Mikulášovice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Mikulášovice
Městský úřad v Mikulášovicích, v pozadí kostel sv. Mikuláše

Městský úřad v Mikulášovicích, v pozadí kostel sv. Mikuláše

znak obce Mikulášovicevlajka obce Mikulášoviceznakvlajka

status: město
LAU 2 (obec): CZ0421 562751
kraj (NUTS 3): Ústecký (CZ042)
okres (LAU 1): Děčín (CZ0421)
obec s rozšířenou působností: Rumburk
pověřená obec: Šluknov
historická země: Čechy
katastrální území: Mikulášovice
katastrální výměra: 25,85 km²
počet obyvatel: 2 159 (2016)[1] (e)
nadmořská výška: 414 m n. m.
PSČ: 407 79
zákl. sídelní jednotky: 1
části obce: 4
katastrální území: 1
adresa městského úřadu: Městský úřad Mikulášovice
407 79 Mikulášovice 1007
starosta / starostka: Ing. Miluše Trojanová
Oficiální web: www.mikulasovice.cz
E-mail: info@mikulasovice.cz
Mikulášovice na mapě
Mikulášovice
Red pog.svg
Mikulášovice
Zdroje k infoboxu a částem obce

Mikulášovice (německy Nixdorf) jsou město v západní části Šluknovského výběžku táhnoucí se podél Mikulášovického potoka v délce téměř 7 km. Své největší slávy dosáhly Mikulášovice před 1. světovou válkou, kdy byly s necelými osmi tisíci obyvateli největší vesnicí Rakousko-Uherska. Na město byly povýšeny roku 1916. Mikulášovice jsou známé především tradičním textilním a nožířským průmyslem. V současnosti má město 2 123 obyvatel.

Vývoj názvu[editovat | editovat zdroj]

Původní tradice, podpořená romantickými výklady německých vlastivědců 19. století,[2] hledá původ německého názvu města Nixdorf ve slově Nixe – vodní panna, rusalka. V okolí Mikulášovic se dříve nacházely rozsáhlé močály (něm. der Sumpf), které prý obývaly rusalky – odtud Nixensumpf (Bažina rusalek), později Nixendorf (Ves rusalek).
Pravda je ovšem poněkud méně romantická. Ve skutečnosti německý i pozdější český název pocházejí od vlastního jména Nicolas/Mikuláš.[3] Podle další z pověstí projížděl kdysi zdejším hlubokým hvozdem pohanský rytíř, kterého napadl medvěd. Jeho sluha prý prosil o pomoc svatého Mikuláše, patrona obchodníků a poutníků, a medvěd nechal rytíře být. Ten nechal jako důkaz díku postavit kapličku zasvěcenou právě svatému Mikuláši. Název pozdější vesnice nebyl ustálený a v různých zápisech v průběhu staletí se značně menil. Prvně je zmiňován v polovině 14. století jako Nixendorf, později jako Nickelsdorff (1422), Nickilstorf (1451), Nicklauszdorff (1495), Niexendorffl (1544), Nyklsdorf (1654), Nikolstorff (1684) či Niclsdorf (1720).[4] Od poloviny 18. století se název ustálil na podobě Nixdorf. Velmi sporadicky se objevuje i český název města: Mykulassowic (1422) a Mikulassowicz (1544).[4] Český název Mikulášovice byl úředně stanoven až roku 1854 a je užíván dodnes.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Ve 12. století zde žilo několik rodin uhlířů. Míšeňský biskup zde zakládá vesničku, jejíž součástí je dřevěná kaplička zasvěcená sv. Mikuláši. Postupně se obyvatelstvo začíná více věnovat zemědělské výrobě. V průběhu 18. století se z Mikulášovic stává významná průmyslová obec. Vznikají první brusírny a rozvíjí se nožířský průmysl. Roku 1794 zahájena nožířská výroba Ignazem Röslerem, tento podnik byl roku 1817 pojmenován jako Továrna na drobné ocelové zboží, později upraven na Továrna na ocelové zboží následovníka Ignáce Röslera, pak na Továrna na nože synů Ignáze Röslera a v letech 1945–1946 Ignác Rösler a synové pod národní správou. Největšího rozmachu pak toto odvětví dosahuje v 19. století, jsou založeny další továrny jako 1870 Franz Frenzel (FRENIX), 1885 Julius Pilz a pak Joh. Eduard Dittrich, Hubert Knoth a další továrny s více či méně zaměstnanci. Roku 1955 na těchto základech byl založen národní podnik Mikov, který v prostorách tehdejší firmy Ignaz Rösler Söhne vyrábí dodnes nože, jako poslední nositel této tradice. V roce 1891 je zde založena Průmyslová škola nožířská (1954 přestěhována přes protesty občanů a MNV Mikulášovice do Varnsdorfu).

Mikulášovice se staly jednou z největších vesnic tehdejšího Rakouska-Uherska. 1. února 1916 byla císařem Františkem Josefem I. povýšena na město.

V roce 1938 odchází po odtržení Sudet naprostá většina českého obyvatelstva do vnitrozemí. V průběhu válečných let byl zdejší průmysl přeorientován na válečnou výrobu. V továrnách pracovalo mnoho nuceně nasazených a váleční zajatci. 9. května 1945 Mikulášovice osvobodil 36. pěší pluk 8. pěší divize, 2. polské armády generála Karla Świerczewského. Velitelem 8. pěší divize byl plk. Józef Grażewicz.

Etnografie, zvyky[editovat | editovat zdroj]

V Mikulášovicích se až do roku 1938 jezdily takzvané velikonoční jízdy neboli jízdy křižáků (německy Osterreiten nebo Kreuzreiten, hornolužicky jutrowne jechanje nebo hovorově křižerje), zvyk, který se do současnosti (2011) dochoval jen v Lužici.[5] V roce 2011 byla velikonoční jízda obnovena. V roce 2011 se jí zúčastnilo 7 jezdců na koni, podpořili je zpěváci a muzikanti, kteří šli pěšky.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Ačkoliv němečtí kronikáři svorně tvrdí, že původní osídlení Šluknovského výběžku je německé, svědčí místní názvy o slovanském, konkrétně pak lužickosrbském osídlení. Později byla oblast kolonizována německým obyvatelstvem, patrně z Durynska. Počty obyvatel: Roku 1818 v celých Mikulášovicích žilo 3 807 obyvatel, 5 787 obyvatel roku 1869 a roku 1910 již 7 665 obyvatel. Během války zde prý žilo i s nuceně nasazenýma cca 10 000 lidí. Po druhé světové válce má město 3 044 obyvatel (1950), tento počet postupně klesá na současných 2 123 obyvatel (2016).

Vývoj počtu obyvatel a domů místní části Mikulášovice[6][7]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Obyvatelé 5 228 5 940 6 201 6 546 7 025 6 135 6 167 2 887 2 586 2 488 2 611 2 457 2 325 2 067
Domy 590 739 748 796 875 929 967 967 631 554 514 610 563 611
Data z roku 1961 zahrnují domy místních částí Mikulášovičky, Salmov a Tomášov.

Představitelé města[editovat | editovat zdroj]

Předsedové místní správní komise (1945–1946)[editovat | editovat zdroj]

Pohled na město z věže kostela
  • Vladimír Hladílek (květen 1945)
  • poručík Hudeček (červen 1945)
  • František Kuchrýk (červenec 1945 – prosinec 1945)
  • Jan Šedý (prosinec 1945 – květen 1946)

Předsedové místního národního výboru (1946–1964)[editovat | editovat zdroj]

  • Marie Vančurová (květen 1946 – říjen 1946)
  • Ludvík Brunner (říjen 1946 – duben 1947)
  • Josef Toušek (duben 1947 – březen 1948)
  • Ludvík Brunner (březen 1948 – červen 1950)
  • Josef Lustig (červen 1950 – duben 1952)
  • Jan Dvořák (duben 1952 – červenec 1953)
  • Jindřich Fajfer (červenec 1953 – leden 1954)
  • Jan Dvořák (leden 1954 – květen 1954)
  • Václav Podzimek (květen 1954 – srpen 1963)
  • Jiří Hammerbauer (srpen 1963 – červenec 1964)

Předsedové Městského národního výboru (1964–1990)[editovat | editovat zdroj]

  • Jiří Hammerbauer (červenec 1964 – říjen 1970)
  • František Mäsiar (říjen 1970 – listopad 1976)
  • Josef Hýbl (listopad 1976 – listopad 1990)

Starostové (od 1990)[editovat | editovat zdroj]

  • Věra Řádková (1990–1998)
  • Jiří Mayer (1998–2002)
  • Stanislav Hladík (2002–2010)
  • Ing. Miluše Trojanová (od 2010)

Místní části[editovat | editovat zdroj]

  • Mikulášovice
  • Mikulášovičky
  • Salmov
  • Tomášov

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Kostel svatého Mikuláše
Hvězdárna Adolfa Krauseho společně s domem čp. 2
Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Mikulášovicích.

Přírodní památky[editovat | editovat zdroj]

Do velké části katastru města zasahuje Chráněná krajinná oblast Labské pískovce, jejíž hranice je vedena hlavně po železniční trati 084 Rumburk – Panský – Mikulášovice. Za jihovýchodní hranicí města přechází CHKO v Národní park České Švýcarsko. Na území města nejsou vyhlášena žádná maloplošná chráněná území. Naproti továrně Mikov roste památný strom javor klen. Vyhledávaným turistickým cílem je přírodní koupaliště z 30. let 20. století.

Stavební památky[editovat | editovat zdroj]

Jednou ze stavebních dominant města je barokní kostel svatého Mikuláše, postavený v letech 1743–1751 na místě staršího chrámu. V jeho okolí se nachází nejstarší zástavba města. Do ní patří např. Hotel Ron (čp. 5), Císařský dům (čp. 2), ve kterém 20. září 1779 přenocoval císař Josef II., dvojdům lékárna a hvězdárna (čp. 4 a 1002), tzv. Červený kříž (čp. 8), bývalá fara (čp. 10) či Römischův dvůr (tzv. stará spořitelna, čp. 574). Na návrší nedaleko kostela se rozkládá městský hřbitov, vybudovaný v letech 1871–1872 (stará část), rozšířený 1914 (nová část), na kterém stojí filiální kostel Nanebevstoupení Páně. V zástavbě města se nachází řada zajímavých podstávkových domů, ojediněle se dochovaly měšťanské domy s historizujícími fasádami. V letech 1710–1925 vyrostla na katastru města desítka kaplí: roku 1710 kaple Tří otců, 1718 Wähnerova kaple, 1724 Balzerova kaple, 1733 Melchiorova kaple (zbořená) a Fürleova kaple (do dnešní podoby přestavěná v 19. století), 1742 kaple Nejsvětější Trojice, 1803 kaple Matky Boží (zbořená, obnovena 2015). Poslední tři kaple byly postaveny v místních částech města: 1812 kaple Nejsvětějšího Srdce Ježíšova na Salmově, 1890 kaple svatého Josefa v Mikulášovičkách (zbořená) a 1925 kaple Panny Marie na Tomášově. Na vrchu Tanečnice, nejvyšším bodu Mikulášovic, stojí nejsevernější rozhledna Česka.

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Ignaz Rösler
  • Johann Jacob Wähner (18. století) se narodil v horních Mikulášovicích v domě čp. 193 (zbořený). Působil převážně v Praze, kde získal titul zemského stavitele. Ve 40. letech 18. století postavil ve svém rodném městě kapli Nejsvětější Trojice a kostel svatého Mikuláše.
  • Franz Zacharias Römisch (1757–1832) pocházel z mikulášovické podnikatelské rodiny Römischů, která ve městě vlastnila textilní továrnu (Römischův dvůr, čp. 574) a v jejímž domě (Císařský dům, čp. 2) přespal roku 1779 císař Josef II. Roku 1783 dali Römischovi postavit císaři na zahradě svého domu dochovaný pomník. Během napoleonských válek zbohatl Franz Zacharias Römisch natolik, že mohl roku 1802 koupit panství Malá Skála, kam trvale přesídlil. Roku 1823 byl povýšen do šlechtického stavu. Pochován je na svém panství na vranském hřbitově.
  • Ignaz Rösler (1765–1837), mikulášovický rodák (dům čp. 75, zbořený), se původně vyučil kupcem. Od roku 1794 se začal věnovat broušení nožů a stal se tak zakladatelem mikulášovického nožířského průmyslu. Jeho podnikání se postupně rozvíjelo a z původní malé nožířské dílny vyrostla během let továrna s dvěma sty zaměstnanci (původní továrna čp. 611 zbořená, roku 1818 postavena nová empírová tovární budova čp. 442). V roce 1819 povýšen do šlechtického stavu (Edler von Ehrenstahl - šlechtic z Čestné oceli). Pochován je u zdi kostela svatého Mikuláše.
  • Anton Rösler (1785–1850) byl synem domkáře z čp. 303. Od roku 1812 působil jako varhaník v kostele svatého Mikuláše a také jako druhý učitel na farní škole (čp. 7), kde také bydlel. Složil řadu skladeb v mozartovském stylu, z nichž se však kvůli požáru z roku 1842 dochovaly pouze dvě. Jako varhaník působil až do své smrti roku 1850. Pochován je u kostela svatého Mikuláše.
  • Agnes Theresia Heinová (1792–1856) byla dcerou mikulášovického mlynáře z mlýna čp. 429 (zbořený). Roku 1816 vstoupila do cisterciáckého kláštera Sankt MarienthalHorní Lužici. Od roku 1849 až do své smrti vykonávala funkci abatyše. Mikulášovickému kostelu věnovala v roce 1855 ostatky svaté Gaudencie spolu se skleněnou rakví a oltářem zasvěceným této světici.
  • Franz von Dittrich (1815–1859) pocházel z rodiny mikulášovického kupce sídlícího v domě čp. 568. Na pražské univerzitě studoval medicínu a stal se patologem, amatérsky se věnoval také botanice. Po studiích se věnoval vědecké kariéře na univerzitě v bavorském Erlangenu, kde dosáhl titulu rektora. Zemřel v rodném městě na následky vleklé mozkové choroby, pochován je u kostela svatého Mikuláše.
  • Franz Kindermann (1842–1921) byl rodákem z Nového Hraběcí. Vystudoval medicínu, poté se usadil v Mikulášovicích (čp. 641), kde působil nejprve jako praktický lékař a později jako primář Nemocnice korunního prince Rudolfa. Od 80. let 19. století se také úspěšně věnoval politice na celostátní (poslanec Říšské rady a Českého zemského sněmu) i komunální úrovni (obecní radní). Zasloužil se např. o vybudování nemocnice, střední školy a železnice. Pochován je na místním hřbitově.
  • Josef Bartmann (1868–1947) byl odborným učitelem na mikulášovické střední průmyslové škole. Velmi si oblíbil Mikulášovice a zvláště Tanečnici, na kterou učinil během svého života několik tisíc výstupů. Po odchodu na penzi sepsal mikulášovickou vlastivědu Nixdorfer-Volks Heimatbüchel (vyšla vlastním nákladem roku 1933). Po válce byl odsunut do Německa, kde zemřel.
  • Adolf Krause (1887–1939), syn mikulášovického lékárníka, převzal po svém otci lékárnu U Lva (čp. 4). Amatérsky se věnoval astronomii, proto se roku 1913 rozhodl postavit vlastní hvězdárnu (čp. 1002). Byl korespondentem Světové astronomické společnosti a založil Astronomický spolek v Mikulášovicích. Pochován je na místním hřbitově.
  • Anni Frind (1900–1987) se narodila v rodině mikulášovického dětského lékaře v domě čp. 750. V Drážďanech vystudovala operní zpěv a ve 20. a 30. letech 20. století patřila mezi nejznámější evropské operní a operetní pěvkyně. Po druhé světové válce byla i s otcem zařazena do odsunu. Roku 1951 se odstěhovala do Spojených států amerických, kde vyučovala zpěv. Pochována je v Biloxi poblíž New Orleans.
  • Robert Franze (1910–2003) pocházel z Mikulášovic a stal se římskokatolickým knězem (farář v Růžové). Za druhé světové války vězněn v koncentračním táboře Dachau. Po válce byl odsunut do Německa, odkud nadále podporoval aktivity v litoměřické diecézi. Za svou činnost získal titul Monsignore.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích k 1.1.2016. Praha. 29. dubna 2016. Dostupné online. [cit. 2016-09-03]
  2. FIEDLER, Josef. Heimatskunde des politischen Bezirkes Schluckenau. Rumburg : [s.n.], 1898. S. 488.  
  3. PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách: Jejich vznik, původ, význam a změny. Díl III, M-Ř. Praha : Česká akademie věd a umění: Státní nakladatelství učebnic, 1951. 629 s.  
  4. a b Spolek historie. K historii názvu našeho města. Mikulášovický zpravodaj. Červenec 2009, roč. 19, čís. 6, s. 4.  
  5. http://www.ceskatelevize.cz/porady/10345246171-velikonoce-v-luzici-a-pod-luzickymi-horami/210542150940001/ Pořad České televize Velikonoce v Lužici a pod Lužickými horami (2/2)
  6. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha : Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 370, 371.  
  7. Český statistický úřad. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha : Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 286.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]