Květnov (Blatno)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Květnov

Náves
Základní informace
Charakter sídla malá vesnice
Počet obyvatel 11 (2011)
Domů 32[1] (2017)
Nadmořská výška 625 m
Lokalita
PSČ 430 01
Součást obce Blatno
Okres Chomutov
Historická země Čechy
Katastrální území Květnov u Chomutova (5,67 km²)
Zeměpisné souřadnice 50°31′7″ s. š., 13°22′16″ v. d.
Květnov
Květnov
Další údaje
Kód části obce 5380
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a částem obce.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Květnov (dříve Kvinov,[2] německy Quinau) je vesnice v Krušných horáchokrese Chomutov. Stojí asi sedm kilometrů severozápadně od Chomutova v nadmořské výšce kolem 625 metrů. Byla založena nejspíše ve čtrnáctém století a po většinu doby patřila k chomutovskému nebo červenohrádeckému panství. Po zrušení poddanství se Květnov dvakrát stal na krátkou dobu samostatnou obcí, ale od padesátých let dvacátého století patří k Blatnu. V šestnáctém století se květnovský kostel Navštívení Panny Marie stal významným poutním místem. V roce 2011 zde trvale žilo 46 obyvatel.[3]

Název[editovat | editovat zdroj]

Název vesnice je pravděpodobně odvozen z osobního jména Květen, ale při převzetí do němčiny prošel složitějším vývojem, jehož výsledkem byly historické tvary Kvinov nebo Quinau používané v roce 1854. V historických pramenech se jméno vyskytuje ve tvarech: Kwinow (1552), na wsi Kwinowu (1561), w Kwinowie (1564), Cuina (1606), Kwinau (1787) nebo Kwinau a Kwina (1846).[4]

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1359, kdy zde jeden lán patřil pánům z Alamsdorfu. Od stejného roku patřila zdejší rychta chomutovskému měšťanovi Hynku Plaubnerovi. V záznamech řádu německých rytířůchomutovské komendy se vesnice objevuje v letech 1382–1393. Podle rozboru katastrálních map je však možné, že Květnov patří k nejstarším sídlům tzv. chomutovského újezdu a byl součástí majetku, který věnoval Bedřich Načeratec řádu v roce 1252.[5] Podle jiné hypotézy byl ve čtrnáctém století Květnov součástí najštejnského panství pánů z Alamsdorfu, kteří postupně rozprodávali svůj majetek, a na konci téhož století již hrad patřil chomutovské komendě.[6]

Poutní kostel Navštívení Panny Marie
Náves s památkově chráněnou usedlostí čp. 4 (vlevo)

Další písemné zprávy o vesnici pochází až ze druhé poloviny šestnáctého století. Některé z nich uvádí květnovské pláteníky, kteří byli členy chomutovského plátenického cechu.[6] Květnov zůstal součástí chomutovského panství až do roku 1605, kdy část zabaveného majetku Jiřího Popela z Lobkovic koupil Adam Hrzán z Harasova a vesnici připojil k červenohrádeckému panství, u kterého zůstala až do roku 1850.[7]

V šestnáctém století byla u vesnice postavena kaple, ve které údajně došlo k zázračnému uzdravení a Květnov se stal poutním místem. Kaple byla postupně rozšířena na dochovaný poutní kostel, ke kterému směřovala četná procesí. Zprávy ze druhé poloviny osmnáctého století uvádějí, že v době moru v Chomutově ho navštívilo až osm tisíc lidí během jednoho týdne.[8]

Následky vojenských akcí v Květnově během třicetileté války neznáme. Dochovaly se však zprávy blatenského faráře, který si v roce 1637 stěžoval, že část květnovských protestantů odmítá přestoupit ke katolictví. V roce 1640 dokonce pět poddaných odešlo kvůli víře do Saska. Podle Berní ruly z roku 1654 bylo ve vsi pět pustých a jedna vypálená usedlost. Obyvatelé se živili prodejem dřeva v Chomutově a zemědělstvím na neúrodných polích. Žili zde tři sedláci, kterým patřily tři potahy, devět krav, dvacet jalovic, deset prasat a deset koz. Dalších dvanáct chalupníků mělo dohromady sedmnáct potahů, 29 krav, 33 jalovic, sedm prasat a dvacet koz. Jeden z chalupníků provozoval hospodu a jiný mlýn. Kromě nich tu žilo několik nádeníků závislých na obci, kteří měli pouze jednu krávu, dvě jalovice a kozu.[9]

V devatenáctém století byl ve vsi hostinec a na Bílině stály mlýny Teichmühle a Linzmühle. Linzmühle stával u křižovatky silnice z Květnova do Orasína a do Mezihoří[10] a byla u něj také pila a stoupa na tříslo upravená později na výrobu šindelů.[7] Výroba třísla z dubové kůry skončila okolo roku 1900.[11] Ve vesnici se nacházela tzv. páchnoucí studna, ze které vyvěral pramen se sirnatým zápachem a chutí.[12]

V roce 1903 byl vybudován vodovod a vodu z Bíliny odebíral jirkovský pivovar. Na počátku dvacátých let dvacátého století byl u Květnova otevřen stříbrný důl kadaňské firmy Kräupl a Hartmann, ale pro špatné výsledky byl brzy uzavřen. Elektrifikace proběhla roku 1922 připojením k rozvodům kadaňské elektrárny. Ve třicátých letech dvacátého století většina obyvatel pracovala v lese nebo v zemědělství na malých hospodářstvích. Kromě toho ve vsi byly dva hostince, obchod se smíšeným zbožím, Linzův mlýn s pilou a z řemeslníků pouze švec.[11]

Po roce 1990 přišli do téměř vylidněné vesnice noví obyvatelé.[3] Bylo opraveno několik hrázděných domů a postupně se obnovila tradice poutí.[11]

Přírodní poměry[editovat | editovat zdroj]

Rybník Tři Kříže nad bývalým mlýnem Teichmühle

Květnov stojí v jihozápadní části katastrálního území Květnov u Chomutova o rozloze 5,67 km².[13] Hranici území vymezují údolí Bíliny na severu a na východě a údolí Malé vody na jihu a jihozápadě. Na západě hranice vede přibližně podél silnice z Blatna do Mezihoří.[14] Nachází se asi 1,2 kilometru severovýchodně od Blatna a 7,3 kilometru severozápadně od Chomutova.[10]

geologickém podloží převládají předvariské intruzivní horniny a horniny neznámého stáří, které jsou často deformované a metamorfované. Zastupují je různé druhy metagranitů až metagranodioritů a ortoruly. V jihozápadním a jihovýchodním cípu území se vyskytují také prekambrické dvojslídné a biotitické ruly.[14]

geomorfologickém členění Česka oblast leží v geomorfologickém celku Krušné hory, podcelku Loučenská hornatina a okrsku Bolebořská vrchovina, která na hranici katastrálního území v údolí mezi Mezihořím a Orasínem přechází do Rudolické hornatiny a na západě do Přísečnické hornatiny.[14] Nejnižší body území s nadmořskou výškou okolo 450 metrů se nachází v místech, kde se Bílina a Malá voda vlévají do vodní nádrže Jirkov, zatímco nejvyšší bod s výškou okolo 670 metrů se nachází na výšině s pomístním názvem U Holubí skály na severozápadě. Samotná vesnice stojí ve výšce okolo 625 metrů.[10]

půdních typů naprosto převládá podzol kambický, ale v údolí Malé vody jihozápadně a jihovýchodně od vesnice se vyskytuje také glej modální. Významné vodní toky tečou podél hranic území. Bílina i Malá voda zásobují vodní nádrž Jirkov pitnou vodou. Nádrž je spolu s rybníkem Tři kříže jedinou větší vodní plochou v oblasti.[14]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 179 obyvatel (z toho 85 mužů), kteří byli s výjimkou jednoho Čechoslováka německé národnosti a kromě tří evangelíků patřili k římskokatolické církvi.[15] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 158 obyvatel: 156 Němců a dva cizince. Všichni se hlásili k římskokatolické církvi.[16]

Vývoj počtu obyvatel a domů mezi lety 1869 a 2011[3]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Obyvatelé 238 202 178 210 177 179 158 37 30 15 7 2 7 11
Domy 31 31 30 30 29 28 29 14 . 4 3 3 5 5
Počet domů z roku 1961 je zahrnut v celkovém počtu domů obce Blatno.

Obecní správa[editovat | editovat zdroj]

Květnov je částí obce Blatno. Po zrušení poddanství se stal v roce 1850 samostatnou obcí, ale v roce 1869 je uváděn jako osada Blatna. V letech 1880–1930 byl opět obcí, ale po roce 1945 byl znovu připojen k Blatnu.[7][17][18]

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Květnovem vede jediná silnice č. III/25212, která spojuje silnici III/2524 z Chomutova do Blatna a silnici III/25211 z Boleboře do Kalku.[19] Po silnici vede značená cyklotrasa č. 3079 z Bezručova údolí přes Boleboř do Rudolic v Horách. Autobusová linková doprava do vesnice nezajíždí. Nejbližší zastávka se nachází jižně od Radenova asi 750 severozápadně od vesnice, ale vede k ní pouze polní cesta. Nejbližší pravidelně obsluhovaná železniční stanice je v Chomutově.[10]

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Usedlost čp. 11
Příkop hradu Najštejn
  • Poutní kostel Navštívení Panny Marie stojí na místě kaple, vystavěné ve druhé polovině šestnáctého století a rozšířené v letech 16741685 Chomutovskými jezuity. Ve štítu je barokní kamenná socha Panny Marie Květnovské. Hlavní mariánský oltář je barokní z doby kolem roku 1700, na svatostánku stojí pozdně gotická dřevořezba z doby kolem roku 1450: poutní socha Panny Marie Samodruhé se snědou tváří a rozepjatými pažemi, která byla v roce 1999 byla restaurována a znovu vysvěcena.[20] Boční oltáře jsou zasvěceny svaté Anněsvatému Janu Nepomuckému.[21]
  • Památkově chráněné usedlosti čp. 4 a 11 jsou volně stojící domy z poloviny devatenáctého století se zděným přízemím, hrázděným patrem a štíty obloženými šindelem.[22][23]
  • Na strmém ostrohu nad vodní nádrží Jirkov se dochovaly pozůstatky zaniklého hradu Najštejn založeného pány z Alamsdorfu ve čtrnáctém století.[24]
  • Jižně od vesnice stojí u silnice k Blatnu socha Madony s dítětem z roku 1899[21] a přibližně o sto metrů dále na jih je smírčí kříž.[11]
  • Socha Ukřižovaného Krista z roku 1737 na návsi[21]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. [cit. 2017-03-25]. Dostupné online.  
  2. Vyhláška ministerstva vnitra č. 16/1952 Sb., o změnách úředních názvů míst v roce 1951 , [cit. 2017-10-01]. Dostupné online.
  3. a b c Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Český statistický úřad, 2015-12-21, [cit. 2016-12-11]. Kapitola Okres Chomutov. Dostupné online.  
  4. PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách: Jejich vznik, původní význam změny (CH–L). Svazek II. Praha : Nakladatelství Československé akademie věd, 1949. 706 s. S. 461–462.  
  5. LISSEK, Petr; NOVÝ, Miroslav; SÝKORA, Milan. Záchranný archeologický výzkum v Chomutově na Žižkově náměstí. Most : Ústav archeologické památkové péče severozápadních Čech v Mostě, 2009. 132 s. Dostupné online. S. 14.  
  6. a b BINTEROVÁ, Zdena. Od Kalku po Boleboř a Blatno. Chomutov : Okresní muzeum Chomutov, 2000. 128 s. ISBN 80-238-6410-6. Kapitola Květnov, s. 103. Dále jen Binterová 2000. 
  7. a b c Binterová 2000, s.
  8. DVOULETÝ, Miroslav. Historie Květnova [online]. Kostel Navštívení Panny Marie – křesťanské poutní místo na Květnově, [cit. 2017-03-25]. Dostupné online.  
  9. Binterová 2000, s. 105
  10. a b c d Seznam.cz. Turistická a historická mapa [online]. Mapy.cz, [cit. 2017-03-19]. Dostupné online.  
  11. a b c d Binterová 2000, s. 106
  12. BÍLEK, Jaroslav; JANGL, Ladislav; URBAN, Jan. Dějiny hornictví na Chomutovsku. Chomutov : Vlastivědné muzeum v Chomutově, 1976. 192 s. S. 96.  
  13. Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01, [cit. 2009-10-22]. Dostupné online.  
  14. a b c d CENIA. Katastrální mapy, geomorfologická, půdní a geologická mapa ČR [online]. Praha: Národní geoportál INSPIRE, [cit. 2017-03-19]. Dostupné online.  
  15. Státní úřad statistický. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Čechy. 2. vyd. Svazek I. Praha : Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 211.  
  16. Státní úřad statistický. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Země česká. Svazek I. Praha : Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 101.  
  17. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Abecední přehled obcí a částí obcí [online]. Český statistický úřad, 2015-12-21, [cit. 2017-03-22]. S. 270. Dostupné online.  
  18. Vývoj územní správy na Chomutovsku v letech 1945–1985. Památky, příroda, život. 1986, roč. 18, čís. 3, s. 77.  
  19. Ředitelství silnic a dálnic ČR. Silniční a dálniční síť ČR (veřejná aplikace) [online]. Geoportál ŘSD, [cit. 2017-03-19]. Dostupné online.  
  20. PACHNER, Jaroslav; SEDLÁČEK, Hugo. Opevněné kostely na Chomutovsku. Chomutov : Oblastní muzeum v Chomutově, 2013. 86 s. ISBN 978-80-904342-9-5. Kapitola Květnov, s. 33.  
  21. a b c Umělecké památky Čech. K/O. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek II. Praha : Academia, 1978. 580 s. Heslo Květnov, s. 199–200.  
  22. Dům [online]. Národní památkový ústav, [cit. 2017-03-25]. Dostupné online.  
  23. Dům [online]. Národní památkový ústav, [cit. 2017-03-25]. Dostupné online.  
  24. DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie Českých hradů. Praha : Libri, 2002. ISBN 80-7277-003-9. Heslo Najštejn, s. 372.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BINTEROVÁ, Zdena. Od Kalku po Boleboř a Blatno. Chomutov : Okresní muzeum Chomutov, 2000. 128 s. ISBN 80-238-6410-6. Kapitola Květnov, s. 102–106.  
  • BINTEROVÁ, Zdena, kolektiv. Obce chomutovského okresu. Chomutov : Okresní muzeum v Chomutově, 2002. 302 s. ISBN 80-7277-173-6. Kapitola Květnov, s. 25–26.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]