z Plas znalost pokrokových forem zemědělství. Měl tři syny (Beneše, Markvarta z Března a Záviše). Díky nim byl praotec mnoha významných šlechtických rodin, pánů ze Zvířetic, Lemberka, Vartenberka, Michalovic i Valdštejnů.

Členové rodu původem od Heřmana[editovat | editovat zdroj]

Lemberkové[editovat | editovat zdroj]

Páni z Michalovic[editovat | editovat zdroj]

Valdštejnové[editovat | editovat zdroj]

Vartenberkové[editovat | editovat zdroj]

Další rody vycházející z Markvarticů[9][editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Markvartici,z historie nejstarší české šlechty z rané doby vlády Přemyslovců
  2. ANDĚL, Rudolf; KABÍČEK, Jan. Hrady a zámky Libereckého kraje. Liberec: Krajské nakladatelství Liberec, 1957. Kapitola Úvodem, s. 17. 
  3. Markvartici
  4. HERALDICKÉ MINIMUM
  5. VOJTÍŠEK, Břetislav; VOJTÍŠKOVÁ, Marie. Stráž pod Ralskem. Česká Lípa: END, 2002. ISBN 80-901955-7-1. Kapitola Markvartici, s. 19. 
  6. a b Stráž pod Ralskem 2002, str.21
  7. Leccos, Ottův slovník naučný - Markvartici
  8. Hrady a zámky 1957, str.17
  9. {title}. www.historickaslechta.cz [online]. [cit. 14-10-2011]. Dostupné v archivu pořízeném dne 19-09-2010. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Markvartici ve Vlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích